Volba, osud a identita v Zelené jako smaragd od Kerstin Gier

Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 17:31

Typ úkolu: Analýza

Přidáno: 16.01.2026 v 16:59

Shrnutí:

Esej: V 'Zelená jako smaragd' volba (láska vs osud) pohání děj; Gwendolyn odmítá proroctví, volí odpovědnost, identitu a etiku zásahů do času. ⏳

Mezi časem a srdcem: Volba jako hybatelka osudu v “Zelené jako smaragd” od Kerstin Gierové

Úvod

Kerstin Gierová je jméno, které čeští čtenáři, především z řad mladé generace, dobře znají. Tato německá spisovatelka si získala srdce studentů i široké veřejnosti trilogií “Láska nezná čas” (v originále “Edelstein-Trilogie”), kterou v České republice vydalo nakladatelství CooBoo v letech 2012–2013 v překladu Jitky Jindřiškové. Závěrečný díl s názvem “Zelená jako smaragd” (orig. “Smaragdgrün”) symbolicky uzavírá spletitou cestu mladé hrdinky Gwendolyn Shepherdové nejen časem, ale i vlastním dospíváním a hledáním sebe sama. Tento esej se bude zamýšlet nad tím, jak právě motiv volby – mezi láskou, osudem a odpovědností – představuje klíčovou hybnou sílu příběhu a nabízí četné otázky týkající se etiky, identity a moci. Pokusím se ukázat, že konečná volba jednotlivce překonává i nejsilnější proroctví, a že pravá hodnota spočívá v ochotě nést důsledky vlastních rozhodnutí.

Stručný přehled děje

“Zelená jako smaragd” navazuje těsně na události předchozích dílů. Gwendolyn, dosud zdánlivě obyčejná londýnská dívka, je ve skutečnosti nositelkou vzácného genu, díky němuž je poslední cestovatelkou časem v utajeném řádu Strážců. Po sériích skoků mezi minulostí a současností zjišťuje šokující pravdy o svém původu, odhaluje rodinná tajemství, ale především se vyrovnává se zradou a vlastními city ke spolu-cestovateli Gideonovi. Vyvrcholením děje je souboj o osud nejen její rodiny, ale i celého tajného řádu. Knihu pohání otázka, zda Gwendolyn dokáže přetnout řetěz manipulací kolem proroctví a postavit se svému údělu – i za cenu osobních obětí. Tomu všemu dominuje napětí mezi láskou a povinností, mezi natolik svůdnou možností změnit běh dějin a etikou odpovědnosti.

Proměna postav na pozadí motivu volby

Gwendolyn Shepherdová: Dospívání mezi nevědomostí a zodpovědností

Na začátku trilogie je Gwendolyn spíše pasivní, nerozhodná, někdy naivní dívka, jejíž vztah k rodině je plný rozporů a nejistot. Vržená do světa tajných spolků a časových paradoxů začíná budovat vlastní kritickou perspektivu. Zásadní zlomy – například odhalení, že její otec není tím, kým se zdál, či zrady blízkých – ji nutí, aby přehodnotila dosavadní jistoty. Gweniny vnitřní monology, prokládané jemným humorem, kontrastují s tíhou situace (“Možná je svět opravdu tak složitý, že odpovědi neexistují…”, Gierová, 2013). Takové okamžiky svědčí o tom, jak citlivě autorka pracuje s jazykem i psychologií. Gwendolyn se stává silnější, když se rozhodne nepodřídit slepě proroctví a místo toho volí vlastní cestu – symbolicky řečeno, sama “píše svůj osud”, i když tím riskuje vše.

Gideon de Villiers: Od cynismu k oddanosti

Gideon je ve většině knihy ztělesněním rozporuplnosti – občas vzdálený a chladný, občas plný strachu a nečekané něhy. Právě jeho vývoj je klíčem k pochopení hlavního poselství. V rozhodujících chvílích (například v momentu, kdy je ochoten obětovat vlastní život pro Gweninu záchranu) opouští cynické masky naučené během výchovy Strážců. Proměňuje se v člověka, který uznává sílu svobody a lásky před předurčeností. Jeho otevřená přiznání a vnitřní boj dokazují, že není pouze “nástrojem” v rukou institucí či osudu, ale má právo volit. V tom se Gideon stává paralelou ke Gwendolyn – oba musí odmítnout vnější nátlak, aby vyrostli v plnohodnotné osobnosti.

Vedlejší postavy a instituce

Specifickou roli mají Strážci jako symbol tradice a autority. Připomínají jiné literární obrazy institucí, například Bradavice v “Harry Potterovi” (zde je však řád více byrokratický a nedůvěřivý k individualitě). Postavy jako Lucy, Paul či hrabě Saint Germain zase zosobňují motiv dědictví a touhy po nesmrtelnosti. Lucy a Paul jsou Gweninými skutečnými rodiči, skrývajícími se v minulosti – jejich rozhodnutí utéct před řádem, stejně jako ochota přinést oběť, představují nejvyšší důkaz toho, že krevní pouto sice formuje identitu, ale rozhodující je vlastní volba a její etické důsledky.

Hlavní motivy: Láska, osud a etika času

Láska vs. proroctví

Celá trilogie je vystavěna na napětí mezi předurčením (“velkým proroctvím” Strážců) a svobodou volby. Zatímco většina postav přijímá predikce jako neměnné, Gwendolyn i Gideon jdou do přímého střetu s tímto řádem. Právě jejich opakované volby – včetně finálního odmítnutí naplnit proroctví za cenu vlastního štěstí – bourají iluzi, že osud má absolutní moc. To připomíná řadu klasik české literatury, kde člověk bojuje proti předurčení či společenským tlakům – například v Erbenově “Kytici”, kde hrdinka platí za vlastní volbu osudem, nebo v románech Jarmily Glazarové o otázkách odpovědnosti i přes nátlak tradice.

Etika manipulace s časem

Zásahy do minulosti nesou vždy etické dilema: když je vám dána síla ovlivnit běh dějin, jste ještě člověk, nebo bůh? Gierová v trilogii nechává Gwendolyn konfrontovat riziko, že i “léčba” (možnost zachránit život, prodloužit mládí, učinit svět šťastnějším) může přinést katastrofální důsledky. Chronograf i další artefakty nejsou jen technické kuriozity, ale mravní zkoušky: Mám právo zneužít sílu, i kdyby z toho plynulo dobro? Právě zde se dílo blíží otázkám, které řeší třeba český sci-fi klasik Ludvík Souček nebo Karel Čapek v “R.U.R.”: technologický pokrok je dvojsečný, a lidskost spočívá v tom, že zvažujeme své činy nejen podle výsledků, ale i podle motivace.

Identita, rodina a hledání sebe

Odhalení rodičů je pro Gwendolyn impulsem k přehodnocení sebeobrazu. Motiv “skrytého původu” je v literatuře tradiční (vzpomeňme motiv cizince v díle Boženy Němcové nebo pohádkové rámce), ale v moderním YA je nositelem hlubšího hledání – kdo jsem, když není vše, čemu jsem věřila, pravda? Gwenin přerod je zároveň metaforou dospívání: dítě přebírá od rodiny nejen geny, ale i otázky, na které si musí odpovědět samo.

Nesmrtelnost a oběť

Touha po nesmrtelnosti je v “Zelené jako smaragd” konkrétně vtělena do antagonisty Saint Germaina a do usilování Strážců. Střet této touhy s principem oběti (ochota přinést ztrátu pro zachování vyššího dobra) zpochybňuje účel světící prostředky. Gierová není naivní – varuje, že touha po věčnosti bez ceny vede ke ztrátě lidskosti. Není náhodou, že největší hodnotu má v trilogii právě obyčejný, smrtelný život naplněný láskou a odpovědností.

Symbolika a styl

Smaragdová zelená – barva naděje i pokušení

Zelená barva, která dává knize i celé trilogii titulární motiv, nesymbolizuje pouze kouzlo kamenů, ale také naději, život, vnitřní obrodu. Zároveň ale v literární tradici (například u Aloise Jiráska) zelená připomíná i žárlivost, nebezpečí či iluze. V motivu smaragdových hodin se tak mísí příslib i hrozba, což posiluje dvojznačnost všech zásadních rozhodnutí v knize.

Artefakty, jazyk a scény

Chronograf, kruhové komnaty Strážců či dějinné masky při plesech nejsou jen prostředky posunu zápletky, ale i nositeli symbolů. Artefakty mají stejnou funkci jako v pohádkách nebo v tradici českých “legend starých časů” (Arbes, Němcová) – jsou nástroji, skrze které musí hrdina dokázat nejen odvahu, ale i moudrost. Jazyková lehkost Gierové (zejména v dialogu mezi Gwendolyn a Leslie) přináší do vážných témat úsměv – naproti tomu vyhrocená scéna s matkou či dramatické zlomy mají až baladický nádech.

Kompoziční a žánrový rozbor

Gierová vystavěla příběh jako mozaiku postupně odkrývaných tajemství, což připomíná strukturu klasických detektivních románů. Perspektiva vyprávění, vedená v ich-formě z pohledu Gwen, umožňuje, aby čtenář prožíval její vnitřní boje. Střídání rychlého tempa (akční útěky časem) s lyrickými vsuvkami dává dílu rytmus, který odpovídá potřebám mladého čtenáře, zvyklého na vizuálně podnětné příběhy. Na rozdíl od mnoha klasických textů je tu minulost nejen pouhou kulisou, ale skutečným partnerem hlavní hrdinky.

V rámci žánru YA uzavření trilogie naplňuje čtenářskou touhu po vyjasnění tajemství, ale zároveň ponechává důležitou otevřenou otázku: Kam až můžeme zajít, když máme moc měnit svět?

Kritická perspektiva

Dá se na knihu pohlížet dvojím pohledem. Na jedné straně jde o optimistický příběh – láska a osobní volba triumfují, hrdinové překonávají proroctví i vlastní slabosti. Podobně jako v některých českých pohádkách přichází vítězný konec, kde hlavní “výhra” spočívá v poznání sebe sama.

Na straně druhé lze namítnout, že Gierová výrazně zjednodušuje důsledky cestování v čase a etických dilemat, která z něj plynou. Kdybychom srovnali s těžší sci-fi literaturou (například Karla Čapka nebo Františka Běhounka), zjistíme, že u Gierové někdy uniká hlubší společenský rozměr – efekt zásahů do času bývá redukován na individuální trápení postav. Přesto je silou díla právě to, že ukazuje, jak velká změna i v “malém” osobním osudu může být hodná úvahy.

Závěr

“Zelená jako smaragd” není pouze vyvrcholením romantické série pro mládež – je to román, ve kterém padá hranice mezi osudem a svobodou, mezi rodinným dědictvím a osobní identitou. Kerstin Gierová s lehkostí a vtipem připomíná, že nic neoslabuje moc proroctví tolik, jako když se člověk vědomě rozhodne nést odpovědnost za svůj život. V tom tkví síla díla i jeho odkaz pro současné čtenáře – nezáleží na tom, kde jsme se narodili nebo co o nás předpovídají jiní. Hodnotu našeho příběhu určují především naše činy a ochota nést za ně následky.

Ať už se na knihu díváme zejména jako na zábavnou “fantasy” nebo generační příběh, rozvíjí dialog mezi minulostí a přítomností a nastavuje zajímavou otázku: Jakou budoucnost bychom zvolili, kdybychom měli skutečně moc změnit běh dějin – a nesli všechna rizika, která s tím souvisejí?

---

Použité zdroje: GIEROVÁ, Kerstin. Zelená jako smaragd. Překlad Jitka Jindřišková, CooBoo, 2013. Další literární souvislosti uvedeny v průběhu eseje.

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

Jaký je hlavní motiv knihy Zelená jako smaragd od Kerstin Gier?

Hlavním motivem knihy je volba jednotlivce, která překonává osud i proroctví. Příběh zkoumá, jak rozhodnutí ovlivňují identitu a životní směřování hlavní hrdinky.

Jak se proměňuje identita Gwendolyn v Zelené jako smaragd?

Gwendolyn projde od nejisté dívky k rozhodné osobnosti, která se osvobodí od daného proroctví. Její vývoj symbolizuje dospívání a hledání vlastní cesty navzdory vnějším tlakům.

Čím se liší pohled na osud v Zelené jako smaragd od jiných příběhů?

V knize je osud odmítnut ve prospěch osobní volby a odpovědnosti. Hrdinové bojují proti předurčení a svými činy dokazují sílu svobody nad proroctvím.

Jakou roli hrají Strážci v Zelené jako smaragd?

Strážci představují tradici, autoritu a byrokracii omezující individualitu hrdinů. Jejich vliv posiluje napětí mezi poslušností k řádu a touhou po svobodné volbě.

Jaká je symbolika zelené barvy v Zelené jako smaragd?

Smaragdová zelená symbolizuje naději, život i pokušení a iluze. Barva vystihuje dvojznačnost rozhodnutí a vnitřní obrodu postav v příběhu.

Napiš za mě analýzu

Tagi:#kerstingier #zelenéjakosmaragd #volbaosudidentita