Analýza nárůstu rasismu a xenofobie v České republice

Tato práce byla ověřena naším učitelem: 15.01.2026 v 20:05

Typ úkolu: Analýza

Přidáno: 15.01.2026 v 19:32

Analýza nárůstu rasismu a xenofobie v České republice

Shrnutí:

Práce analyzuje současný stav rasismu a xenofobie v ČR, příčiny, důsledky a navrhuje opatření v legislativě, vzdělávání a prevenci nenávisti.

Úvod

V posledních letech se množí diskuse o nárůstu rasistických a xenofobních postojů v české společnosti. Téma, které dříve rezonovalo spíše na okrajích společenského dění, se dnes dostává do každodenních rozhovorů, politických programů či zpravodajství. Proč tomu tak je? Jsou Češi skutečně více xenofobní, nebo je nárůst těchto jevů pouze výsledkem lepšího mapování či změn ve veřejném prostoru? Zaměřím se na otázky definice rasismu a xenofobie, legislativní rámec jejich potírání, aktuální situaci, výsledky dostupných výzkumů i na možné cesty, jak tomuto trendu čelit. Není mým cílem pouze popsat současný stav, ale především se zamyslet nad příčinami a důsledky, které tyto negativní jevy mají na naši společnost, a hledat možnosti zlepšení.

Definice a pojmové vymezení

Samotné pojmy „rasismus“ a „xenofobie“ jsou často zaměňovány či nesprávně interpretovány. Rasismus lze chápat jako přesvědčení o nadřazenosti jedné lidské rasy nad druhou, v praxi spojené se systémovým znevýhodňováním či diskriminací na základě etnického původu. Xenofobie naproti tomu vystihuje strach, nedůvěru nebo dokonce nenávist k lidem, kteří jsou vnímáni jako „cizí“ – nemusí jít pouze o rozdílnou barvu pleti, ale i jazyk, náboženství či kuluru. Typickým příkladem xenofobie je obava z migrantů během tzv. uprchlické krize v roce 2015, kde byly obavy většinou zaměřeny spíše na neznámé zvyky a hodnoty než na odlišný vzhled.

Rasismus a xenofobie spolu často koexistují. Například dávná historie vztahu většinové populace k romské menšině v ČR je silně ovlivněná oběma fenomény. O xenofobii svědčí předsudky vůči „nepřizpůsobivosti“, zatímco rasismus je patrný v pejorativních vyjádřeních, segregaci či násilí namířeném proti Romům. Nedílnou součástí rozvoje těchto postojů byla historie a kolektivní zkušenost země. První republika byla poměrně otevřená k židovské menšině, v poválečném období však došlo k vyhánění sudetských Němců a antisemitismu. Socialismus přinesl iluzorní rovnost, ovšem neodstranil hluboko zakořeněné předsudky. Náhlý příchod vietnamské komunity během 80. let či vlny pracovní migrace po roce 1989 tyto jevy dále zvýraznily.

Legislativní rámec a ochrana menšin

Česká republika se hlásí k ochraně lidských práv, včetně ochrany před rasismem a xenofobií. Základy najdeme přímo v Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod, jejichž články garantují rovnost a zákaz diskriminace. Konkrétní vymezení diskriminačních základů a ochranu před nimi poskytuje zejména antidiskriminační zákon č. 198/2009 Sb. Trestní zákoník pak obsahuje paragrafy definující trestné činy z nenávisti – např. podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel podle rasy, náboženství, národnosti, etnika či sexuální orientace.

Praktická aplikace zákonů je však často diskutabilní. Mnohé případy rasistické šikany nebo napadení nejsou kvalifikovány jako trestné činy z nenávisti, nýbrž jako běžná ublížení na zdraví nebo přestupky. Studie Ligy lidských práv i zkušenosti organizací jako IQ Roma servis či Organizace pro pomoc uprchlíkům ukazují na nedostatečné školení policistů i soudců, nedůvěru ze strany obětí a nejasnosti ve vymezování motivů z nenávisti.

V evropském kontextu je Česká republika vázána řadou norem, například směrnicí Rady EU o rasové rovnosti (2000/43/ES) a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Přesto ve srovnání s některými staršími členy EU, jako je například Nizozemsko či Švédsko, je u nás implementace progresívních opatření pomalejší a často formální.

Současná situace v České republice

V současné dekádě lze pozorovat několik trendů, které nahrávají šíření rasistických a xenofobních nálad. Jednak je zde rostoucí polarizace společnosti pod nyní běžně vnímaného „my vs. oni“. Mnohé politické strany – například SPD Tomia Okamury – využily strachu z neznámého pro nabírání politických bodů, což posílilo odvahu projevovat nenávistné postoje veřejně.

Rostoucí význam mají média, zejména internet a sociální sítě. Zatímco kvalitní novinářská práce upozorňuje na potřebu respektu a soužití, řada dezinformačních webů šíří zkreslené či přímo lživé informace – například o kriminalitě Romů či „muslimských imigrantech“, kteří k nám reálně téměř nepřichází. Právě v diskuzích pod články na internetu či na Facebooku je možné setkat se s primitivními nenávistnými výroky, které by ve veřejném prostoru před deseti lety zaznívaly pouze ojediněle.

Projevy rasismu ve školách nejsou výjimkou, zejména děti vietnamského původu či žáci romské komunity se setkávají se šikanou a vylučováním ze třídních kolektivů. Na pracovištích jsou „cizinci“ často opomíjeni při rozhodování o povýšení nebo bývají předmětem předsudků. I ve veřejném prostoru se množí útoky – od verbálních invektiv v MHD přes urážlivé nápisy na zdech až po fyzická napadení, jako bylo v případě útoku na romskou rodinu v Břeclavi v roce 2020.

Výzkumy a statistiky o veřejném mínění

Podle celonárodních průzkumů agentur jako STEM nebo CVVM se v posledních letech drží negativní postoje vůči cizincům stabilně vysoko. Například v roce 2023 více než 60 % obyvatel pociťovalo obavy z větších skupin uprchlíků, přičemž skepsi vyjadřují účastníci průzkumů nejčastěji vůči lidem z Blízkého východu, Afriky nebo Balkánu. Češi tradičně deklarují menší problém s Ukrajinci, Slováky či Vietnamci, což svědčí o významné roli kulturní blízkosti.

Rozbory ukazují, že výrazně vyšší míru xenofobie vykazují lidé s nižším vzděláním, vyšším věkem či žijící mimo velká města. Mladí lidé z Prahy, Brna či Plzně vnímají multikulturní soužití pozitivněji a jsou otevřenější. Častým faktorem je také individuální zkušenost – ti, kdo mají mezi přáteli cizince nebo osobní pozitivní kontakt, jsou daleko méně náchylní k šíření předsudků.

Analyzovat veřejné mínění je důležité i kvůli implementaci politiky. Zprávy Výboru pro práva národnostních menšin nebo projektu HateFree Culture potvrzují, že ačkoli většina občanů nevidí sama sebe jako rasisty, negativní stereotypy o „nepřizpůsobivých“ Romech nebo „neintegrovatelných“ muslimech jsou hluboce zakořeněné.

Mezigenerační rozdíly a naděje do budoucnosti

Zdá se, že mladší generace je k otázkám soužití mnohem otevřenější. Svědčí o tom úspěchy projektů jako Jeden svět na školách (postavený na otevřených diskusích o menšinách), lednové multikulturní festivaly a oblíbenost témat diverzity v rámci výuky občanské výchovy. Také studentské samosprávy reagují důsledně na výskyt nenávistných sloganů, protestují proti výrokům veřejných činitelů s rasistickým podtextem a organizují besedy s hosty z různých kultur.

Přesto i mladá generace není imunní vůči manipulaci online prostorem. TikTok a Instagram jsou současně platformou pozitivních vzorů i přehlídkou dezinformací. Naděje na změnu je však spojena s inkluzivním vzděláváním, které se v ČR zatím rozvíjí zejména díky grantovým programům EU a práci neziskových organizací.

Možnosti řešení a doporučení

Co proti šíření rasismu a xenofobie dělat? Za prvé je nutná důslednější aplikace existujících zákonů – trestaní verbálních útoků, důkladnější šetření motivace trestných činů, systematický trénink policistů a soudců. Druhým pilířem je vzdělávání – od mateřských škol až po vyšší stupně by měla být součástí kurikula výchova k toleranci a kritickému myšlení. Osobnosti veřejného života by měly být příkladem, jak slušně a kultivovaně diskutovat o složitých otázkách.

Školy, rodiny a komunity mají klíčovou roli – svým postoji a otevřeností určují, nakolik se z nenávisti stane společenský normál, nebo naopak okrajový jev. Projekty, jako je HateFree Culture či festival RefuFest, dokazují, že otevřenost a dialog je možný. Pomáhá též mediální gramotnost – rozpoznávání dezinformací a porozumění mediální manipulaci.

Významnou úlohu mají neziskové organizace (Člověk v tísni, Slovo 21, IQ Roma servis) i mezinárodní spolupráce, například účast ČR na evropských kampaních proti nenávisti či granty na podporu menšinových komunit.

Závěr

Rasismus a xenofobie nejsou fenomény, které by české společnosti byly cizí nebo které by bylo možné přehlížet. Jsou výzvou pro každého občana a pro budoucnost celé země. Přestože legislativa existuje, skutečná změna může nastat jen tehdy, pokud společnost přijme za své hodnoty úctu, otevřenost a schopnost vnímat druhého bez předsudků. Osobně věřím, že i přes současné negativní trendy je zde potenciál pro změnu – ten spočívá v mladé generaci, kvalitním vzdělání a ochotě diskutovat. Otevřenost, vzájemné porozumění a společná práce jsou cestou, jak posunout českou společnost kupředu a zajistit, že nenávist a strach neovládnou naši budoucnost.

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

Jaké jsou hlavní příčiny nárůstu rasismu a xenofobie v České republice?

Hlavní příčiny zahrnují společenskou polarizaci, vliv médií, strach z neznámého a zneužívání tématu politiky. Tyto faktory zvyšují napětí a motivují projevy nenávisti.

Jak je legislativně řešen boj s rasismem a xenofobií v České republice?

Ochrana je zajištěna Ústavou, antidiskriminačním zákonem a trestním zákoníkem, které zakazují diskriminaci a trestají trestné činy z nenávisti. Praxe však mnohdy zaostává za zákonným rámcem.

Jaké jsou rozdíly ve vnímání rasismu a xenofobie mezi generacemi v České republice?

Mladší generace je otevřenější a tolerantnější, starší nebo méně vzdělaní lidé projevují vyšší míru xenofobie. Rozdíly vyplývají z osobní zkušenosti a míry vzdělání.

Jaká je současná situace v projevech rasismu a xenofobie v České republice?

Projevy rasismu a xenofobie jsou stále častější, objevují se ve školách, na pracovištích i veřejně. Diskuse na sociálních sítích často zvyšují nenávistné postoje.

Jaká doporučení nabízí analýza nárůstu rasismu a xenofobie v České republice?

Doporučuje důsledné uplatnění zákonů, vzdělávání k toleranci, mediální gramotnost a podporu otevřeného dialogu. Klíčovou roli mají školy, rodiny i neziskové organizace.

Napiš za mě analýzu

Tagi:#rasismus #xenofobie #českárepublika