Karen McCombie: Alice a zmatky – rodina, identita a humor v románu
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 11:29
Typ úkolu: Analýza
Přidáno: 16.01.2026 v 10:50
Shrnutí:
Alice řeší návrat matky a novou sestřičku; humorný YA román o domově, identitě, sourozeneckých vztazích a odpuštění. 📚
Karen Grace McCombieová — Alice a... Dóóóst dobrý zmatky: rodinné vazby, identita a komika v dospívajícím románu
Autor eseje: [Jméno studenta] Předmět: Český jazyk a literatura Termín odevzdání: [Datum]---
Úvod
Karen Grace McCombieová je ve světě knih pro mladé čtenáře jménem dobře známým. Její série o dívce Alici Loveové zaujala tisíce dívek i chlapců napříč kontinenty, protože zcela upřímně, ale s lehkostí a humorem, rozkrývá situace, v nichž se může najít téměř každý dospívající. Kniha „Alice a... Dóóóst dobrý zmatky“ představuje další pokračování rodinných příhod a útrap hlavní hrdinky Alice, která musí čelit nečekanému návratu matky, jež ji a její sourozence kdysi opustila, a s tím spojenému příchodu nové sestřičky Ivy.Když se Alicina matka po letech vrací domů a dovádí s sebou nejen osobitou energii, ale i další dítě, rozvíří veškeré dávno usazené pocity a otevře staré rány i nové nejistoty. Autorka tak v románu s citem, ale i notnou dávkou ironie a komiky, zkoumá, co tvoří domov, jaké jsou skutečné rodinné vazby a jak se s náhlými změnami identity a vztahů vyrovnat.
Hlavní teze: „Román Karen McCombieové zpracovává téma domova a přináležitosti prostřednictvím humorného, ale citlivého zobrazení rodinných vztahů; autorka využívá vypravěčského stylu plného empatie a realismu, aby ukázala, jak se rodina pod tlakem změn může znovu nalézt a pochopit.“
Moje práce proto podrobně analyzuje, jak McCombieová buduje napětí a humor v příběhu, jak rozkrývá psychologii postav, a jak kniha otvírá otázky, se kterými se mohou čeští čtenáři snadno ztotožnit.
---
Metodologie a struktura eseje
V následující analýze se zaměřím zejména na charakteristiku hlavních postav, klíčové konfliktní i smírčí scény a ústřední motivy románu. Zaměřím se na jazyk a vypravěčské prostředky, které autorka používá k tomu, aby udržela čtenáře v napětí a přiblížila mu Aliciinu perspektivu. V reflexi budu čerpat jak z českého překladu (vydaného nakladatelstvím Albatros), tak z odborných článků a českých recenzí, které se věnují literatuře pro mládež a dané sérii.---
Kontext díla
Karen Grace McCombieová (nar. 1963) patří mezi nejúspěšnější současné britské autorky literatury pro mladé. Její série o Allice Loveové však má i v českém prostředí ohlas díky tomu, že překládá každodenní všednost, rodinné strasti i obyčejné radosti do jazykové i situační polohy, která je dětským i dospívajícím čtenářům srozumitelná. Motiv „návratu rodiče“ není v naší literatuře neznámý – vzpomeňme třeba na knihu „Honzíkova cesta“ od Bohumila Říhy, kde návrat domů má zcela jiný význam, nebo na dílo Ivy Procházkové „Pět minut před večeří“, jež se rovněž zabývá komplikacemi rodinných vztahů.Série Alice Loveová proslula tím, že nabízí silné postavy, autentickou atmosféru a velkou dávku britského, ale i všeobecně srozumitelného humoru. Český překlad zachovává jazykovou pestrost originálu a snaží se přenést důraz na slova, která vystihují teenagerskou mentalitu. To může ovlivnit čtenářský zážitek, protože některé hry se slovy nebo ironické narážky není snadné převést bez ztráty pointy.
---
Charakteristika postav
Alice: Hlas vypravěčky a nuance dospívání
Alice je hlavní vypravěčkou, jejíž deníkové zápisky umožňují nahlédnout do jejích vnitřních konfliktů a nejistot. Typická je pro ni směs touhy po přijetí a hluboké citlivosti – zároveň však dovede být sarkastická a vtipná, i když to často slouží k zakrytí nejistoty. Hned ve chvíli, kdy matka nečekaně přijíždí s novým dítětem, projevuje Alice chlad a odstup, protože se obává, že nevydrží další zklamání. její vypravěčský styl umožňuje reflektovat vlastní slabosti, například když píše o strachu, že ji matka znovu opustí nebo že nebude v rodině dostatečně důležitá.Klíčovým momentem je scéna, kdy si Alice začne vést deník právě proto, aby se vyrovnala s vnitřními zmatky. Deník vyjadřuje napětí mezi touhou komunikovat a neschopností říci některé věci nahlas. Deníkové pasáže jsou často nejintimnější a nejsyrovější, což přibližuje Alicinu situaci běžným čtenářům.
Matka: Katalyzátor změn
Matka zde vystupuje jako komplikovaná postava: je zároveň původkyní bolesti i někým, kdo rodinu opět stmeluje. Její rozhodnutí vrátit se je z části motivováno touhou napravit minulost, ale také potřebou přijmout novou roli – matky nejmladší Ivy, která s sebou přináší další pohled na to, co znamená domov. Mezi matkou a dětmi probíhá výměna náklonnosti a zdrženlivosti; každý si s její novou přítomností poradí po svém.Z morálního hlediska autorka ukazuje, že odpuštění není samozřejmost a vzniká pomalu a skrze mnohá nedorozumění, včetně aféry s poztrácenými deníky nebo nevyřčených urážek.
Sourozenci: Jabla, Linn, Tor a Ivy
Jabla vyniká svým výrazným uměleckým talentem a touhou po uznání, a když je místní médii oceněna pro své módní počiny, vyvolá to v rodině nejen pýchu, ale i napětí. Linn, naopak, je mnohdy nejistá a snaží se vyrovnat s tím, že Jabla má větší společenský úspěch i pozornost chlapce Alfieho. Rivalita mezi sestrami je uvěřitelná – i v českém kontextu bychom našli podobné situace například v knihách Lenky Lanczové.Tor, nejmladší z původních sourozenců, často zastupuje „tiché dítě“ v rodině – je pozorovatel, jeho pouto k nově příchozí sestře Ivy je opatrně vyčkávající, ale brzy ukazuje hlubokou schopnost empatie. Ivy jako novorozená přináší pro všechny výzvu: jak definovat rodinné vazby a přijmout, že nová sestřenice je stejným článkem rodiny jako kdokoliv jiný, i když její matka opustila před lety ostatní.
Vedlejší postavy: Otec a Alfie
Otec stojí na hranici mezi smířením a rozčarováním z návratu bývalé partnerky. V jeho projevu autorka zachycuje bolest, zklamání, ale i sílu odpustit a držet rodinu pohromadě. Alfie, romantický objekt zájmu hned dvou sester, je důležitým katalyzátorem konfliktů, ale taky mostem mezi znesvářenými dívkami.---
Hlavní témata a motivy
Domov a přináležitost
Pojetí domova není v románu jednoduché. McCombieová ukazuje, že domov je víc než fyzické místo: představuje pocit bezpečí – ale i pochybnosti a otázky po vlastním místě v rodině. Alici chybí jistota, kterou by si přála po návratu matky znovu najít. Symbolickým vrcholem je scéna na pláži, kde se rodina setká, aby se buď definitivně rozpadla, nebo znovu sjednotila. Pláž zde vystupuje jako hraniční prostor mezi minulostí a budoucností, mezi odchodem a návratem.Opuštění a odpuštění
Emocionální otisk matčina odchodu je patrný v psychice všech dětí. Alicina nedůvěra, Linnina potřeba dokazovat hodnotu, Jablin odpor vůči všem, kteří ji chtějí srovnávat s matkou – to vše je výsledkem opuštění. Proces odpuštění není idealizován, ale je vykreslován v celé šíři: od výbuchů zlosti až po postupné nalézání pochopení.Sourozenecká rivalita a dospívání
Humorné i bolestné střety sester, boje o pozornost rodičů nebo o Alfieho náklonnost, jsou příkladem „běžného chaosu“ dospívání. Rivalita zde není jen překážkou, ale i příležitostí k růstu. Lze to připodobnit například k poezii Jiřího Žáčka, který často humoristicky popisuje obyčejné rodinné trable mladých lidí.Motiv deníku a komunikace
Deník hraje zásadní roli: umožňuje Alici reflektovat své emoce beze strachu z odsouzení. Její myšlenky jsou občas tajné dokonce i pro ni samotnou. Zvláštní význam získává motiv dopisování či předstírání dopisů – matčiny staré lži a dopisy odhalují, že někdy je mlčení horší než pravda.Humor jako ochranný štít
McCombieová používá humor jako způsob, jak zmírnit vážnost situací, v nichž hrdinové často trpí. Typické jsou originální přezdívky nebo popis trapných situací, které by samy o sobě mohly být velmi bolestné, ale ve vyprávění získávají nadsázku.---
Jazyk, styl a vypravěčské techniky
Vypravěčský hlas Alice je pozoruhodný svou bezprostředností a střídáním ironických narážek s hlubšími pocity. Hovorový jazyk propůjčuje vyprávění autenticitu a dodává mu tempo. Styl je barvitý, plný metafor („Cítila jsem se jako tužka v razítkovníku...“ – obraz nepasování do okolí) a krátkých, úderných vět, které vystihují vypjaté emoce.Dialogy mezi postavami jsou reálné, někdy roztržité, plné nedořečeností, což napomáhá budovat napětí (např. hádky mezi sourozenci, nebo zadržená konfrontace s matkou). V českém překladu (např. v podání Jitky Jílkové) mají dialogy švih a nepostrádají ironii, což je pro podobné žánry klíčové.
Struktura románu je spíše episodická, což vyhovuje všem, kdo sérii čtou v etapách. Každá kapitola často představuje uzavřený dějový oblouk, někdy i cliffhanger, což nutí čtenáře pokračovat dál.
---
Analýza klíčových scén
Návrat matky
První scéna po matčině návratu je ústřední: Alice líčí, jak je atmosféra doma zamlklá, matka se snaží vypadat sebevědomě, ale její nejistota je patrná v gestech i očích. První krátké setkání je plné trapného mlčení, které prolamuje sourozenecký křik nebo neplánovaný dětský pláč. Tato scéna vystihuje, jak těžké je překonat minulost i ve všedních detailech.Mediální moment Jably
Jabla si poprvé připadá jako někdo důležitý, když je prezentována v místním časopise pro svůj originální styl. Ostatní sourozenci cítí křivdu a žárlí, což vede k ironickým výrokům („No jasně, teď už jsem jen ta sestra slavné Jably!“). Přes vnější úspěch Jabla stále řeší vnitřní nejistotu, což je typické pro období dospívání.Konflikt s Lindou ohledně Alfieho
Scéna, kdy Linn a Alice soupeří o pozornost Alfieho, je demonstrací typické sesterské rivality. Hádka přerůstá v urážky, ale nakonec vede k tomu, že si obě otevřeně přiznají své pocity. Tato scéna je středobodem vývoje vztahu mezi sestrami.Hledání matky a usmíření
K vrcholu příběhu dochází na pobřeží v Cornwallu, kde Alice pochopí, že pro mnoho složitých otázek neexistuje jediná odpověď. Symbolické je setkání na pláži, které znamená otevření nového prostoru pro přijetí a odpuštění.---
Kritické perspektivy a možné náměty pro rozšíření
Někteří čtenáři mohou kritizovat, že usmíření nastává až příliš jednoduše, nebo že motivace matky není dostatečně propracovaná. Na druhé straně je ale třeba ocenit, že McCombieová v rámci žánru dětského a mládežnického románu nemůže rozvíjet psychologii do dospělé hloubky, zároveň však nabízí empatický pohled a silnou modelovou situaci pro mladé čtenáře.Je možné srovnávat s českými romány o rodinné dysfunkci (například díla Ivony Březinové), které často zůstávají v realismu, ale humoru využívají střídměji.
---
Závěr
„Alice a... Dóóóst dobrý zmatky“ je román, který prostřednictvím vtipného, ale citlivého vyprávění mapuje anatomii rodinné krize a procesu smíření. Karen McCombieová dokáže vnést do těžkých okamžiků lehkost a ukazuje, že domov není pevné místo, ale dynamický vztah, na kterém je třeba pracovat. Pro české mladé čtenáře může být kniha nejen zrcadlem vlastních úzkostí a tužeb, ale i návodem, jak se vyrovnat se změnami a najít společnou řeč v rodině, která není nikdy dokonalá – ale může být navzdory zmatkům „dost dobrá“.Čtenářům text dává možnost pochopit význam empatie, umění odpustit druhým i sobě, a také se naučit vnímat složité emoce s nadsázkou. Taková sdělení jsou v literatuře pro mládež nenahraditelná.
---
Použitá literatura
- McCombieová, Karen: Alice a... Dóóóst dobrý zmatky. Přeložila Jitka Jílková. Albatros, Praha, 2013. - [Recenze a články o literatuře pro mládež, např. Kritiky na webu iLiteratura.cz, články o psychologii dospívání v české literatuře pro děti] - Procházková, Iva: Pět minut před večeří. Pražské nakladatelství.---
Příloha: Náměty pro diskuzi
1. Jak byste přijali návrat rodiče, který vás kdysi opustil? 2. Myslíte si, že je humor vhodný způsob, jak zpracovat těžká rodinná témata? 3. Která postava vám byla v knize nejbližší a proč? 4. Jakou roli hraje upřímnost v komunikaci mezi sourozenci? 5. Má zápis do deníku podle vás léčivou sílu?---
*Konec eseje*
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se