Přetvoření shakespearovských motivů v Andersonově Wintersetu
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 20:01
Typ úkolu: Analýza
Přidáno: 16.01.2026 v 19:13
Shrnutí:
Analýza shakespearovských motivů ve Wintersetu: pomsta, spravedlnost, osud a kolektivní vina v moderní tragédii Maxwella Andersona ❄️
Shakespearovské motivy ve Wintersetu
Úvod
Zkoumání shakespearovských motivů v moderním dramatu nabízí nejen vhled do přetváření literární tradice, ale i do způsobů, jakými jsou základní lidské otázky interpretovány v různých společensko-historických kontextech. Jeden z výrazných příkladů této tradice najdeme v dramatu Winterset od Maxwella Andersona. Na českých školách je Shakespeare stabilní součástí literární výchovy a jeho motivy pronikly napříč evropskou dramatikou; srovnání jeho děl s pozdějšími texty, zvláště ve vazbě na tematiku viny a spravedlnosti, je proto obzvlášť přínosné. Anderson ve svém díle nejde cestou pouhé citace; naopak, motivy, které u Shakespeara nacházíme ve hrách jako *Hamlet* nebo *Julius Caesar*, adaptuje do syrového prostředí moderní Ameriky 30. let, aby jimi nastolil palčivě aktuální otázky moci, právního systému a kolektivní odpovědnosti.Tato esej se zaměří na několik základních otázek: Jaké konkrétní shakespearovské motivy Anderson využívá a jak je proměňuje? Nakolik je Winterset politickou alegorií na úrovni shakespearovských tragédií? A konečně: ukazuje nám Andersonův způsob práce se shakespearovskou tradicí něco zásadního o univerzálnosti tragického uvažování v moderním dramatu? V několika tematicky členěných kapitolách proto nejprve představím Andersonův historický a literární kontext, poté rozeberu jednotlivé motivy (pomsta a spravedlnost, osud, tragický hrdina, kolektivní hlas, jazyková stylizace a symbolika) s konkrétními paralelami k Shakespearovým hrám a zakončím shrnutím s diskusí možných námitek.
Kontext: Anderson a jeho doba
Maxwell Anderson patřil ve 30. letech ke klíčovým představitelům amerického versifikovaného dramatu. Jeho styl, často poznamenaný sociálním angažmá a odvahou reflektovat aktuální kauzy (například soudní proces se Saccem a Vanzettim, který tvoří pozadí Wintersetu), se vyznačuje nejen hutným jazykem, ale i výrazným morálním podtextem. Anderson nepsal pouze v próze; volný verš, jímž je Winterset komponován, upomíná na tradici shakespearovského blank verse, tedy nerýmovaný jambický pentametr známý například z *Hamleta* či *Makbetha*.Americká společnost v době vzniku Wintersetu procházela hlubokou krizí důvěry v instituce. Masové soudní procesy, ve kterých často vítězila ideologie nad pravdou, byly vnímány jako symptom systémové nespravedlnosti. Právě v tomto napětí Anderson znovuobjevuje a přetváří archetypy tragédie, které jsou u Shakespeara spojeny s kolizí osobní etiky a veřejného řádu.
Shakespearovské motivy: co a jak analyzovat
Když mluvíme o „shakespearovských motivech“, máme na mysli obvyklé tematické i formální prvky: touha po pomstě, konflikt mezi osudem a svobodnou volbou, tragická ironie, rodinné střety a fatální selhání, ale také prostředky jako chór, soliloquia (úvahy hrdiny o samotě) nebo symbolika protikladů (světlo/tma, maska/skutečnost). Důležité je rozlišovat mezi přímou citací (doslovné převzetí) a kreativní adaptací, kdy se motiv posune do nového kontextu a získává aktuální význam. Anderson téměř vždy volí druhou možnost; místo povrchní inspirace hluboce promýšlí, co daný prvek v moderní společnosti znamená.Metodologie analýzy
Postup této analýzy vychází z kombinace blízkého čtení klíčových scén Wintersetu, porovnání s vybranými místy zásadních shakespearovských tragédií a širšího kulturně-historického ukotvení. U každého motivu bude nejprve krátce popsán jeho význam ve Shakespearově díle, poté jeho zpracování v Andersonově textu (včetně citací) a následně vyhodnocena jeho funkce či posun oproti originálu.Motiv 1: Pomsta, spravedlnost a kolektivní vina
Téma pomsty a spravedlnosti je jedním z pilířů shakespearovských tragédií. V *Hamletovi* se hrdina zmítá mezi osobní povinností pomstít otce a pocitem, že zákon a morálka se často míjejí. Winterset přenáší tuto ambivalenci do prostředí moderního soudu: Mio Romagna pátrá po pravdě ve věci křivě odsouzeného otce a dostává se do střetu nejen s mocenským aparátem, ale i s vlastní touhou po odplatě.Anderson zde dramaticky využívá nejednoznačnosti: Mio je současně hrdinou i potenciálním viníkem, přičemž veřejný hlas (echo shakespearovského chóru) nese tíhu morální kolektivní odpovědnosti. Napětí kulminuje ve scénách, kdy Mio musí volit mezi násilnou pomstou a vírou v systém — což je jasný odraz problémů z *Juliuse Caesara*, kde kolektivní rozhodování vede k pádu republiky a anarchii.
Anderson tak dává shakespearovské otázce „co je skutečná spravedlnost?“ zcela nový, politický rozměr — ve společnosti, která zradila vlastní ideály, zůstává jedinou možností bolestné etické tázání.
Motiv 2: Osud, náhoda a odpovědnost
Další stěžejní prvek je zápas hrdiny se silami, které ho přesahují. U Shakespeara nacházíme osudovost ve *Macbethovi*, kde věštby a psychologické slabosti posouvají děj ke katastrofě. Ve Wintersetu je „osud“ spíše sociálně podmíněný: regulován náhodou, ale i prostřednictvím rozhodnutí elit. Tragičnost tu vyplývá z konfrontace individuální vůle s anonymními strukturami moci.Mio i ostatní postavy opakovaně zpochybňují možnost volby („co mohu udělat, když spravedlnost drtí všechny stejně?“). Osud zde není završen enghornovsky „božskou“ ironií, ale spíše jako odraz složitosti moderní etiky — každý je spoluzodpovědný, nikdo nevinný. Zatímco Shakespeare u Macbetha zdůrazňuje pád jedince skrze vlastní hřích, Anderson akcentuje téma systémové pasti. V českém školním prostředí lze tyto dvě perspektivy srovnávat např. s Havlíčkovou *Křivoklátskou* (přerod viny v kolektivní zkušenost).
Motiv 3: Tragický hrdina a morální dvojznačnost
Tragický hrdina u Shakespeara prochází vnitřním rozvratem — jeho pád je fatální, často kvůli osudovému omylu. Mio ve Wintersetu není výjimkou: jeho tragickou chybou je neochota smířit se s „neřešitelným“, což je posun oproti Hamletovu váhání. V dramatických kulminačních bodech Mio přenáší vlastní bolest na ostatní, čímž opakuje „dědičný hřích“ shakespearovských protagonistů.Na rozdíl od Shakespeara však Anderson posouvá tragiku dále: jeho hrdina není osamělý génius, ale článek společnosti, jehož pád je ilustrací obecné krize svědomí. Morální dvojznačnost je dále podtržena postavami, jejichž motivace jsou nečitelné — jako ve *King Learovi*, kde slepota a poznání přicházejí až příliš pozdě.
Motiv 4: Chór a kolektiv
Shakespeare často užívá hlas lidu nebo chóru, například v *Juliu Caesarovi*, kde dav překlápí morální balanc příběhu. Anderson přenáší tento efekt do moderní podoby: hlas ulice, skupina „soudců“ a „svědků“ spoluvytváří osud hlavní postavy. Ve Wintersetu není kolektiv pouhým pozadím, ale aktivním hybatelem — jeho mlčení, nerozhodnost nebo hrozivý tlak mají fatalitu podobnou antickému chóru.Tyto scény připomínají situace z českých dějin i dramat (například Erbenovu *Kytici*, kde dav soudí, aniž zná vinu). Anderson tak tematizuje nejen vinu jednotlivce, ale i morální selhání společnosti.
Motiv 5: Jazyk, verš a obraznost
Užití verše v Wintersetu nepředstavuje samoúčelnou nápodobu — Anderson pracuje s volným veršem, rytmem a opakováním, což zintenzivňuje vnitřní napětí. V příznačných monolozích lze vystopovat ozvěnu shakespearovské obraznosti: metafora „zimy“ jako přítmí svědomí, odkazy na světlo a stín, motivy maskování a skrývání pravdy.Například jedna z klíčových scén, kdy Mio rozmlouvá s otcovým přítelem Esdrasem, obsahuje jazyk plný prázdnoty, strachu a „zmrzlého“ soucitu. Srovnatelná místa najdeme třeba ve *Zkrocení zlé ženy*, kde jazyk určuje rozložení moci i míru zoufalství.
Symbolika: zima, světlo/tma, masky a identita
Titulem Winterset Anderson určuje základní metaforu: „zimní krajina“ není jen vnější kulisou, ale symbolem ochlazení lidských vztahů, mravní nehybnosti a temnoty, ve které je pravda obtížně rozpoznatelná. U Shakespeara jsou běžné motivy světla a tmy pro vývoj vztahů mezi postavami (viz *Romeo a Julie* – noc jako prostor „pravých“ citů). Ve Wintersetu temná atmosféra podtrhuje nemožnost rozlišit dobro od zla; masky (identitní i sociální) komplikují možnost unést odpovědnost.Námitky a originality Andersonova pojetí
Lze samozřejmě namítat, že mnohé motivy jsou univerzální, a jejich užití v Andersonově dramatu není důkazem „přímého“ shakespearovského vlivu. Nicméně blízká podobnost kompozičních i jazykových prostředků, práce s kolektivem a alegoriemi i vědomá reflexe tragického žánru ukazují, že Anderson nejen přejímá vzory, ale přetváří je podle potřeb moderní společnosti. Právě tímto posunem – proměnou monologu v politickou debatu, masky v otázku identity v době krize a tragického pádu v kritiku anonymních sil státní moci – je Winterset v rámci shakespearovské tradice originálním a významným příspěvkem.Závěr
Winterset Maxwella Andersona představuje působivý doklad toho, jak lze shakespearovské motivy přenést do zcela odlišné doby, aniž by se vytratily jejich základní etické a estetické kvality. Při rozboru motivů pomsty, kolektivní viny, osudu, tragického hrdinství či symboliky zimy a tmy vychází najevo, že Anderson nejen využívá tradiční prvky, ale i zasahuje do srdce vlastních, aktuálních problémů. Winterset tak není jen moderní tragédií, ale i hlubokou reflexí proměnlivosti lidského svědomí.Pro českého studenta nebo čtenáře může být inspirativní hledat a analyzovat podobné motivy i v české literatuře a uvědomit si, nakolik je shakespearovská tradice přetvářena v různých epochách jako jazyk pro řešení kolektivních traumat.
Literatura a zdroje
- Winterset: Anderson, Maxwell. Winterset. (Doporučená edice: Modern Library, 1935; český překlad v Divadle, 1972) - William Shakespeare: *Hamlet*, *Julius Caesar*, *Macbeth*, *King Lear*, *Romeo a Julie* (různá vydání; doporučený překlad Martin Hilský) - Sekundární zdroje: - White, C. “Shakespearean Traditions in Modern Verse Drama.” Česká literatura, 2006. - Kraus, J. “Maxwell Anderson a moderní tragédie.” Divadelní revue, 1997. - Google Scholar, JSTOR – hesla “Winterset Shakespeare influence”, “modern verse drama”; - ASPI pro právní a společenský kontext meziválečné Ameriky.Praktické rady pro psaní a citování
- Úvod: Nastavit téma a tezi; analyticky rozvrhnout jednotlivé sekce. - Struktura: Každý odstavec uvést tématem, dále dokladovat citacemi, analyzovat a shrnout význam pro hlavní tezi. - Citovat stručně a vždy s kontextem; při citaci originálu dodat český překlad (je-li vlastní, uvést poznámku). - Odkazovat na konkrétní scény, číslovat verše, uvádět zdroj v souladu se zvolenou citační normou (v česku běžně citační normy ISO, možné i MLA nebo APA).Kontrolní checklist
- Jasná teze na začátku? - Každý hlavní motiv rozpracovaný na konkrétních místech Wintersetu? - Přímé srovnání motivů se Shakespearem, včetně citací? - Ošetření námitek, poukázání na originalitu? - Dodržení citačních a formálních pravidel? - Řádné zpracování zdrojů, literatury a překladů?Tato esej ukazuje, že Winterset může být čten nejen jako historické dramatu, ale i jako svébytný text reflektující univerzální etická dilemata prostřednictvím shakespearovské formy, která stále zůstává inspirací pro současné divadelníky i studenty.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se