Charlotte Brontë: Jana Eyrová — analýza osamělé hrdinky ve viktoriánské Anglii
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 23.01.2026 v 7:52
Typ úkolu: Analýza
Přidáno: 18.01.2026 v 14:49
Shrnutí:
Objevte analýzu postavy Jany Eyrové a její osamělosti ve viktoriánské Anglii. Naučte se chápat psychologii a společenský kontext díla Charlotte Brontë.
Charlotte Brontëová – Jana Eyrová: Portrét osamělé hrdinky ve viktoriánském světě
Úvod
Charlotte Brontëová je v českém prostředí vnímána především jako autorka jednoho z nejslavnějších románů viktoriánského období – Jana Eyrová (Jane Eyre). Spolu se svými sestrami – Emily a Anne – stála u zrodu jedinečného proudění anglické ženské literatury 19. století, kde se silné emoce, morální konflikty a psychologie postav proplétají s kritikou dobových konvencí. Jana Eyrová, vydaná v roce 1847 pod mužským pseudonymem Currer Bell, zaujímá ve světové i české literatuře mimořádné místo. Právě tento román přináší do centrum pozornosti svobodomyslnou ženu s pevným morálním postojem, což bylo v době, kdy možnosti žen byly silně limitované, odvážné a inspirující. Cílem této eseje je podrobit rozboru nejen výjimečnou životní cestu Jany Eyrové, ale i hluboké vnitřní konflikty této postavy, jež jsou podmíněny jak osobní zkušeností, tak společenskými poměry viktoriánské Anglie, a reflektovat, jaký význam má toto dílo dnes, kdy otázky svobody a identity zůstávají stále aktuální.Historicko-společenský kontext románu
Román se odehrává ve 30. letech 19. století, v době přísných morálních norem a složitých pravidel pro postavení jednotlivce ve společnosti. Viktoriánská Anglie byla světem, který byl striktně rozdělen do jednotlivých sociálních vrstev, kde žena – obzvláště bez zajištěné rodiny či majetku – stála na okraji. Osiřelé děti, mezi něž patřila i hlavní hrdinka Jana, byly často odkázány na milost příbuzných nebo institucionální péči. Postavení sirotků – stejně jako v české literatuře například u Boženy Němcové v Babičce nebo v pohádkách Karla Jaromíra Erbena – bývá spojováno s problémy přijetí i vážnějšími existenčními nejistotami. Internátní škola Lowood, ve které Jana vyrůstá a vzdělává se, svým drsným režimem přísně kopíruje skutečné poměry dobových vzdělávacích ústavů – nedostatek jídla, chlad, vlhko a všeobecná tvrdost života dětí, jak to známe třeba z memoárů českých sirotků v 19. století (např. ze vzpomínek Františka Pravdy či Karoliny Světlé). Brontëová však neklade důraz pouze na kritiku systému, ale i na možnost vnitřní síly vyrovnat se s nástrahami osudu.Životní cesta Jany Eyrové – vývoj postavy a její vnitřní svět
Jana Eyrová je archetypem opuštěného dítěte; osiřelá, žijící u své příbuzné tety Sáry Reedové, která jí neprojevuje lásku ani slitování. Atmosféra chladného, nepřívětivého domova na Gatesheadu je silně poznamenávána psychologicky – Jana se musí naučit vyrovnávat s ponižováním i vyloučením z rodinného kruhu. Tato zkušenost ji na jedné straně posiluje k vytrvalosti, na straně druhé ji nutí hledat spravedlnost a uznání, nikoli vně, ale uvnitř sebe samé. Tento motiv známe rovněž z českých literárních postav, například Viktorky z Babičky, která je společností zavržená, nebo hranice mezi přijetím a vyčleněním u Filipa z Havlíčkova románu Tyrolské elegie.Zlom v jejím životě přichází s pobytem ve škole Lowood – prostředí plné ústrků, tvrdých pravidel, hladových dní a přísných trestů. I zde se však Jana setkává s postavami, které pro ni znamenají oporu a nový pohled na svět: křehká, duchovně silná Helena Burnsová je symbolem vnitřní vyrovnanosti a klidné víry, zatímco slečna Templeová přináší Jani do života první zkušenost s citlivou autoritou, laskavostí a spravedlivým vzorem. Přátelství a morální opora Helene odvádí Janu od pocitu osamění, u Templeové se učí, že autorita a laskavost nemusí být v rozporu. Stejně jako postavy v českých dílech (připomeňme si láskyplný vztah Barunky k babičce), i zde jsou tyto vztahy zásadní pro vnitřní růst hlavní hrdinky.
Jana absolvuje ve škole více let, postupně se z žačky stává učitelkou, což ji učí sebeúctě, nezávislosti a schopnosti plánovat svůj vlastní život. Odchod do Thornfieldu, kde získává místo guvernantky, je symbolickým krokem do dospělosti a samostatnosti. Přes omezené možnosti vzdělání a společenského uplatnění je právě guvernantka jedna z mála cest, jak mohla žena dosáhnout alespoň částečné nezávislosti (shodou okolností šlo i v české společnosti často o působení mladých žen ze zchudlých rodin jako vychovatelek na šlechtických statcích, například u Karoliny Světlé).
Vztah Jany s panem Rochesterem
Od příchodu na Thornfield je osud Jany Eyrové pevně spjat s Edwardem Rochesterem, majitelem panství. Jejich vztah začíná nenápadně, skrze postupné poznávání a překonávání prvotních předsudků – Rochester není konvenčně krásný hrdina, spíše muž zamlklý, zraněný minulostí i vlastními chybami. Jana k němu zpočátku cítí profesionální odstup, jejich společné rozhovory ovšem brzy odhalují vzájemnou intelektuální spřízněnost a schopnost chápat jeden druhého za hranicemi společenských rolí.Jedním z klíčových momentů jejich vztahu je událost, kdy Jana v noci zachraňuje pana Rochestera z požáru – čin, který nejen fyzicky, ale i symbolicky podtrhuje její odvahu a připravenost čelit riziku v zájmu druhého člověka. Postupně se mezi oběma rozvíjí hluboké pouto založené na důvěře, respektu a sdílené samotě. Přesto v jejich cestě stojí celá řada překážek: nejen rozdílné společenské postavení, ale také temné tajemství, které Rochester skrývá. Tajená existence jeho šílené manželky Berthy Masonové je působivým motivem viktoriánské literatury, kdy morální dilema a zápas mezi vášní a povinností určují další směřování příběhu.
Před svatbou, kdy je tajemství odhaleno, Jana musí učinit zásadní životní rozhodnutí – přestože Rochester nabízí lásku a nový život, ona odmítá stát se jeho tajnou družkou, protože si zachovává vlastní morální hodnoty a hrdost. Toto rozhodnutí není jen útěkem, ale i manifestací nezávislosti a respektu k sobě samé.
Motivy a témata v románu
Jana Eyrová je především románem o hledání identity, o překonávání překážek a boji za vlastní samostatnost. Osud chudé osiřelé dívky, která přes všechna odmítnutí postupně vyroste v sebevědomou ženu, je universální a nadčasový. Příběh je prodchnut motivy osamělosti a vyloučení – Jana je outsiderkou v domově Reedových, ve škole Lowood i na Thornfieldu. Přesto dokáže vytvořit hodnotné vztahy na základě empatie a morální integrity.Láska je zde představena v různých podobách – nejprve jako platonické přátelství s Helenou, později jako romantický cit k Rochesterovi, který je však vždy zpochybněn existencí silných morálních zásad. Motiv boje za vlastní důstojnost a nezávislost rámuje všechny významné momenty příběhu: Jana neobětuje své hodnoty ani pro lásku, ani proto, že je žena odkázaná na něčí přízeň. Tajemství, která jsou rozprostřena celým dějem, dávají románu napětí a umožňují hlubší ponor do psychiky postav. Psychologická hloubka charakterů je zřejmá – Brontëová dokáže zobrazit stavy úzkosti, rozpolcenosti, bolesti i naděje s nebývalou citlivostí, což známe i z českých psychologicky laděných próz, jako je román Povídky malostranské od Jana Nerudy.
Literární forma a kompoziční uspořádání
Román je psán v první osobě (ich-forma), což posiluje čtenářovu identifikaci s hlavní hrdinkou. Díky tomu je čtenář vtažen do jejího vnitřního světa, prožívá všechny eskapády, rozhodování i bolesti přímo s ní. Přímá řeč a dialogy tvoří podstatnou část textu a umožňují dramaticky rozvíjet jak děj, tak psychologii postav. Chronologické vyprávění je čas od času vystřídáno retrospektivou, jež nám dává nahlédnout do minulosti, a tím lépe chápat motivaci postav.Jana Eyrová je typickým příkladem sociálně psychologického románu – žánru, který sleduje nejen vnější činy, ale především vnitřní hodnoty, motivace a citový život hlavních aktérů. V tomto duchu lze vedle Brontëové najít obdobné rysy v dílech českých autorek 19. století, například v částce Karoliny Světlé „Kresby ze života“ nebo u Boženy Němcové.
Význam díla „Jana Eyrová“ v současném kontextu
Jana Eyrová je i dnes inspirativní svou vnitřní silou, statečností a samostatným rozhodováním. Její osud ukazuje, že ani tíživé společenské podmínky, ani osobní trápení nemusejí nutně vést k odevzdanosti. Především moderní čtenářky oceňují Janinu odvahu vzdorovat nespravedlnosti, odmítnout kompromis s vlastními hodnotami. Román nabízí reflexi ženských práv a postavení ženy ve společnosti, která je i dnešní generaci často rezonující otázkou – ať už jde o právo na vzdělání, svobodu volby, nebo uznání své individuality.Inspirace tímto dílem je silná i v oblasti filmu, divadla či hudby. V českých překladech byl román často uváděn v Národním divadle nebo formou rozhlasových adaptací. Ve školní výuce je Jana Eyrová často využívána jako modelový text, na němž lze demonstrovat nejen literární hodnoty románu, ale i společenské otázky viktoriánské doby, které nejsou tolik vzdálené některým momentům v českých dějinách emancipace žen a hledání jejich místa ve společnosti.
Závěr
Jana Eyrová není jen příběhem jedné ženy, ale silným příkladem toho, jak lze své postavení ve světě utvářet vlastním odhodláním a morálním přesvědčením. Dílo Charlotte Brontëové významně přispělo ke změně pohledu na ženské hrdinky a jejich místo v literatuře. Její román je stále aktuální pro široké spektrum čtenářů, neboť otázky spravedlnosti, identity, práva na nezávislé rozhodování i boje se společenskými předsudky nepatří jen do minulosti.Brontëová nás vybízí k tomu, abychom nebrali za samozřejmé, co nabízí okolí a konvence, ale abychom hledali v sobě sílu, formulovali své vlastní hodnoty a nebáli se je hájit. Pro české čtenářky i čtenáře může být Jana Eyrová nejen literárním zážitkem, ale i povzbuzením k vlastnímu hledání štěstí a spravedlnosti. A právě proto stojí za to, obrátit se při výběru četby k této mimořádné knize a věnovat pozornost i dalším dílům viktoriánské literatury, jež – i přes staletí – neztrácejí na své aktuálnosti.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se