Život a dílo Jakuba Arbesa: průkopník české vědecko-fantastické literatury
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 15.01.2026 v 15:06
Typ úkolu: Dějepisná slohová práce
Přidáno: 15.01.2026 v 14:43
Shrnutí:
Jakub Arbes – významný český spisovatel, žurnalista a tvůrce romaneta, spojil vědu a fantazii, inspiroval českou literaturu i science fiction.
I. Úvod
Jakub Arbes byl český spisovatel a žurnalista, který výrazně ovlivnil českou literaturu a předběhl svou dobu v oblasti vědecko-fantastické tvorby. Jeho jméno bývá spojováno nejen s původní českou variantou prozaického žánru, tzv. romanetem, ale i s odvahou vystupovat proti soudobé sociální nespravedlnosti a cenzuře. Arbes svým dílem osciluje na hranicích mezi vědou a fantazií, skutečností a snem; stal se vzorem i inspirací pro další generace českých autorů, především pro představitele moderní literatury a rané science fiction. Tato esej se zaměří nejen na jeho životní příběh, ale i literární tvorbu a historický kontext, který ovlivňoval jeho postoje i styl. Přiblížím složité podmínky jeho doby i osobní vytrvalost, díky nimž jeho dílo v historii literatury nezapadlo. Jak sám Arbes prohlásil: „Stal jsem se spisovatelem. Probůh! snad žurnalistou? Nikoliv, pěstuji beletrii.“II. Dětství a vzdělání
Jakub Arbes se narodil 12. června 1840 na pražském Smíchově, v době, kdy tato část Prahy byla převážně dělnickou a chudinskou čtvrtí. Jeho otec byl obuvník, rodina tedy žila v dosti skromných poměrech, což mělo zásadní vliv na Arbesovo vnímání sociálních a existenčních problémů, jež později často pronikaly do jeho literární tvorby. Prostředí smíchovské kolonie, kde byla bída a tvrdý život každodenní realitou, formovalo jeho vnímavost k lidem „ztraceným“, opomíjeným společností.Arbes navštěvoval nejprve obecné školy na Smíchově a poté farní školu při maltézském řádu na Malé Straně. Už v mladém věku začal projevovat zájem o literaturu a vzdělání. Na nižší a vyšší reálné škole u sv. Jakuba na Starém Městě pražském se dostal do kontaktu s významným českým literátem Janem Nerudou, který byl jeho učitelem nejen ve škole, ale i v životě, stál mu po boku jako přítel a mentor. Tento vztah se ukázal být pro Arbesa osudový – Neruda jej motivoval v literární práci a stal se jedním z jeho hlavních inspirátorů. Studium na pražské polytechnice Arbes z ekonomických důvodů nedokončil, potřeba existenčního zabezpečení jej brzy donutila věnovat se novinářství a literatuře naplno.
První literární pokusy začal Arbes psát již kolem roku 1855, což dokazují jeho deníky, kam zapisoval kromě osobních postřehů i své úvahy a povídky. Ještě jako žák založil ručně psaný list „Smíchovan“, který je dnes považován za jeho vůbec první publikační činnost. Již v roce 1859 bylo v Arbesovi jasné rozhodnutí – stát se spisovatelem a žurnalistou.
III. Profesní dráha a žurnalistika
Arbesova literární kariéra byla úzce spojena s novinářskou činností. Od roku 1867 působil v časopise „Hlas“, později v redakci významného českého deníku „Národní listy“, kde od roku 1868 až do roku 1877 zastával funkci odpovědného redaktora. V době, kdy národní hnutí získávalo na síle a čeští novináři bojovali proti germanizační politice rakouského režimu, patřil Arbes k nejbojovnějším tvářím české publicistiky.Jeho články často kritizovaly politickou a sociální situaci, což jej opakovaně dostávalo do konfliktů s tehdejšími úřady. V roce 1873 byl například v České Lípě odsouzen za své protivládní texty k osmnáctiměsíčnímu vězení. Paradoxně se právě ve vězení jeho literární talent nejvíce rozvíjel; prostor a čas mu umožnily soustředit se na delší literární útvary a rozpracovat základy svých romanet. Po propuštění již nebyl navrácen do redakce Národních listů, což jej přinutilo živit se jako volný spisovatel a žurnalista. Založil a krátce řídil satirický list Šotek, který však záhy zanikl pro cenzurní a finanční tlaky.
Život žurnalisty v druhé polovině 19. století byl plný existenční nejistoty. Arbes se přes všechny překážky neustále angažoval v boji proti útlaku, držel se zásady pravdivosti, což bývalo v období habsburské monarchie s jejím tuhým cenzurním dohledem velmi nebezpečné. Stýkal se s mnoha předními postavami kulturního i politického života, přesto nikdy nepřecházel plně do vyšších kruhů, zůstával věrný svému původu i myšlenkám. Jeho žurnalistická činnost navíc ovlivňovala jeho literární práci: neústupnost, smysl pro spravedlnost a schopnost zachytit realitu života vyklíčily v jeho pozdějších románech a romanetech.
IV. Literární tvorba – poetika a žánry
Arbesova cesta nebyla od začátku jednoznačně prozaická. První literární krůčky byly básnické; psal intimní lyriku, pijácké i vlastenecké písně, v nichž odrážel nejenom osobní pocity, ale i nálady společnosti. Postupně však jeho poezie přecházela v satiru a angažovanější tematiku, až se mu stal úzký rámec poezie nedostačující. Pokoušel se také o dramatickou tvorbu, která ovšem výraznější odezvu nezískala.Zásadní převrat v jeho tvorbě přišel až romanetem, žánrem, jehož označení navrhl Jan Neruda. Romaneto je žánrovým útvarem na pomezí románu a novely, který kombinuje detektivní zápletku, psychologickou hloubku, tajemno a někdy i prvky vědecké fantastiky. Typickým znakem je napětí a záhada, původně zdánlivě nevysvětlitelná či nadpřirozená událost, která je v závěru vědecky či logicky objasněna. Arbes čerpal inspiraci u Edgara Allana Poea, E.T.A. Hoffmanna či N.V. Gogola, ovšem jeho výraz je výrazně český, oreštěný doby a zdejší reality.
Důraz na logiku, vědecké myšlení, kritiku pověr a zároveň schopnost tvůrčím způsobem zpracovávat témata, která později rozvíjela science fiction (cestování vesmírem, nové objevy), řadí Arbesa mezi předchůdce české vědecko-fantastické literatury.
V. Hlavní díla a jejich obsahové zaměření
Arbesovo dílo je rozděleno do několika tematických okruhů; zcela zásadní je však cyklus romanet. Prvním z nich je „Ďábel na skřipci“ (1866), předkládané čtenářům původně jako epizoda z většího románu. Následuje dosud nejznámější „Svatý Xaverius“ (1873), kde student výtvarného umění luští záhadu skrytou v obrazu sv. Františka Xavera v chrámu sv. Mikuláše, přičemž výsledek je čistě racionální – „intelekt vítězí nad záhadou“. Mezi další známá romaneta patří „Šílený Job“, „Kandidáti existence“, „Sivooký démon“ (1873), „Ukřižovaná“ (1876), „Zázračná Madona“ (1875) či „Newtonův mozek“ (1877), ve kterém poprvé v české literatuře nastupuje motiv meziplanetálních cest a pohledu na dějiny světa z vesmíru. Právě „Newtonův mozek“ je považován za první český vědecko-fantastický text.Významné místo zaujímají také jeho sociální romány: „Akrobati“ (1878), „Etiopská lilie“ (1879), „Moderní upíři“ (1882), kde kritizuje vztahy v kapitalistické společnosti, úpadek mravních hodnot, zneužívání „malých lidí“. Výrazně realistickým dílem měl být nedokončený román „Štrajchpudlíci“ (1883), v němž zaznamenává každodenní život dělníků na Smíchově. Pozdější romány, např. „Anděl míru“ (1890) či „Poslední dnové lidstva“ (1895), odrážejí nejen úpadek tradičních hodnot, ale často také převahu vědeckých nebo filozofických motivů nad čistě epickým dějem.
Zvláštní okruh tvoří jeho literární portréty – sborníky „Nesmrtelní pijáci“ (1896) a „Záhadné povahy“ (1909), kde se zabývá inspirativními osobnostmi z historie i literatury (Machiavelli, Poe, Karel Sabina aj.).
VI. Literární význam a styl
Hlavním přínosem Jakuba Arbesa je vytvoření a rozvinutí romaneta jako originálního českého žánru, který si udržel aktuálnost po další desetiletí. Romaneto není pouze atrakce plná záhad a dobrodružství – u Arbesa vždy směřuje k racionálnímu rozuzlení, často odhaluje hlubší společenské poselství, kritiku pověr, důraz na logické myšlení. Výrazná je také jeho schopnost spojovat vědu a fantazii, což předznamenalo zárodek science fiction u nás. Styl romanet bývá charakteristický složitými zápletkami, někdy až překombinovanými dějovými liniemi, což sice umožňuje rozvinout napětí, zároveň to ale bývá předmětem kritiky – zvláště v pozdější tvorbě bývají některé romány až příliš složité na úkor čtivosti.Typické je také propojení reálného světa s domnělými „zázraky“, které se ukáží být pouze „vyšším“ poznáním. Dobře je to vidět v „Svatém Xaveriovi“, kde je záhada obrazu v kostele vyřešena čistě logickým uvažováním, nebo v „Newtonově mozku“, kde hlavní hrdina prožije kosmickou pouť, z níž se stane fascinující sonda do lidské historie i morálky.
Vedle romanet je pro Arbesa typické i stoupající sociální cítění v románech, kde komentuje úpadek společnosti, zneužívání moci i nutnost reforem.
VII. Osobní život a závěr kariéry
Osobní život Jakuba Arbesa nebyl nikdy snadný. Po ztrátě zaměstnání v redakci žil často v chudobě, bez pravidelného příjmu, zažíval existenční nejistotu. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, v posledních letech života téměř oslepl. Přesto se nevzdával literární práce a společenského angažmá.Kulturně i společensky byl součástí okruhu májovců – generace autorů (vedle Nerudy či Hálka), kteří zásadně proměnili českou literaturu. V roce 1901 byl Arbes povolán za člena České akademie věd a umění, což vnímáno jako pozdní uznání. Doba Rakousko-Uherska nutila české autory k obezřetnosti – cenzura a politické represe nebyly v jeho životě ničím výjimečným, přesto Arbes své zásady nikdy nepopřel.
Zemřel 8. dubna 1914 v Praze, těsně před vypuknutím první světové války. Jeho odchod znamenal konec jedné literární epochy, zároveň však zanechal bohaté dědictví, ze kterého čerpali jeho následovníci.
VIII. Závěr
Jakub Arbes patří k nejvýznamnějším osobnostem českého písemnictví 19. století. Nejen jako autor a žurnalista, ale také jako tvůrce originálních žánrů a neúnavný kritik dobových společenských poměrů. Jeho romaneta jsou jedinečným příspěvkem nejen do české, ale i světové literatury: kombinace vědeckých znalostí, analytické logiky a dramatičnosti dala vzniknout dílu, které je možné považovat za iniciátora české science fiction.Arbesova odhodlanost čelit cenzuře i existenčním překážkám, jeho originalita i osobní integrita jej činí inspirativním i dnes. Sociální romány podávají obraz doby, jsou varováním před úpadkem mravnosti i pokračující sociální nespravedlností. Přestože žil život spíše těžký a neradostný, zanechal po sobě trvalé dílo, které je stále studováno a oceňováno.
Arbesův odkaz je v současnosti možná ještě aktuálnější než dříve – spojení vědy, literatury a společenského angažmá je něčím, co česká kultura i dnešní generace potřebují.
IX. Přílohy / Doplňující informace
Citace: - „Stal jsem se spisovatelem. Probůh! snad žurnalistou? Nikoliv, pěstuji beletrii.“ – Jakub ArbesSeznam hlavních děl (výběr): - „Ďábel na skřipci“ (1866) – první romaneto, spojení tajemna a racionálního rozuzlení. - „Svatý Xaverius“ (1873) – nejznámější arbesovské romaneto, detektivní záhada s vědeckým vysvětlením. - „Newtonův mozek“ (1877) – průkopnický text české science fiction. - „Akrobati“ (1878) – kritický pohled na sociální postavení umělců. - „Štrajchpudlíci“ (1883) – obraz života dělníků Smíchova. - „Nesmrtelní pijáci“ (1896) – portréty výjimečných osobností světové kultury.
Doporučená literatura k dalšímu studiu: - R. Havel – Jakub Arbes – život a dílo (studie a monografie) - Jan Neruda: „Povídky malostranské“ pro srovnání atmosféry doby
Vybrané postavy v díle: - Ztracené existence, intelektuálové, reformátoři - Prim hrají často „obyčejní lidé“ i významní umělci
Tento text pojímá život a dílo Jakuba Arbesa ve společenském i literárním kontextu, vysvětluje jeho přínos české literatuře a upozorňuje na jeho neotřelou snahu spojit svět fantazie a vědy.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se