Přetvoření shakespearovských motivů v Andersonově Wintersetu

Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 20:01

Typ úkolu: Analýza

Přidáno: 16.01.2026 v 19:13

Shrnutí:

Analýza shakespearovských motivů ve Wintersetu: pomsta, spravedlnost, osud a kolektivní vina v moderní tragédii Maxwella Andersona ❄️

Shakespearovské motivy ve Wintersetu

Úvod

Zkoumání shakespearovských motivů v moderním dramatu nabízí nejen vhled do přetváření literární tradice, ale i do způsobů, jakými jsou základní lidské otázky interpretovány v různých společensko-historických kontextech. Jeden z výrazných příkladů této tradice najdeme v dramatu Winterset od Maxwella Andersona. Na českých školách je Shakespeare stabilní součástí literární výchovy a jeho motivy pronikly napříč evropskou dramatikou; srovnání jeho děl s pozdějšími texty, zvláště ve vazbě na tematiku viny a spravedlnosti, je proto obzvlášť přínosné. Anderson ve svém díle nejde cestou pouhé citace; naopak, motivy, které u Shakespeara nacházíme ve hrách jako *Hamlet* nebo *Julius Caesar*, adaptuje do syrového prostředí moderní Ameriky 30. let, aby jimi nastolil palčivě aktuální otázky moci, právního systému a kolektivní odpovědnosti.

Tato esej se zaměří na několik základních otázek: Jaké konkrétní shakespearovské motivy Anderson využívá a jak je proměňuje? Nakolik je Winterset politickou alegorií na úrovni shakespearovských tragédií? A konečně: ukazuje nám Andersonův způsob práce se shakespearovskou tradicí něco zásadního o univerzálnosti tragického uvažování v moderním dramatu? V několika tematicky členěných kapitolách proto nejprve představím Andersonův historický a literární kontext, poté rozeberu jednotlivé motivy (pomsta a spravedlnost, osud, tragický hrdina, kolektivní hlas, jazyková stylizace a symbolika) s konkrétními paralelami k Shakespearovým hrám a zakončím shrnutím s diskusí možných námitek.

Kontext: Anderson a jeho doba

Maxwell Anderson patřil ve 30. letech ke klíčovým představitelům amerického versifikovaného dramatu. Jeho styl, často poznamenaný sociálním angažmá a odvahou reflektovat aktuální kauzy (například soudní proces se Saccem a Vanzettim, který tvoří pozadí Wintersetu), se vyznačuje nejen hutným jazykem, ale i výrazným morálním podtextem. Anderson nepsal pouze v próze; volný verš, jímž je Winterset komponován, upomíná na tradici shakespearovského blank verse, tedy nerýmovaný jambický pentametr známý například z *Hamleta* či *Makbetha*.

Americká společnost v době vzniku Wintersetu procházela hlubokou krizí důvěry v instituce. Masové soudní procesy, ve kterých často vítězila ideologie nad pravdou, byly vnímány jako symptom systémové nespravedlnosti. Právě v tomto napětí Anderson znovuobjevuje a přetváří archetypy tragédie, které jsou u Shakespeara spojeny s kolizí osobní etiky a veřejného řádu.

Shakespearovské motivy: co a jak analyzovat

Když mluvíme o „shakespearovských motivech“, máme na mysli obvyklé tematické i formální prvky: touha po pomstě, konflikt mezi osudem a svobodnou volbou, tragická ironie, rodinné střety a fatální selhání, ale také prostředky jako chór, soliloquia (úvahy hrdiny o samotě) nebo symbolika protikladů (světlo/tma, maska/skutečnost). Důležité je rozlišovat mezi přímou citací (doslovné převzetí) a kreativní adaptací, kdy se motiv posune do nového kontextu a získává aktuální význam. Anderson téměř vždy volí druhou možnost; místo povrchní inspirace hluboce promýšlí, co daný prvek v moderní společnosti znamená.

Metodologie analýzy

Postup této analýzy vychází z kombinace blízkého čtení klíčových scén Wintersetu, porovnání s vybranými místy zásadních shakespearovských tragédií a širšího kulturně-historického ukotvení. U každého motivu bude nejprve krátce popsán jeho význam ve Shakespearově díle, poté jeho zpracování v Andersonově textu (včetně citací) a následně vyhodnocena jeho funkce či posun oproti originálu.

Motiv 1: Pomsta, spravedlnost a kolektivní vina

Téma pomsty a spravedlnosti je jedním z pilířů shakespearovských tragédií. V *Hamletovi* se hrdina zmítá mezi osobní povinností pomstít otce a pocitem, že zákon a morálka se často míjejí. Winterset přenáší tuto ambivalenci do prostředí moderního soudu: Mio Romagna pátrá po pravdě ve věci křivě odsouzeného otce a dostává se do střetu nejen s mocenským aparátem, ale i s vlastní touhou po odplatě.

Anderson zde dramaticky využívá nejednoznačnosti: Mio je současně hrdinou i potenciálním viníkem, přičemž veřejný hlas (echo shakespearovského chóru) nese tíhu morální kolektivní odpovědnosti. Napětí kulminuje ve scénách, kdy Mio musí volit mezi násilnou pomstou a vírou v systém — což je jasný odraz problémů z *Juliuse Caesara*, kde kolektivní rozhodování vede k pádu republiky a anarchii.

Anderson tak dává shakespearovské otázce „co je skutečná spravedlnost?“ zcela nový, politický rozměr — ve společnosti, která zradila vlastní ideály, zůstává jedinou možností bolestné etické tázání.

Motiv 2: Osud, náhoda a odpovědnost

Další stěžejní prvek je zápas hrdiny se silami, které ho přesahují. U Shakespeara nacházíme osudovost ve *Macbethovi*, kde věštby a psychologické slabosti posouvají děj ke katastrofě. Ve Wintersetu je „osud“ spíše sociálně podmíněný: regulován náhodou, ale i prostřednictvím rozhodnutí elit. Tragičnost tu vyplývá z konfrontace individuální vůle s anonymními strukturami moci.

Mio i ostatní postavy opakovaně zpochybňují možnost volby („co mohu udělat, když spravedlnost drtí všechny stejně?“). Osud zde není završen enghornovsky „božskou“ ironií, ale spíše jako odraz složitosti moderní etiky — každý je spoluzodpovědný, nikdo nevinný. Zatímco Shakespeare u Macbetha zdůrazňuje pád jedince skrze vlastní hřích, Anderson akcentuje téma systémové pasti. V českém školním prostředí lze tyto dvě perspektivy srovnávat např. s Havlíčkovou *Křivoklátskou* (přerod viny v kolektivní zkušenost).

Motiv 3: Tragický hrdina a morální dvojznačnost

Tragický hrdina u Shakespeara prochází vnitřním rozvratem — jeho pád je fatální, často kvůli osudovému omylu. Mio ve Wintersetu není výjimkou: jeho tragickou chybou je neochota smířit se s „neřešitelným“, což je posun oproti Hamletovu váhání. V dramatických kulminačních bodech Mio přenáší vlastní bolest na ostatní, čímž opakuje „dědičný hřích“ shakespearovských protagonistů.

Na rozdíl od Shakespeara však Anderson posouvá tragiku dále: jeho hrdina není osamělý génius, ale článek společnosti, jehož pád je ilustrací obecné krize svědomí. Morální dvojznačnost je dále podtržena postavami, jejichž motivace jsou nečitelné — jako ve *King Learovi*, kde slepota a poznání přicházejí až příliš pozdě.

Motiv 4: Chór a kolektiv

Shakespeare často užívá hlas lidu nebo chóru, například v *Juliu Caesarovi*, kde dav překlápí morální balanc příběhu. Anderson přenáší tento efekt do moderní podoby: hlas ulice, skupina „soudců“ a „svědků“ spoluvytváří osud hlavní postavy. Ve Wintersetu není kolektiv pouhým pozadím, ale aktivním hybatelem — jeho mlčení, nerozhodnost nebo hrozivý tlak mají fatalitu podobnou antickému chóru.

Tyto scény připomínají situace z českých dějin i dramat (například Erbenovu *Kytici*, kde dav soudí, aniž zná vinu). Anderson tak tematizuje nejen vinu jednotlivce, ale i morální selhání společnosti.

Motiv 5: Jazyk, verš a obraznost

Užití verše v Wintersetu nepředstavuje samoúčelnou nápodobu — Anderson pracuje s volným veršem, rytmem a opakováním, což zintenzivňuje vnitřní napětí. V příznačných monolozích lze vystopovat ozvěnu shakespearovské obraznosti: metafora „zimy“ jako přítmí svědomí, odkazy na světlo a stín, motivy maskování a skrývání pravdy.

Například jedna z klíčových scén, kdy Mio rozmlouvá s otcovým přítelem Esdrasem, obsahuje jazyk plný prázdnoty, strachu a „zmrzlého“ soucitu. Srovnatelná místa najdeme třeba ve *Zkrocení zlé ženy*, kde jazyk určuje rozložení moci i míru zoufalství.

Symbolika: zima, světlo/tma, masky a identita

Titulem Winterset Anderson určuje základní metaforu: „zimní krajina“ není jen vnější kulisou, ale symbolem ochlazení lidských vztahů, mravní nehybnosti a temnoty, ve které je pravda obtížně rozpoznatelná. U Shakespeara jsou běžné motivy světla a tmy pro vývoj vztahů mezi postavami (viz *Romeo a Julie* – noc jako prostor „pravých“ citů). Ve Wintersetu temná atmosféra podtrhuje nemožnost rozlišit dobro od zla; masky (identitní i sociální) komplikují možnost unést odpovědnost.

Námitky a originality Andersonova pojetí

Lze samozřejmě namítat, že mnohé motivy jsou univerzální, a jejich užití v Andersonově dramatu není důkazem „přímého“ shakespearovského vlivu. Nicméně blízká podobnost kompozičních i jazykových prostředků, práce s kolektivem a alegoriemi i vědomá reflexe tragického žánru ukazují, že Anderson nejen přejímá vzory, ale přetváří je podle potřeb moderní společnosti. Právě tímto posunem – proměnou monologu v politickou debatu, masky v otázku identity v době krize a tragického pádu v kritiku anonymních sil státní moci – je Winterset v rámci shakespearovské tradice originálním a významným příspěvkem.

Závěr

Winterset Maxwella Andersona představuje působivý doklad toho, jak lze shakespearovské motivy přenést do zcela odlišné doby, aniž by se vytratily jejich základní etické a estetické kvality. Při rozboru motivů pomsty, kolektivní viny, osudu, tragického hrdinství či symboliky zimy a tmy vychází najevo, že Anderson nejen využívá tradiční prvky, ale i zasahuje do srdce vlastních, aktuálních problémů. Winterset tak není jen moderní tragédií, ale i hlubokou reflexí proměnlivosti lidského svědomí.

Pro českého studenta nebo čtenáře může být inspirativní hledat a analyzovat podobné motivy i v české literatuře a uvědomit si, nakolik je shakespearovská tradice přetvářena v různých epochách jako jazyk pro řešení kolektivních traumat.

Literatura a zdroje

- Winterset: Anderson, Maxwell. Winterset. (Doporučená edice: Modern Library, 1935; český překlad v Divadle, 1972) - William Shakespeare: *Hamlet*, *Julius Caesar*, *Macbeth*, *King Lear*, *Romeo a Julie* (různá vydání; doporučený překlad Martin Hilský) - Sekundární zdroje: - White, C. “Shakespearean Traditions in Modern Verse Drama.” Česká literatura, 2006. - Kraus, J. “Maxwell Anderson a moderní tragédie.” Divadelní revue, 1997. - Google Scholar, JSTOR – hesla “Winterset Shakespeare influence”, “modern verse drama”; - ASPI pro právní a společenský kontext meziválečné Ameriky.

Praktické rady pro psaní a citování

- Úvod: Nastavit téma a tezi; analyticky rozvrhnout jednotlivé sekce. - Struktura: Každý odstavec uvést tématem, dále dokladovat citacemi, analyzovat a shrnout význam pro hlavní tezi. - Citovat stručně a vždy s kontextem; při citaci originálu dodat český překlad (je-li vlastní, uvést poznámku). - Odkazovat na konkrétní scény, číslovat verše, uvádět zdroj v souladu se zvolenou citační normou (v česku běžně citační normy ISO, možné i MLA nebo APA).

Kontrolní checklist

- Jasná teze na začátku? - Každý hlavní motiv rozpracovaný na konkrétních místech Wintersetu? - Přímé srovnání motivů se Shakespearem, včetně citací? - Ošetření námitek, poukázání na originalitu? - Dodržení citačních a formálních pravidel? - Řádné zpracování zdrojů, literatury a překladů?

Tato esej ukazuje, že Winterset může být čten nejen jako historické dramatu, ale i jako svébytný text reflektující univerzální etická dilemata prostřednictvím shakespearovské formy, která stále zůstává inspirací pro současné divadelníky i studenty.

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

Jaké shakespearovské motivy jsou v Andersonově Wintersetu nejvýraznější?

Ve Wintersetu se objevují motivy pomsty, spravedlnosti, osudu, kolektivní viny a tragického hrdiny. Anderson je kreativně přetváří na pozadí moderních společenských problémů.

Čím se Andersonovo přetvoření shakespearovských motivů ve Wintersetu liší od originálu?

Anderson motivy nevyužívá doslovně, ale zasazuje je do moderní Ameriky a dává jim aktuální politický a morální rozměr. Od originálu se odlišuje posunem významu k obecné krizi svědomí.

Jak je ve Wintersetu zpracován motiv kolektivní viny ve srovnání se Shakespearem?

Motiv kolektivní viny Anderson rozvíjí skrze hlas ulice a skupinu soudců, kteří mají moc nad osudem hlavního hrdiny. Podobně jako u Shakespeara chór vyjadřuje morální kolektivní odpovědnost.

Proč je ve Wintersetu důležitá symbolika zimy, světla a tmy?

Symbolika zimy značí mravní nehybnost a temnotu, kde je těžké rozeznat pravdu. Motivy světla a tmy podtrhují nerozlišitelnost dobra a zla, což navazuje na shakespearovskou tradici.

Jak Winterset dokládá univerzálnost shakespearovských témat pro moderní drama?

Winterset ukazuje, že témata jako pomsta, vina nebo tragické hrdinství mají nadčasovou platnost. Přenesením motivů do nové doby potvrzuje jejich relevanci v moderním kontextu.

Napiš za mě analýzu

Tagi:#shakespearovskémotivy #andersonůvwinterset #literárníanalýza