Gogolova Ženitba: komedie jako zrcadlo ruské společnosti
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 23.01.2026 v 10:10
Typ úkolu: Analýza
Přidáno: 20.01.2026 v 8:35
Shrnutí:
Objevte, jak Gogolova Ženitba odhaluje ruskou společnost a satirou ukazuje manželské i společenské stereotypy 19. století v komediálním světle.
Nikolaj Vasilijevič Gogol: Ženitba jako komediální zrcadlo společnosti
I. Úvod
Nikolaj Vasilijevič Gogol patří k nejvýraznějším osobnostem ruské literatury 19. století a jeho díla opakovaně zaujala čtenáře i diváky po celém světě včetně České republiky. Narodil se na Ukrajině, v době, kdy tato oblast spadala pod Ruské impérium, a už od mládí projevoval dramatický talent a bystrý smysl pro humor. Studoval v Něžinském lýceu a už v mládí upoutal pozornost svým citlivým pohledem na člověka i společnost. Gogolova literární dráha je úzce spojena nejen s jeho kritickým pohledem na soudobý svět, ale také s originálním jazykem a vnímáním absurdit všedního dne.V rámci ruské literatury je Gogol pokládán za zakladatele moderní satirické prózy a dramatu – vedle takových velikánů jako Puškin či později Dostojevskij. Jeho význam přesahuje hranice rodné země, neboť se jeho díla stávají ostrým zrcadlem univerzálních lidských slabostí.
Hra "Ženitba" vznikla v době, kdy ruská společnost procházela procesem pomalých, ale významných sociálních proměn. Měšťanská vrstva nabývala na důležitosti, tradiční hodnoty a zvyklosti však stále pevně svíraly každodenní život. Gogol v této hře používá žánr komedie, aby odhalil těkavé pozlátko svatebních aspirací a vysmál se společenským stereotypům. "Ženitba" má stále co říci i dnešním čtenářům a divákům, neboť otázky manželství, společenského statusu a pokryteckého vystupování nepozbyly na aktuálnosti.
Cílem této eseje je představit “Ženitbu” v jejích historických, tematických i jazykových souvislostech, rozebrat hlavní postavy, analyzovat styl a nabídnout inspiraci pro hlubší literární i dramatické zpracování v českém kontextu.
---
II. Historické a literární pozadí "Ženitby"
"Ženitba" vznikla v období, kdy měl Gogol už za sebou první velké úspěchy – "Revizora" (1836), kde ukázal sílu společenské satiry, a začal pracovat i na rozsáhlém románu "Mrtvé duše". Oproti předchozím dílům je "Ženitba" umělecky odlehčenější – nevztahuje se na ni tak těžké téma morální zhoubnosti úřednictva (jako v "Revizoru"), ale spíš ukazuje absurditu běžného života maloměstské společnosti.Stavba hry čerpá z reality Ruska 19. století. Manželství se v té době stávalo často spíše dohodou mezi rodinami než vyústěním skutečných citů. Gogol zde reflektuje neupřímnost, kalkul a snahu ženy i muže “provdát se” či “oženit se” za každou cenu – často bez ohledu na charakter či vzájemné city.
Ruská společnost v té době byla strukturovaná podle pevně hierarchizovaných vrstev. Typy postav ve "Ženitbě" – nemajetní šlechtici, neurotičtí “úředníci”, snaživé matky, bezradné nápadníky i racionálně uvažující ženy – poskytují Gogolovi široké pole pro satiru a karikaturu. Inspirací pro autora byly především ruské lidové zvyky i evropské dramatické modely, například komedie dell’arte či Molièrovy postavy, známé i v českých adaptacích jako “Lakomec” nebo “Zdravý nemocný”.
---
III. Analýza hlavních postav a jejich symbolika
A. Pan Podkoljósin – věčný váhavý snílek
Jedním z nejvýraznějších charakterů je nešťastný ženich Podkoljósin. Typicky gogolovská postava – neschopný rozhodnutí, zmítaný mezi touhou po změně a obavou ze zodpovědnosti – je zosobněním člověka neschopného aktivní volby. Jeho věčné pochyby a úniky z předem domluveného sňatku vytvářejí základní dramatický i komický rozpor.B. Pan Kokosov a další nápadníci – karikatury svatebního trhu
Ostatní "uchazeči" v čele s Papkinem (v českém překladu často i "Žetkin") a dalšími představují směšné prototypy mužů té doby: Papkin – teatrální, egocentrický, posedlý vlastní představou o sobě samém; Kochkarjov – rádoby rázný organizátor, což však skrývá jeho vlastní zmatky a nejistotu. Každá postava nese jasné znaky satiry – jejich dialogy připomínají často až kabaretní scénky.C. Ženy jako “svatební trofej” i zrcadlo společnosti
Nejvýznamnější ženská figura, Agafja Tichonovna, je obětí i součástí svatebních mechanismů. Váhá stejně nerozhodně jako její nápadníci, její postoj osciluje mezi upřímnou touhou po rodinném štěstí a tlakem matky i okolí. Jejich jednání je formováno očekáváními: správně se vdát znamená pro ženu zajištění a společenské uznání.D. Vedlejší postavy – barvitá škála charakterů
Gogolova vedlejší galerie je plná drobných, přesto nezapomenutelných figur. Oblíbeným prvkem jsou sluhové s prostořekou mluvou, úslužné matky nebo bdělé dohazovačky (“svatbařky”). Tyto postavy dokreslují atmosféru maloměstských salónů, kde se vše analyzuje, pomlouvá a neustále přehání.---
IV. Jazyk a styl hry "Ženitba"
“Ženitba” je postavena na brilantním užití jazyka a situační komiky. Gogol mistrně pracuje s ironií, nadsázkou a slovními přestřelkami – nejvýrazněji v rychlých dialozích nápadníků. Častým jevem je opakování, které zvětšuje absurditu řečeného (“Vezmu si ji? Nevezmu? Co když ji nevezmu? A když vezmu?”).Humor vyplývá také ze situací: groteskní inscenace svatebních domluv, omyly a přehmaty postav působí až jako “komedie omylů”. Satira je zde jemnější než v “Revizorovi”, jelikož je namířena proti obecným lidským slabostem, ne proti konkrétním úředníkům či institucím.
Jazykové rozvrstvení (různé dialekty, používání úsloví, variabilita výrazu podle postavení postav) slouží k vykreslení charakteru a zároveň dává inscenaci vtip i autenticitu. V českých překladech a na jevištích, například v inscenacích Národního divadla či brněnského HaDivadla, bývá často přizpůsobován domácím jazykovým reáliím.
---
V. Tematické a ideové okruhy
Kritika pokrytectví, povrchnosti a konvenčních společenských rolí tvoří hlavní motiv "Ženitby". Postavy se předhánějí v předstírání, jak umí být „dobrými“ partnery, zatímco se uvnitř zmítají v pochybnostech. Konflikt mezi skutečnými city a vnějším vystupováním je podstatou tragikomedie – nikdo není s to vyznat se v sobě ani v druhých.Téma generačního napětí symbolizují neustálé narážky na změny v zvycích. Staří lpí na tradicích, mladí (alespoň naoko) pošilhávají po novotách. Manželství není vnímáno jako osobní volba, ale jako nutný krok v životě dobře zaopatřeného občana. Právě zde tkví síla hry – univerzální otázky, jimiž lze „Ženitbu“ chápat i dnes.
Gogol nejen baví, ale nutí k zamyšlení nad vlastními rozhodnutími a postoji. Paralely s českou literaturou lze najít například v satirickém vnímání světa Jana Nerudy či tragikomickém zabarvení postav Karla Poláčka.
---
VI. Význam a přijetí hry v literárním i divadelním světě
V době svého vzniku byla "Ženitba" přijata se smíšenými pocity. Konervativní publikum považovalo její výsměch „rodinným hodnotám“ za urážku, moderněji smýšlející diváci však oceňovali ironii a přesnou typečnost postav.V českém prostředí patří "Ženitba" k často inscenovaným titulům, zejména na divadelních školách či v menších scénách. Například inscenace Divadla na Vinohradech či studentské adaptace na DAMU nabízí nové interpretační možnosti – od stylizace do současného jazyka až po groteskní, téměř absurdní podobu.
Ve školní výuce je “Ženitba” cenná především jako ukázka ruské kultury, jazykového humoru a jako námět k rozboru dialogů, charakterních typů i společenských norem. Umožňuje žákům vést diskuse o proměně tradic, partnerství a individuálních volbách.
---
VII. Tipy pro kreativní práci s dílem
Pro studenty nabízí “Ženitba” bohatý prostor k interpretaci. Herecké etudy – například inscenování zásnubní scény či vystižení Podkoljósinovy nerozhodnosti – rozvíjí cit pro komiku i psychologii postavy. Literární rozbory pak umožňují srovnávat motivy prohry či frašky s českými autory.Doporučujeme vyzkoušet tvorbu vlastních “svatebních inzerátů” postav, aktualizaci dialogů do současného žargonu nebo vytváření komiksů a krátkých videí parodujících celý “nápadnický rituál”. Taková práce vede nejen k lepšímu porozumění textu, ale také k sebereflexi a humoru.
---
VIII. Závěr
"Ženitba" zůstává i po více než stu letech aktuálním obrazem lidských slabostí, nerozhodnosti a pokrytectví v osobních i společenských záležitostech. Gogol dokázal spojit smích s otázkami, jež každá generace musí klást znovu: Kdo jsme, za co se vydáváme a co ve skutečnosti chceme? V tom spočívá velikost jeho komedie – přináší smích i možnost zamyšlení, varování i útěchu.Pro čtenáře a diváky dneška je “Ženitba” výzvou: Nebát se zamyslet nad vlastní motivací, nebrat vše kolem vážně a zároveň nezapomínat, že i v banálních situacích se skrývají hluboké životní otázky.
Reflektivní otázky: Jsou naše vztahy a volby svobodné, nebo jsme stále ovlivněni “společenskou hrou”? Může humor opravdu měnit naše smýšlení, nebo jen nabízí krátkodobý únik?
---
Doporučená literatura a zdroje
- K. Chlupáček: "N. V. Gogol: život a dílo" (česká monografie) - J. Honzík: "Revizor v českých zemích" (studie o Gogolových inscenacích u nás) - Dostupné české překlady: “Ženitba”, přel. L. Kuna (Divadelní ústav Praha) - Záznam inscenace ND na iVysílání ČT (archiv divadlo) - Tématické eseje a rozbory na webu Ústavu slavistiky Masarykovy univerzity - Doporučení: Zkuste účast na školních přehlídkách dramatické tvorby při zpestření výuky literatury---
Toto zamyšlení nad Gogolovou "Ženitbou" nabízí nejen hlubší poznání samotné hry, ale také inspiruje k tomu, jak ji objevovat kreativně a s humorem – právě tak, jak by si to samotný autor nejspíš přál.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se