Derek Landy a Smrtislav Hezoun: černý humor a detektivní fantasy pro mládež

Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 12:29

Typ úkolu: Analýza

Přidáno: 16.01.2026 v 11:40

Shrnutí:

Esej: Derek Landy – Smrtislav Hezoun 💀: černý humor, detektivní YA fantasy, překladová úskalí a recepce v ČR.

Derek Landy a Smrtislav Hezoun: Černý humor, detektivka a nové cesty české fantasy pro mládež

Úvod

Ve světě, kde dobrodružství obvykle začíná na prahu vlastní fantazie, se dívka Štěpánka nestává princeznou, ale bojovnicí po boku elegantního kostlivce-dobrodruha. Smrtislav Hezoun – série irského autora Dereka Landyho, která spojuje detektivní zápletky, mladistvou fantasy i výrazný černý humor – přinesla do českých knihoven erupci originality, zcela nezvyklou pro kánon mládežnické literatury začátku 21. století. Tato esej si klade za cíl představit Dereka Landyho a jeho tvorbu českému čtenáři, přiblížit unikátní aspekty série Smrtislav Hezoun a zhodnotit, jak si našla (nebo hledala) své místo v domácím prostředí, jež dlouhodobě formovalo český pohled na žánr fantasy a „coming-of-age“ románů. Bude poukázáno na to, jak série předefinovala hranice žánru, zejména díky své nesporné stylistické originalitě, propracovanému humoru, konstrukci postav i problémům, které s sebou přináší překlad a recepce ve specifickém českém literárním prostoru. Struktura práce logicky naváže na představení autora, shrnutí série, rozbor témat, analýzu postav i jazykových a překladových aspektů, až po recepční situaci a perspektivy adaptačního potenciálu.

Derek Landy: autor, pozadí a literární inspirace

Derek Landy (nar. 1974) se původně prosadil jako scenárista a tvůrce krátkých filmových projektů, ještě předtím, než se jeho literární kariéra odvíjela mezinárodním směrem. Irská kultura mu poskytla bohatý základ pro formování humoru i vypravěčství, jež ve svých knihách využívá s nebývalou lehkostí. Landyho styl je poznamenán rychlými, vršenými dialogy, svižnými dějovými zvraty a zevrubně propracovanou ironií. Jádrem jeho inspirace je nepochybně jak „černý humor“, který se v irské literatuře traduje od dob Brama Stokera nebo dramatického podloží Martina McDonagha, tak i anglosaská tradice detektivní školy à la Agatha Christie. V jednom z mnoha rozhovorů (Mladá fronta DNES, 2010) autor sám přiznal: „Postavy mi musejí být sympatické, ale zároveň rád otestuji jejich hranice – komicky i dramaticky.“ Výsledkem je autor, jehož hlas poznáme podle svižnosti, s níž dokáže tragické momenty obrátit v groteskní pointu.

Shrnutí děje a strukturální principy série

První kniha Smrtislav Hezoun (Skulduggery Pleasant, 2007, česky 2009) se otevírá smrtí strýce hlavní hrdinky Štěpánky, která se vzápětí ocitá ve světě kouzelníků, magie a prastarých kleteb. Jejím průvodcem a mentorem se stává Smrtislav Hezoun – sarkastický detektiv, který už dávno vyměnil maso za „šarm“ kostlivce a v cynických poznámkách si nezadá s postavami Járy da Cimrmana. Hlavní osu tvoří pátrání po mýtickém žezle, které v sobě spojuje moc dávných bohů i možnost zničit nebo ochránit celý magický svět. Série tedy komíhá mezi napínavým vyšetřováním, souboji a magickými soustami vedlejších zápletek. Pro českého čtenáře tu vzniká nadstavba: jazykově pestrý text, kde napětí funguje spolu s humorem a ironie často překresluje hranice mezi „dobrem“, „zlem“ a všemi jejich odstíny.

Analýza klíčových témat

A) Identita a proměna

Vývoj Štěpánky, která přijímá magické jméno Valkýra, výstižně zrcadlí cestu dospívání, jak ji známe například z českých pohádek v moderní adaptaci. Přerod není pouze „magický“, ale odráží střet mezi vlastní osobností a očekáváním dospělého světa. Na rozdíl od mnoha protagonistů „YA fantasy“ je Valkýra nucena zrát rychle, čelit překážkám, jejichž morální rozměr není černobílý. Klíčová je scéna, kdy Valkýra s pochybnostmi přijímá oběť ve jménu vyššího dobra – tuzemskému čtenáři může připomenout vnitřní dilemata Malého prince nebo Emilky z Ostrovů (K. Mašek). Dospívání je zde proces, v němž ne vše lze pochopit jednoznačně, a Landy to přenáší do magické metafory, která je univerzálně čitelná.

B) Přátelství, mentorství, morální šedé zóny

Dynamika mezi Valkýrou a Smrtislavem je esencí románového partnerství. Smrtislav – sarkastický, okouzlující, ale nikdy zcela spolehlivý – představuje kombinaci mentora, přítele i démonického pokušení. Podobně jako v české tradici postav (Ferda Mravenec a brouk Pytlík, nebo později Woodcock z filmů Zdeňka Svěráka), mentor se nebojí upozornit na vlastní chyby i temné stránky. Významná je retrospektiva Smrtislavovy minulosti, kdy právě jeho staré hříchy vrhají stín na současná rozhodnutí. Pro čtenáře je tak jejich dialog vždy nejen vtipný, ale i s nádechem tragédie. Landy zde demonstruje, jak může být ironie a komedie nástrojem k řešení nejednoznačných morálních konfliktů.

C) Humor a jazyk

Jistým poznávacím znamením celé série je jazyková lehkost, slovní hříčky a souhra vysokého napětí s groteskní nadsázkou. V českém překladu je patrná snaha překladatelů zachovat hravost a rytmus, který je v originále stěžejní – neobešlo se to však bez obětí. Například Smrtislavova věta s mírnou nadsázkou: „Všichni tu mají kosti v skříni, já je nosím stále na očích“ je jedním z případů, kdy český překlad osciluje mezi doslovností a hledáním smyslu. Humor zde nevstupuje pouze jako „odlehčovač“ děje, ale jako reflexe naší schopnosti vyprávět o vážných věcech s nadhledem – podobně jako v české klasice Werichových pohádek nebo Hrabalových poetických reminiscencích.

D) Mytologie, moc a zodpovědnost

Střet s dávnými bohy, artefakty a magickými pořádkami je v sérii metaforou minulosti, která nikdy zcela nezmizí. Téma osobní i kolektivní odpovědnosti, kdy hrdinové musí opakovaně volit mezi vlastním štěstím a vyšším dobrem, je nadčasové i v české literatuře (porovnej např. s rozpolceností Rumcajse, který musí chránit les a svou rodinu zároveň). Landy zde nezapomíná zdůraznit, že oběť je náročná a ne všechny následky lze předvídat či vrátit zpět.

Hlavní postavy a jejich proměna

Nejvýraznější osobnostní vývoj prochází Štěpánka/Valkýra. Začíná jako zvědavá, spíše uzavřená dívka – díky tragédiím a magickým zkouškám ale postupně získává sebevědomí. Je konfliktní a částečně pichlavá (opět typická vlastnost některých českých dětských postav), což ji chrání před naivitou, ale činí její proměnu věrohodnou. Smrtislav Hezoun je zároveň satirickým obrazem mentora/ochránce, který se nikdy nebere vážněji, než je nutno, a jeho role často osciluje mezi přímým vedením a zpochybňováním. Vedlejší postavy (Tanith, Černý Jack, Ghastly) jsou zpravidla nositeli žánrových motivů a zrcadlí hlavní postavy při jejich rozhodování. Vývoj vztahů je vždy založen na směsi humoru, vzájemné loajality i momentů zrady – ať už v romantické rovině, nebo ve sféře skoro „rodinného“ přijetí, připomínající poetiku Foglarových oddílů.

Jazyk, styl a překladová úskalí

Zásadní výzvu pro českou edici představuje překlad: Landyho styl je natolik dynamický a plný jazykových hříček, že přenést jej doslova je mnohdy nemožné. Například anglické slovní hříčky v názvech (Skulduggery = „šibalství“ i „lebka“) jsou v českém překladu rozloženy do jiných výrazů – což na jedné straně zachovává atmosféru, ale ztrácí vrstvení významů. Dialogy jsou v originále často přímo „scénáristicky“ svižné, což překladatel(ka) adaptuje volněji, aby nepůsobil text toporně. Příkladem budiž následující úryvek:

- Anglicky: “I’m not amazing, I’m just... you know... bones.” - Česky: „Nejsem žádný hrdina, mám jen... no, kosti.“

Zde mizí ironická „amazing“/„bones“ slovní hra, což ovlivňuje rytmus vtipu a dynamiku dialogu. Jde však o nezbytnou kompromisní strategii, bez níž by byla část tónu textu nečitelná. Ohlas recenzí, například na Databázi knih nebo v časopise Pevnost, ukazuje, že právě hravost dialogů je v češtině vítána, byť „něco z magie angličtiny“ zůstává neodmyslitelně za hranou možnosti překladu.

Publikační a recepční kontext v ČR

V Česku vydalo první tři díly série nakladatelství Albatros (2009–2011), poté se na pokračování série čekalo déle, přičemž čtvrtý díl přeložila nakonec jiná překladatelka a s větší prodlevou. Přestože byla knihám věnována značná marketingová podpora (charakteristické obálky, humorné anotace), setkaly se na trhu s určitou skepsí. V letech, kdy český YA trh ovládaly domácí série (např. Karel Štorkán, Petra Neomillnerová) a upadalo obecné nadšení pro fantasy, neměla série Smrtislav Hezoun jednoduchou cestu. Kritici ocenili originalitu a jazyk, ale čtenáři někdy pociťovali odcizení z anglosaských reálií nebo rozčarování nad „střídavým“ překladem specifických vtipů. Přesto dochází ke kultivaci malého, ale lojálního čtenářského okruhu; knižní e-shopy typu Kosmas většinou hodnotí sérii jako „trochu ulítlý, ale vtipný a neotřelý import“, čtenářské diskuze na fórech doporučují Hezouna těm, kteří od fantasy nečekají romantiku, ale spíše groteskní detektivku.

Možná slabší prodejní čísla souvisejí s tradicí české literatury, kde byl dlouho preferován „homogenní“ žánrový styl. V době vydání první knihy byla přeplněná nabídka zahraničních fantasy titulů, což v kombinaci s obtížnou adaptací humoru znamenalo, že Smrtislav nikdy neprorazil „do hlavního proudu“. Přesto recenzenti v časopisech typu Ikarie či Pevnost chválí právě odvahu „hrát si“ s jazykem i s žánrem napříč hranicemi.

Srovnání a žánrové ukotvení

Smrtislav Hezoun je v rámci YA fantasy ryzí solitér: místo patosu a romantiky sází na dialogy, humor a holou absurditu detektivních zápletek. V porovnání s klasickou českou fantastikou pro mládež (Foglar, Neomillnerová, Kunka) je Landy pronikavější v ironii a méně didaktický; kde čeští autoři většinou sází na přímočarý morální vývoj, Hezounovy postavy balancují neustále na hraně dobra a špatnosti. Jeho síla spočívá v jedinečném hlasu a temporytmu, slabinou může být naopak pro českého čtenáře lehká chaotičnost a místy obtížnější sledování žánrových pravidel.

Adaptace a mezikulturní potenciál

Při úvahách nad možností filmové či televizní adaptace je jasné, že série má obrovský vizuální potenciál. Postava sarkastického kostlivce-detekiva, živelná akce i originální design magických artefaktů by mohly oslovit diváky po celém světě. Největší překážkou by byla zachování jemného jazykového humoru a nadsázky – v audiovizuální podobě je těžké převést verbální ironii a rytmus do scénáře, zvlášť s ohledem na odlišnosti evropských a angloamerických produkcí. Přesto by úspěšná adaptace mohla přitáhnout zájem o knižní originály i překlady v mnoha dalších jazycích.

Kritické protinázory a jejich překonání

Skeptici často namítají, že Smrtislav Hezoun je pouze „lehkou, oddechovou“ četbou, bez hlubší myšlenkové vrstvy. Tento pohled je poměrně zúžený – komplexní práce s motivem identity, ironie i překročování žánrových hranic svědčí o literární dovednosti. I „zábavou“ lze přinášet nová témata: Landy se vyhýbá moralizování a místo toho nabízí prostor pro otázky, které nemají jednoduché odpovědi. Díky tomu je série přínosem i pro literární kritiku zkoumající proměny žánru a pohledu na dospívání.

Závěr

Derek Landy a jeho Smrtislav Hezoun představují originální proud v rámci českého čtení: kombinace černého humoru, detektivky a fantasy posouvá meze toho, co může být „mládežnická literatura“. Série díky svému stylu i motivické komplexitě nabízí čtenářům nejen zábavu, ale inspiruje k přemýšlení o identitě, odpovědnosti a hranicích dobra a zla. Přestože cesta na českém trhu nebyla vždy snadná, Smrtislav Hezoun zůstává výraznou stopou v nabídce překladové literatury pro mládež. Budoucí bádání by se mohlo soustředit na podrobnou analýzu překladu, porovnání prodejnosti s domácí fantasy nebo na rozhovory s překladateli a nakladateli, kteří tuto odvážnou sérii uváděli na trh. Zůstává otázkou, nakolik se Smrtislav Hezoun stane inspirací pro další generaci českých čtenářů i tvůrců – rozhodně však již nyní ukázal, že i v českém prostředí lze fantazii a humor spojit do nového, nadčasového příběhu.

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

O čem je kniha Smrtislav Hezoun od Dereka Landyho?

Smrtislav Hezoun spojuje detektivní fantasy s černým humorem a sleduje dívku Štěpánku, která po boku sarkastického kostlivce odhaluje tajemství magického světa.

Jak Derek Landy využívá černý humor v sérii Smrtislav Hezoun?

Landy kombinuje černý humor s napětím a ironickými dialogy, čímž odlehčuje i vážné situace a posouvá hranice žánru fantasy pro mládež.

Jaké jsou hlavní témata v knize Smrtislav Hezoun Dereka Landyho?

Mezi hlavní témata patří dospívání, identita, přátelství, morální dilemata, humor a odpovědnost v magickém světě.

Jak byl Smrtislav Hezoun přijat v českém literárním prostředí?

V Česku se setkal s pochvalou za originalitu a jazyk, ale čelil i překladatelským výzvám a menšímu zájmu kvůli odlišným kulturním reáliím.

V čem se Smrtislav Hezoun liší od české fantasy pro mládež?

Na rozdíl od české fantasy klade důraz na ironii, humor a morální šedé zóny místo tradičního patosu nebo romantiky.

Napiš za mě analýzu

Tagi:#dereklandy #detektivnífantasy #černýhumor