Norman Frederick Simpson — Jednosměrné kyvadlo: anglické absurdní divadlo a rituály
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 21.01.2026 v 16:54
Typ úkolu: Analýza
Přidáno: 18.01.2026 v 6:27
Shrnutí:
Zkoumejte Norman Frederick Simpson a Jednosměrné kyvadlo v kontextu anglického absurdního divadla a rituálů; najdete analýzu témat, postav a inscenační návrhy.
Norman Frederick Simpson — Jednosměrné kyvadlo: Absurdní divadlo mezi rituálem a satirou
Úvod
Představte si obývací pokoj, v němž se společenská konverzace ztrácí v šumění cinkajících vah, napůl domáckých, napůl soudních. Váhy nezpívají, přesto jejich pravidelné zvuky podivně ovládají každý pohyb, podobně jako zdánlivě nesmyslné zákonnosti zasahují do života rodin. Právě takový zneklidňující obraz rozehrává Norman Frederick Simpson ve své hře *Jednosměrné kyvadlo* (*One Way Pendulum*), která se řadí k významným dílům anglického absurdního divadla druhé poloviny 20. století.Simpsonova hra nezapře příslušnost k proudu, pro nějž je typická ztráta smyslu, ironický odstup od každodennosti i destrukce komunikace. V českém kulturním a školním kontextu však představuje i pozoruhodný materiál ke zkoumání hodnoty rituálů, patologických institucí a ironie „domácího soudu“ – vždyť i v českých rodinách nalézáme zautomatizované procesy a výstřednosti zabalené do závoje tradice. Cílem této eseje je ukázat, že *Jednosměrné kyvadlo* je víc než jen anglický humoristický kuriozita: Simpson kriticky demaskuje, jak rituály a stroje postupně nahrazují lidský smysl, jak se v nitru rodiny rozpadá komunikace a jak formalizovaná autorita paroduje sebe samu. Analýzou jeho formálních prostředků, postav, motivů i možných scénických řešení nabídnu pohled na to, proč je pro současného čtenáře či diváka Simpsonova hra stále aktuální.
Následující text nejprve stručně představí děj a postavy, zasadí hru do literárního kontextu absurdního divadla, poté rozebere klíčové motivy a jazykové techniky, nabídne možné interpretace a zakončí praktickými poznámkami k inscenaci a polemikou s možnými kritickými výhradami.
---
Krátké shrnutí děje a situace
*Jednosměrné kyvadlo* se odehrává v na první pohled obyčejné domácnosti rodiny Groomkirbyových. Hlavní dějová linie sleduje mladíka Kirbyho, který si z nudy vyrábí mluvící váhy a postupně naplňuje dům kuriózními stroji. Otec Arthur se rozhodne proměnit vlastní obývák na improvizovanou soudní síň – a začne v neformálním procesu řešit rodinné i společenské spory. Členové rodiny, včetně matky Mabel a tetičky, se motají mezi podivně mechanickými rituály a nevyřčenými emocionálními napětími. Nechybí ani vypravěčská figura Barnese, který osciluje mezi účastníkem a komentátorem dění. Hra tak spíše skládá mozaiku scénických výjevů než ucelený příběh, krouží kolem opakování, ironie a groteskního absurditu.---
Literárně-historický kontext
Absurdní drama, jehož počátky datujeme především k 50. a 60. letům minulého století, se vyznačuje rozkladem logiky, zklamáním řeči a významovou ambivalencí. Klasici jako Samuel Beckett (*Čekání na Godota*), Eugène Ionesco (*Plešatá zpěvačka*) či Jean Genet využívali zacykleného dění, stereotypních gest a fragmentárních dialogů, aby vyjádřili existenciální úzkost moderní společnosti. Simpson se k těmto tendencím přidává, ale zároveň je britsky parafrázuje a ironizuje: místo existenciální prázdnoty u Becketta pracuje s formálností a karikaturou britské rodiny i soudnictví, jež je českému diváku povědomá díky literatuře Jaroslava Haška či divadelním prvkům Ladislava Fialky.Divadelní kritici (např. Martin Esslin ve svém klasickém díle *The Theatre of the Absurd*) Simpsonovu hru zařazují k okruhu „zastřeně existenciálních frašek“ – neskrývá se zde pouze ironie, ale i melancholický komentář k odosobnění rodinného a institucionálního života. Český čtenář může srovnávat styl Simpsonovy parodie s referencemi k výraznému českému grotesknímu humoru – od dramat Václava Havla až po poetiku Divadla Járy Cimrmana, kde je ironický odstup od byrokratických formalit podobně ústřední.
---
Analýza postav – funkce a symbolika
Kirby: Mechanik rituálních zálib
Kirby, syn rodiny Groomkirby, stojí v centru absurdity: jeho posedlost sbíráním, úpravou a výrobou mluvících vah je nejen podivínskou zálibou, ale především symbolickou metaforou. Každý exemplář váhy zpívá jinou píseň, odpovídá na dotazy podle naprogramované rutiny. Kirby oživil rituální úkon vážení mechanismem, který nahrazuje lidskou komunikaci předvídatelností a zvukem. Tak jako v české povídce Bohumila Hrabala významně přebírají strojové zvuky úlohu dialogu mezi lidmi, i zde Kirbyho mechanizace života postupně rozkládá autenticitu rodinných vztahů. Například v jedné ze scén, kdy váhy recitují texty místo rodinného dialogu, vyniká Simpsonova ironie – čím více strojů, tím méně opravdových slov.Arthur: Parodie právnického patosu
Otec Arthur, advokát a mecenáš domácí spravedlnosti, představuje ukázkovou karikaturu procedurální posedlosti. Jeho transformace obýváku na soudní síň, včetně přesného rozkreslení lavic, světel a stěn, poukazuje na marnost právních institucí, pokud jim chybí skutečný obsah. V jedné klíčové pasáži Arthur trvá na tom, aby všichni členové rodiny zaujali role obžalovaných a svědků, na místo aby sdíleli své emoce či úzkosti, což ukazuje, jak právo nahrazuje přirozenou komunikaci i smíření.Mabel a teta: Tlumočnice konvenční péče?
Ženské postavy – Mabel (matka) a teta – se pohybují na hraně: na jedné straně dodržují určitou míru rodinného rituálu, starají se o domácnost, snaží se zmírnit napětí. Na druhou stranu často reprodukují mechanické vzorce chování a akceptují absurditu dění kolem sebe bez odporu. V jejich replikách zaznívá jistý resignovaný souhlas s tím, že „takto to prostě chodí“ – což je v české domácnosti bohužel stále až příliš žité.Sylvie: Komická tělesnost a touha po změně
Sylvie, mladší členka rodiny, a její zvláštní zájem o Standu, vnáší do hry motiv tělesné nespokojenosti a touhy po překročení domácí nudy. Její fascinace zvířaty připomíná českou literární tradici, kde člověk hledá únik ze stereotypu v něčem „nižším“, popř. v ironickém pohledu na sebe samého. Sylvie však neposkytuje únik, ale sama se stává terčem komiky – její naivní pokusy o rebelii zůstávají v kruhu opakování.Barnes a vedlejší postavy: Most k publiku
Barnes, jakýsi komentátor či vypravěč, je klíčovou „metadivadelní“ postavou. V několika pasážích komunikuje přímo s diváky, zpochybňuje dění na scéně a využívá ironických narážek (například připomíná, že i v divadle je všechno jen hra na hranici mezi skutečností a absurditou). Funkčně zde navazuje na českou tradici „vědomého diváka“ – role např. brusiče nožů v *Aktu* Václava Havla.---
Hlavní témata a motivy
Rituály a náhražky smyslu
Jedním z určujících motivů hry jsou opakující se rituály – ať už jde o cinkání vah, rutinní právní formality nebo domácí práce. V českém kulturním kontextu se nabízí paralela s Kafkovými postavami, které jsou uvězněny v nekonečných byrokratických cyklech (*Proces*), i s českou polistopadovou satirou, kde zautomatizované řešení každodenních úkolů ztrácí jakýkoli obsah. Váhy reprezentují předmět nahrazující mezilidské vztahy – Kirby s nimi komunikuje, nikoli s matkou. Ve scéně, kde Kirby neúspěšně vysvětluje matce funkci svých vah, se napětí mezi rituálem a skutečným osobním smyslem vyhrocuje: ona slyší jen cinkání, on v tom hledá poezii života.Parodie práva a autority
Proměna obýváku na soudní síň, opakované citování paragrafů, formálnost trestání bez plnohodnotného pokání – to vše ironizuje společenskou víru v nadřazenost institucí. V české literatuře tuto linii rozehrává Hašek, kde si sám Švejk dělá z právních procedur legraci, a zároveň upozorňuje na jejich nevěrohodnost. Simpsonův Arthur, který rozkazuje podle litery i tam, kde postrádá smysl, poukazuje na naprosté odtržení autorit od lidské reality. Při vynesení „rozsudku“ — například za smyšlený přestupek — se rodina podrobuje jen kvůli zvyku, nikoli z přesvědčení.Komunikace a její selhání
Opakující se zvuky (cinkání, povely), nedokončené věty i běžné pavlovovské motivy (reakce na zvuk) ilustrují postupné rozkládání smyslu jazyka. Komunikace je zde nástrojem moci, nikoli porozumění. Mluvčí se často míjí ve významu (např. když Mabel odpovídá na otázku, kterou nikdo nepoložil), a celé repliky působí jako série nedorozumění.Mechanizace emocí
Zřejmé je nahrazení opravdové empatie předměty – ať už jsou to Kirbyho váhy nebo parkovací hodiny. Arthur raději řeší rodinné spory podle paragrafů, Mabel pečuje technicky, nikoli citově. Právě zde je ironie největší: v prostředí, které propadlo zautomatizovaným rituálům, se skutečné emoce stávají „poruchou“ systému. Scéna, kdy je Mabel rozrušena, ale místo utěšení slyší automatické uklidňující fráze, je toho příkladnou ukázkou.Humor jako kritická zbraň
Černý humor, hyperbola, situační komika – Simpson nezůstává u nonsensu, ale skrze humor nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Smích je zde zbaven uvolnění: vysmíván je právní formalismus, narcismus vynálezců i kolektivní důvěra v autority. Podobně jako u Cimrmanovského humoru slouží vtip ne k pobavení, ale ke kritické reflexi společnosti.---
Jazyková a dramatická technika
Simpson využívá převážně krátkých, úsečných replik, které působí „na první dobrou“ banálně, přitom však nečekanými skoky v tématu (non sequitury), opakováním replik i dlouhými odmlkami rozbíjí představy o normální konverzaci. Tento jazykový rozklad je podpořen epizodickou strukturou děje: místo gradace se scény zacyklují, soudní síň se proměňuje zpět v obývák a naopak. Scénografie je jednoduše přeměnitelná – obývák a soud splývají v jeden prostor, symbolizují zaměnitelnost rituálů.Specifickou technikou je prolomení „čtvrté stěny“: Barnes komunikující s diváky, přímo komentující nesmyslnost dění, vtahuje publikum do hry se smyslem. Celá hra je tak „o hře“; místo katarze nabízí jen cinkání a opakování.
---
Možné interpretace
Z pohledu sociální kritiky lze *Jednosměrné kyvadlo* číst jako sžíravou parodii institucionální moci, kde byrokracie není jen formální záležitostí, ale i hluboko zakořeněným mentálním nastavením rodiny. Stejně jako v českých hrách *Audience* nebo *Vyrozumění* (V. Havel), kde je jazyk naprosto oddělen od reality, zde instituce prorůstají do nejintimnějších sfér.Psychoanalytický výklad by ukázal, jak jsou postavy lapeny v opakování kompenzačních rituálů (Kirbyho kompulze, Arthurův „soudní“ přístup k výchově), zatímco nevědomé rodinné napětí je vytěsněno, nikoli překonáno. Rodina si vynucuje (a paroduje) soud, protože není schopna řešit skutečné konflikty.
Z existenciální perspektivy hra odhaluje marný boj o nalezení smyslu v chaotické realitě: ve světě bez smysluplné komunikace jsou lidé redukováni na role nebo stroje. Smrt jako tichá hrozba a permanetní pocit neklidu jsou zde přítomny v pozadí — například v motivu „trvalého trestu“, do nějž se Kirby i Arthur dobrovolně stylizují.
---
Režijní a inscenační návrhy
Pro inscenaci Simpsonovy hry doporučuji minimalistickou scénu, kde jednoduché domácí předměty (váhy, židle, papírové rekvizity) lze snadno přeměnit v atributy soudní síně. Světlo by mělo zvýraznit posun mezi situací „v domácnosti“ a „v instituci“ – ostré, chladné osvětlení soudních scén, teplejší tón v momentech rodinných rituálů.Herci by měli volit karnevalovou přehnanost, což umožní vyniknout absurditě, ale zároveň nesmí ztratit jistou monotónnost – tak, aby vtip byl vždy na hraně nepříjemnosti. Zvukové efekty, opakované cinkání i syntetické hlasy vah doporučuji (i v amatérských podmínkách) pouštět z nahrávky; tím podtrhneme dojem mechanizace.
Možnosti interakce s publikem (zejména s postavou Barnese) by měly žáky-diváky vtáhnout do světa hry, kde jsou i oni uvězněni ve smyčce rituálů.
---
Kontrapoukázky a slabiny interpretace
Někdo může namítat, že Simpsonova hra je pouze nesmyslným slepencem bez hlubšího poselství, že postavy jsou pouhé karikatury bez psychologické hloubky. Nejmenší pozornosti si však zaslouží například opakuící se motiv soudu či Kirbyho „váhový vesmír“: jejich přítomnost není libovolná, nýbrž odráží skutečné vzorce společenského chování. Právě v přehnané stylizaci je obsažen klíč k pochopení mechanizace emocí i v českém kontextu.---
Závěr
*Jednosměrné kyvadlo* není pouze hravou parodií, ale přesnou sondou do mechanik každodennosti, které, deformovány rituály i institucemi, ztrácejí svůj smysl. Simpson využívá britské i českému publiku blízké ironie, aby nastavil zrcadlo světu, kde instrumentalizace rodiny vede pouze k absurditě a rozkladu komunikace.Dnešní divák – žák či student – vnímající tlak povinností, opakování bez obsahu i „digitální cinkání“ do svého soukromí, najde v Simpsonově hře překvapivě aktuální memento. Další výzkum může vést ke srovnání s českými absurdními dramaty nebo k využití interdisciplinárních přístupů (psychoanalýza, sociologie rodiny). Vyvstává otázka: Nebyli bychom za určitých okolností i my sami ochotni postavit svůj domov na základech soudní rutiny a cinkajících mechanických hlasů?
---
Návrhy názvů eseje
- Váhy a soudy: absurdita domácího rituálu v Jednosměrném kyvadle - Když obývák soudí: parodie autorit a mechanika emocí - Cinknutí jako prvek dramatu: zvuk, zvyk a trest v Simpsonově hře---
Doporučená literatura a zdroje
- Simpson, Norman F., *Jednosměrné kyvadlo* (*One Way Pendulum*, originální vydání) - Beckett, Samuel, *Čekání na Godota* - Ionesco, Eugène, *Plešatá zpěvačka* - Esslin, Martin, *Divadlo absurdna* (studie, překl. M. Hilský) - Časopisy Svět a divadlo, Divadelní noviny – recenze inscenací - Havel, Václav, *Audience*, *Vyrozumění*---
Praktické poznámky k psaní a revizi eseje
- Pište v literárním čase přítomném. - Analýzu opřete vždy o konkrétní repliky nebo scény (nejlépe parafráze). - Každý odstavec stavte od tematické věty přes argument až k důkazu. - Dbejte na konzistentní strukturu, jazykovou čistotu a návaznost argumentů. - Pokud citujete, vždy přesně označte pramen; pro parafráze uveďte situaci/scénu. - Délku přizpůsobte požadavkům zadání; vždy zakončete shrnutím a inspirativní otázkou či výzvou k zamyšlení. - Před odevzdáním proveďte jazykovou i argumentační korekturu.---
*„Nakonec hra nepřináší jednoduché řešení; spíše nám nastavuje zrcadlo, v němž jsou naše každodenní rituály stejně nesmyslné jako ty na jevišti.“*
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se