Shakespeare: Večer tříkrálový - převleky, identita a etika žertu

Tato práce byla ověřena naším učitelem: předevčírem v 9:28

Typ úkolu: Analýza

Přidáno: 17.01.2026 v 22:14

Shrnutí:

Prozkoumejte Shakespeare Večer tříkrálový: jak převleky formují identitu, karnevalová logika a etika žertu na konkrétních scénách a případu Malvolia. Více.

William Shakespeare – Večer tříkrálový: Převleky, identita a karnevalová etika

Úvod

Jen málokteré Shakespearovo drama zůstává tolik živé v současném čtení i inscenační praxi jako _Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete_. Už úvodní scény rozpohybují svět, v němž se rozpadají hranice pohlaví a osobnosti, kde komedie rodí otázky o pravidlech, která určují naši identitu. Hra, zrozená z karnevalového zmatku, naráží i dnes silně na témata nejednoznačnosti genderu, autority a moci – a také na etiku žertu v době, kdy hranice zesměšnění bývají předmětem společenských debat. Převleky nejen šokují, ale i odhalují tekutost osobnosti, kterou jinak společnost často skrývá pod tuhou maskou.

Touto esejí se zaměřím na tři hlavní linie: význam převleku a s ním spojené rozostření identity; karnevalovou logiku (ptám se, jak společenský převrat v komedii nabourává běžný řád); a otázku etiky žertu, zvláště na případu Malvolia. Svou analýzu opírám o konkrétní scény zejména v prvních třech dějstvích, přičemž srovnávám jazykové a tematické vrstvy originálu a českých překladů.

Literárně-historický kontext

_ Twelfth Night_ vznikla kolem roku 1601 a přímo vychází z tradice anglického svátku Tří králů (6. ledna), kdy hranice mezi společenskými vrstvami dočasně mizí: sluhové si smějí dobírat pána, konvence upadají, masky a převleky jsou povoleny. Karnevalová společnost, jak ji analyzoval Michail Bachtin, umožňuje časové „převrácení“, v němž dominantní řády a morálky ustupují do pozadí. Podobný duch nalezneme například i v českých masopustních hrách či v renesančních fraškách, v nichž vystupují převlečení zástupci různých stavů, a satira se dotýká i mocných. Shakespeare tuto atmosféru využívá k zamyšlení nad možností vnitřní proměny a svobodného sebepoznání.

Stručný přehled děje

Už první dějství (1.1–1.4) přináší klíčovou scénu ztroskotání: Viola, v domnění, že její bratr Sebastian zemřel, se rozhoduje přežít v cizí zemi Illyrii tím, že se převlékne za mladíka Cesaria a vstoupí do služeb vévody Orsina, který miluje hraběnku Olivii a vyšle Cesaria právě jako svého emisaréra lásky. Ve druhém aktu (2.1–2.5) sledujeme Oliviin dvůr plný žertů: pijani Sir Toby a Sir Andrew zosnují spolu s Marií a bláznem Festem lest proti morousovi Malvoliovi. Paralelně se ukazuje, že Sebastian přežil a je naživu. Třetí dějství (3.1–3.4) vrcholí zmatky: Olivia se zamiluje do Cesaria (netuše, že je to žena), Malvolio se chová podivně v domnění, že o něj stojí jeho paní, a převleky působí sérii záměn. V závěru (akt IV–V) se vše rozplétá příchodem skutečného Sebastiana, dvojitými sňatky a jediným vyvrženým zůstává Malvolio. Počínaje 4. aktem je zřejmé, jak těžko lze oddělit pravdu od masky, a otázka odpuštění se stává ústřední etickou výzvou.

Převlek, identita a společensko-karnevalový řád

Shakespearovo mistrovství v práci s převlekem zasahuje dál než ke komediální záměně pohlaví – je pro něj klíčem k otázce, z čeho je vlastně naše „já“ utvořeno. Viola se mění v Cesaria z nutnosti, ale ve své nové úloze rozkvétá v dovednosti empatie, improvizace a diplomacie. „Kdybych byl vaším srdcem, měl bych vroucnější jazyk“ – říká (v českém překladu Ervína Špindlera), když má Orsinovi přednést milostné vzkazy (2.4). Získává důvěru Orsina i Olivie, a přitom stále stojí mezi: je oběma, aniž by byla něčím úplně. Její řeč osciluje mezi mužskými a ženskými schématy; zvláště v anglickém originále sarkasticky komentuje konstrukt „pravého muže“.

Stejně významné je, že převlek zrcadlí i sociální mobilitu: v Illyrii může cizinec (byť maskovaný) získat důležitou pozici, žena může jako muži mluvit k vévodovi či žádat o ruku. Karnevalový svět komedie tak nabízí svobodu, která je v „normálním“ řádu nedostupná – a zároveň ji rychle stahuje zpět na konci, kdy musí být převleky odhaleny.

Téma lásky: mezi posedlostí a pravdou

Shakespeare zde paroduje i romantická klišé: Orsinoova nekonečná touha působí často spíš směšně než ušlechtile. Hovoří o lásce v nekonečných hyperbolách – „Hudbo, přínáš ještě!“ (1.1) – zatímco Olivia, spíše praktická, dlouho odmítá všechny žádosti a až záhadně rychle propadne lásce k Cesariovi. Skutečný cit zde není nikdy jednoduchý: Olivia si vytvoří vlastní představu o milovaném (i když je to žena), Orsino je více dojat svou koncepcí lásky než skutečnou vášní. Komedie testuje, co je upřímné a co jen konvencí; jaká je hranice mezi žárlivostí, vášní a citovým vztahem.

Výmluvné jsou zejména střety Violy/Cesaria s Olivií, kde Shakespeare rafinovaně boří binární kategorie genderu. Láska zde nezná hranice identit – a i diváky nutí zamyslet se nad tím, jsou-li skutečné city vázány na "pravý" či "falešný" objekt.

Gender a queer interpretace

Právě možnost číst hru „queerově“ – tedy s pohledem na to, jak rozostření genderu napíná a ironizuje heteronormativní řád – z Večera tříkrálového činí text nečekaně současný. Když Orsino navazuje blízkost k Cesariovi, aniž tuší jeho pravou ženskou identitu, a Olivia zase touží po tomtéž, je takřka nemožné striktně udržet hranici „přirozené“ přitažlivosti. Hra zpochybňuje představu, že pohlaví je dané a neměnné; scény, kde se identity Violy a Sebastiana překrývají či míjí, jsou už v shakespearovské tradici hrané muži převlečenými za ženy, takže vrstvy ironie jsou několikanásobné. Dnešní režiséři tuto ambivalenci rádi zdůrazňují, například i v inscenacích Národního divadla nebo v divadelních workshopech zaměřených na genderovou otevřenost.

Karneval, etika žertu a Malvoliův osud

Zásadním motivem hry je též otázka, kam až smí žert dojít. Malvolio, puritán a vyznavač pořádku, je cílem dlouhého a komplexního posměchu. Falešný dopis, který mu podsune Maria, je napsán v jazyce, který Malvolio chce slyšet; přesto je výsledkem jeho ponižení a výsměch celého dvora. Otázka viny a odpuštění zůstává otevřená — Malvoliova závěrečná slova „Budu se mstít všem vám!“ (v Shakespearově originálu „I’ll be revenged on the whole pack of you!“, 5.1.378) tvoří trpký závěr v jinak veselém finále. Komedie zde nastavuje neradostné zrcadlo společnosti: často se smějeme nevědomky na cizím úkor.

Jazyk, překlad a česká inscenační tradice

Večer tříkrálový je pro překladatele záludný právě díky vrstvení slovních hříček, dvojsmyslů a změně metra mezi veršem a prózou. Péčí překladatelů jako Martin Hilský nebo Břetislav Hodek se však české inscenace těší bohaté jazykové hravosti — nejlepší důkaz lze najít v úspěšných nastudováních napříč repertoárem (např. úprava Divadla v Dlouhé s jazzovými prvky přetavila karneval v současnou hudební revue). Rozdíly mezi českým překladem a anglickým originálem často podtrhují významovou nejednoznačnost.

Závěr

Shakespeare v _Večeru tříkrálovém_ rozkládá hranice identity, převleků a moci prostřednictvím komedie – ale nikoli bez stínu. Jestliže převleky umožňují dočasné osvobození, karnevalová logika na konci ustupuje doušce všední reality a ti, kdo se stanou obětí žertu, jsou často ponecháni svému osudu. Právě v této trýznivé dvojznačnosti je hra stále neobyčejně živá: inspiruje nejen ke smíchu, ale hlavně k přemýšlení o tom, kde je hranice mezi hrou a skutečností. Pro českého čtenáře i diváka, zvyklého na hry s převlekem od masopustního reje přes jarmareční frašky po moderní subkultury, je Shakespearova komedie stále aktuální výzvou: masku totiž dnes nosíme každý den, i když už zdaleka nejde „jen“ o radost ze hry.

---

Odkazy na zdroje (doporučení): - Shakespeare, W.: _Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete_ (překlady Martin Hilský, Břetislav Hodek, Ervín Špindler) - Kritické edice Arden Shakespeare (Twelfth Night) - Bachtin, M.: _Rabelais a jeho svět_ - Česká divadelní inscenace: Divadlo v Dlouhé (2015), Národní divadlo (2011) - Hilský, M.: _Shakespearova Anglie_ (články o genderu a komice v Shakespearových hrách)

*V citacích byly použity jak originální anglické verše (v poznámkách), tak i české překlady pro jasnost smyslu v našem recepčním prostředí.*

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

Jaký význam mají převleky ve hře Shakespeare Večer tříkrálový?

Převleky odhalují tekutost identity a umožňují narušení společenských rolí v Illyrii.

Jak Shakespeare Večer tříkrálový zobrazuje otázku identity?

Hra ukazuje rozostření identity díky převlekům, které rozbíjejí hranice pohlaví i společenského postavení.

Jakou roli hraje etika žertu v Shakespearově Večeru tříkrálovém?

Etika žertu je zkoumána na postavě Malvolia, u kterého žert vede k otázkám hranic zesměšnění a odpuštění.

Jaký je literárně-historický kontext hry Večer tříkrálový od Shakespeara?

Hra čerpá z anglické tradice svátku Tří králů, kdy mizí společenské hranice a převleky jsou běžné.

Jak se ve Večeru tříkrálovém projevuje karnevalová logika?

Karnevalová logika umožňuje dočasné převrácení společenského řádu, kde podřízení žertují nad nadřízenými a masky zajišťují svobodu.

Napiš za mě analýzu

Tagi:#literatura #vecertrikralovy #rozbor