Rozbor románu Saturnin od Zdeňka Jirotky
Tato práce byla ověřena naším učitelem: předevčírem v 18:02
Typ úkolu: Analýza
Přidáno: 21.08.2026 v 8:51
Shrnutí:
Vysvětlete rozbor románu Saturnin od Zdeňka Jirotky, jeho humor, postavy i hlavní myšlenky pro snadnou přípravu do školy 📚
Zdeněk Jirotka – Saturnin
Román Saturnin od Zdeňka Jirotky, poprvé vydaný roku 1942, patří mezi nejznámější a nejoblíbenější české humoristické prózy 20. století. V českém školním prostředí se s ním setkáváme poměrně často, a to právem: jde o dílo čtenářsky přístupné, zábavné, ale zároveň promyšlené a literárně hodnotné. Není to kniha, která by pobavila jen sledem vtipných scén. Za lehkostí a elegancí jejího stylu se skrývá přesné pozorování lidí, jejich slabostí, společenských póz i drobných směšností každodenního života. Právě v tom je podle mě hlavní síla románu: umí být odpočinkový, ale přitom není povrchní.Saturnin je epické dílo, konkrétně humoristický román. Už toto žánrové zařazení hodně napovídá. Děj je sice důležitý, ale ještě důležitější je způsob, jakým je vyprávěn, jaké typy postav se v něm objevují a jak z jejich vzájemných střetů vzniká komika. Jirotka vytvořil text, který prostřednictvím neobvyklých situací, ironie a kontrastu mezi společenskými pravidly a skutečným jednáním ukazuje lidskou malost, přetvářku, vypočítavost, ale i cenu důvtipu, slušnosti a nadhledu.
Autor a jeho místo v české literatuře
Zdeněk Jirotka patří mezi české autory, které si většina čtenářů spojuje hlavně s jedním dílem. Není to nutně nevýhoda; naopak to svědčí o tom, jak mimořádně silný a životný text dokázal napsat. Jirotka byl prozaik a humorista, jehož styl je založen na jemném, kultivovaném vtipu. Nepracuje s hrubostí ani s prvoplánovou komikou. Jeho humor vyrůstá z přesně podaných situací, z ironického odstupu, z promyšlených dialogů a z toho, že postavy často jednají s naprostou vážností právě ve chvíli, kdy jsou nejvíc směšné.V české literatuře můžeme Jirotku zařadit po bok autorů, kteří dokázali humorem zachytit něco podstatného o společnosti. Připomíná se například Karel Poláček, jehož prózy také odhalují lidskou omezenost a komiku každodennosti. U Poláčka je humor často pevněji spojen s drobným měšťanským prostředím a s přesnou znalostí řeči určitých společenských vrstev. Eduard Bass zase uměl vytvářet výrazné typy postav a spojovat pobavení s lehkou satirou. Blízký může být i Jaroslav Žák, zejména svou nadsázkou a schopností vidět směšnost tam, kde se lidé sami berou příliš vážně.
U Jirotky je navíc patrná inspirace britským humorem, zejména jeho suchostí, elegancí a klidem. Čtenář má často pocit, že postavy mluví zdvořile a uměřeně i v naprosto absurdní situaci, a právě tento rozpor je nesmírně komický. Saturnin bývá někdy srovnáván s typem chytrého sluhy, který nenápadně, ale rozhodně zasahuje do života svého pána. To je motiv, který je známý i z anglicky psané literatury, ale Jirotka ho přetvořil zcela po svém a zasadil do českého prostředí.
Důležitý je také dobový kontext. Román vznikl za druhé světové války, tedy v době okupace a nejistoty. Právě tehdy měla humoristická literatura zvláštní význam. Čtenáři nehledali jen zábavu, ale také jistý druh úniku z tísnivé reality. Saturnin nabízí svět, kde sice existují konflikty, ale mají zvládnutelnou, lidskou a často směšnou podobu. Ve světě románu pořád ještě platí, že duchaplnost a nadhled mohou zvítězit nad hloupostí a sobectvím. To muselo na tehdejší čtenáře působit velmi povzbudivě.
Literární druh, žánr a kompozice
Jak už bylo řečeno, jde o epiku, protože autor vypráví příběh s dějem, postavami, prostředím a časovým vývojem. Zároveň je to humoristický román, protože rozsah i výstavba přesahují povídku nebo novelu, vystupuje zde více postav a jednotlivé epizody se skládají do širšího celku. Komický účinek je pro dílo zásadní, ale není jediným cílem. Humor zde funguje i jako nástroj poznání.Kompozice románu je na první pohled přehledná. Děj postupuje převážně chronologicky, text je rozdělen do kapitol a ty často působí jako téměř samostatné epizody. To je pro čtenáře příjemné, protože každá kapitola přináší nový motiv, novou situaci nebo novou slovní přestřelku. Zároveň však nejde o nahodilé řazení historek. Ústřední dějová linie spočívá v tom, že do života nenápadného vypravěče vstoupí Saturnin a od základů promění jeho jinak klidnou, až trochu usedlou existenci.
Do textu jsou vloženy také různé vzpomínky, odbočky, historky nebo dopisy. Právě to dodává románu pestrost. Čtenář se nenudí, protože nejde o lineární příběh bez přerušení; naopak má pocit živosti a přirozenosti. Styl vyprávění odpovídá tomu, že hlavní síla knihy není v napětí typu „co se stane“, ale spíše „jak se to stane“ a „jak to bude podáno“.
Vypravěč a způsob vyprávění
Jedním z nejzajímavějších prvků knihy je vypravěč v první osobě. Je pozoruhodné, že zůstává bezejmenný. Tím se z něj stává nejen konkrétní osoba, ale i určitý typ slušného, kultivovaného člověka, který se snaží žít spořádaně a nerad vybočuje z normálu. Není to hrdina v klasickém smyslu slova, protože děj příliš neřídí. Spíše se nechává unášet událostmi, které kolem něj rozvíjí Saturnin a další postavy.Právě tato vypravěčská perspektiva je pro román velmi důležitá. Kdyby příběh vyprávěl přímo Saturnin, ztratil by část svého kouzla. Saturninova výjimečnost totiž vyniká právě proto, že ji sledujeme očima člověka mnohem zdrženlivějšího a opatrnějšího. Vypravěč reaguje s údivem, rozpačitostí nebo tichou ironií, a čtenář díky tomu vnímá absurditu situací intenzivněji. Je to podobný princip, jako když vedle velmi výrazné osobnosti stojí někdo klidný a pozorující: kontrast obě postavy zvýrazní.
Vypravěč působí inteligentně, slušně a citlivě. Je zamilovaný do slečny Barbory, ale ani v citové oblasti není příliš průbojný. Spíše čeká, přemýšlí a hodnotí. To z něj dělá sympatickou, i když ne zcela rozhodnou postavu. V určitém smyslu představuje „běžného člověka“, s nímž se čtenář může snadno ztotožnit. O to víc pak obdivuje Saturninovu pohotovost, schopnost jednat a obracet situace ve svůj prospěch.
Postavy a jejich význam
Nejvýraznější postavou celého románu je samozřejmě Saturnin. Je to sluha, ale rozhodně ne podřízený v obyčejném slova smyslu. Spíše připomíná režiséra dění, člověka, který přesně ví, kdy a jak zasáhnout. Je inteligentní, originální, odvážný a má mimořádný smysl pro improvizaci. Narušuje stereotypy, odmítá nudu a často jedná tak, že ostatní vyvede z míry. Přitom však jeho jednání nepůsobí samoúčelně. Většinou míří proti hlouposti, vypočítavosti nebo trapné společenské přetvářce. Saturnin je tedy nejen zdrojem komiky, ale i jistým měřítkem hodnot. Svým chováním ukazuje, že formální pravidla sama o sobě nic neznamenají, pokud za nimi nestojí charakter.Vypravěč tvoří k Saturninovi protipól. Je klidnější, pasivnější a opatrnější. Kdyby byl sám, jeho život by nejspíš plynul spořádaně, ale bez většího vzruchu. Saturnin jej vytrhuje z pohodlí a zároveň ho nutí vidět svět jinak. Mezi oběma postavami vzniká velmi zajímavý vztah: nejsou si rovni společenským postavením v tradičním smyslu, ale lidsky jako by Saturnin často vedl.
Velmi důležitou ženskou postavou je slečna Barbora. Není vykreslena jako pasivní romantická hrdinka, která jen čeká, co rozhodnou muži. Naopak působí moderně, sebevědomě a samostatně. Sportuje, má vlastní názor a nenechá si vše líbit. Právě tím se odlišuje od tradičnějších představ o ženské roli. V kontextu doby je to zajímavé, protože Jirotka ukazuje ženu, která není jen ozdobou příběhu, ale plnohodnotnou osobností.
Naprosto nezapomenutelnou figurou je tetička Kateřina. V české čtenářské zkušenosti je to jedna z těch postav, které téměř zlidověly. Její neustálé používání přísloví a „moudrých“ průpovídek je samo o sobě komické, ale zároveň odhaluje cosi podstatného: tetička se tváří jako nositelka životní moudrosti, ve skutečnosti však její řeči často zakrývají vypočítavost, povrchnost a touhu po vlastním prospěchu. Právě na ní Jirotka mistrně ukazuje, že opakovat fráze ještě neznamená být moudrý. Tetička Kateřina zosobňuje maloměšťáctví, přetvářku i společenský tlak.
Další komickou postavou je Milouš, rozmazlený a nedospělý mladík, který se snaží působit statečně a mužně, ale většinou vyznívá směšně. Je parodií na sebevědomí bez obsahu. Takových lidí lze koneckonců najít dost i dnes: navenek velká gesta, ale při první skutečné zkoušce se ukáže slabost.
Do rodinných vztahů vstupuje také dědeček, majetný a autoritativní muž, kolem jehož přízně se točí různé zájmy. Ostatní postavy k němu často směřují nejen z náklonnosti, ale i kvůli dědictví. Tím se v románu otevírá téma rodinné vypočítavosti. Dědeček tak není jen vedlejší figurou, ale středem jistého mocenského pole.
Výraznou roli má i doktor Vlach, který působí jako inteligentní komentátor dění. Jeho ironické poznámky často přesně vystihnou podstatu situace. Vnáší do příběhu rozum, nadhled a zkušenost. Dá se říct, že tam, kde Saturnin jedná, doktor Vlach často trefně pojmenovává.
Postavy v románu tedy nejsou jen jednotlivci, ale i nositeli určitých typických vlastností. Jirotka přes ně ukazuje různé postoje: fantazii, pasivitu, modernost, rozum, snobismus, vypočítavost nebo přetvářku. Díky tomu působí román nadčasově, protože podobné lidské typy se objevují v každé době.
Prostředí a čas
Děj se odehrává v období začátku druhé světové války, i když samotná válka nevstupuje do příběhu přímo. To je podstatné. Historická realita zůstává v pozadí jako tichý rámec, ale text se soustředí na svět, který je od velkých dějin částečně odstíněn. Právě toto odclonění mělo v době vzniku zvláštní funkci: nabízelo čtenářům prostor, kde stále existuje humor, řád a možnost zdravého úsudku.Místem děje je především Praha a také venkovské prostředí či sídlo mimo město. Střídání města a venkova není náhodné. Město představuje jistou civilizovanost, pravidla a společenskou konvenci. Venkovský nebo uzavřený prostor naopak umožňuje, aby se postavy dostaly do těsnějšího kontaktu a aby se konflikty vyostřily. Když není možné jednoduše odejít, musí se charaktery projevit naplno. Právě v takových uzavřenějších situacích vzniká v románu mnoho komických střetů.
Témata a hlavní myšlenky
Hlavním tématem je nepochybně proměna obyčejného života v sérii neobyčejných situací po příchodu Saturnina. S tím ale souvisí celá řada vedlejších témat. Patří k nim mezilidské vztahy, rodinné soupeření, společenská přetvářka, rozdíl mezi skutečnou inteligencí a pouhou stylizací, ale také otázka, jak si zachovat důstojnost a humor v nepříznivé době.Velmi důležitá je kritika falešnosti. Jirotka si všímá lidí, kteří se schovávají za fráze, za zdvořilé formy nebo za předstírání dobrých mravů, aniž by skutečně jednali čestně. O to víc vyniká Saturnin, který může působit neobvykle nebo výstředně, ale ve skutečnosti často jedná mnohem opravdověji než ti, kteří se ohánějí slušností.
Román také naznačuje, že humor není útěk od života, nýbrž způsob, jak se s životem vyrovnat. Nadhled zde neznamená lhostejnost. Naopak je to známka vnitřní síly. Člověk, který dokáže rozpoznat směšnost lidské malosti, se jí možná snáz ubrání.
Jazyk a styl
Jedním z hlavních důvodů, proč je Saturnin dodnes tak oblíbený, je jeho jazyková vytříbenost. Jirotkův styl je čtivý, elegantní a přesný. Základem je spisovná čeština, ale podle jednotlivých postav se jazyk proměňuje. Někde zaznívá knižnější formulace, jinde hovorovost, jinde zase účelově vznešený tón.Humor vzniká často z kontrastu mezi vážným způsobem vyjadřování a směšným obsahem. Postavy mluví někdy velmi formálně o zcela banálních nebo absurdních věcech, a právě to je komické. Důležitou roli hraje ironie, nadsázka, přesně načasovaná pointa a promyšlené dialogy.
Zvláštní místo mají v románu přísloví a lidová moudrost, zejména v souvislosti s tetičkou Kateřinou. Její neustálé citování různých pořekadel není jen ozdobné; je to charakterizační prostředek. Autor tím ukazuje, jak snadno se může „moudrost“ změnit v prázdnou frázi, pokud je používána bez pochopení nebo jen účelově.
Jak vzniká komický účinek
Komika v Saturninovi je mnohovrstevnatá. Za prvé jde o komiku situací. Běžné události se vinou Saturninových zásahů mění v dobrodružství nebo absurdní scénu. Za druhé je tu komika postav. Každá významnější postava má jasně rozpoznatelný rys, který se ve střetu s ostatními zvýrazňuje. Za třetí je to komika řeči: zdvořilé formulace, ironické poznámky, dlouhé a záměrně přesné věty v nepatřičném kontextu.Velmi důležitá je také komika nadhledu. Čtenář často chápe víc než některé postavy a pozoruje je s jemným odstupem. Humor zde tedy není křiklavý ani laciný. Často se dostaví až s malým zpožděním, když si člověk uvědomí souvislost nebo vnitřní rozpor situace. To je známka inteligentního humoru, který nestaví jen na gagách, ale na pozorování lidské povahy.
Význam díla tehdy a dnes
V době svého vzniku měl Saturnin velký význam jako odlehčení v tísnivé době okupace. Nabízel čtenářům svět, kde navzdory všemu stále vítězí duchaplnost nad hloupostí a kde si člověk může uchovat sebeúctu i humor. To jistě nebylo málo.Dnes je román cenný svou nadčasovostí. Lidská malost, snaha zalíbit se ze zištnosti, pózy bez obsahu nebo mechanické opakování „moudrých vět“ jsou jevy, které nezmizely. Proto nám Saturnin připadá stále aktuální. Humor knihy nezestárl, protože nestojí na dobových narážkách, ale na charakterech a vztazích mezi lidmi.
Dílo si navíc získalo i širší kulturní život. Existují jeho adaptace, kniha je stále vydávána a patří k titulům, které si čtenáři doporučují napříč generacemi. Ve školní četbě má pevné místo právě proto, že dokáže spojit čtenářskou přitažlivost s literární hodnotou.
Závěr
Saturnin je podle mého názoru výjimečný román tím, že dokazuje, jak silný může být kultivovaný humor. Zdeněk Jirotka napsal dílo, které je promyšlené po stránce kompozice, skvěle vystavěné v charakteristice postav a jazykově mimořádně vytříbené. Saturnin jako postava představuje fantazii, odvahu a pohotovost, zatímco ostatní figury kolem něj odhalují různé podoby lidské slabosti. Román tak není jen zábavnou knihou, ale i jemnou kritikou společnosti.Právě v tom spočívá jeho trvalá hodnota. Ukazuje, že humor nemusí být povrchní a že smích může být zároveň projevem inteligence i obrany proti malosti. Saturnin proto patří k nejvýznamnějším českým humoristickým prózám a právem zůstává knihou, ke které se čtenáři stále vracejí.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se