České umění mezi světovými válkami: Přehled klíčových směrů a osobností
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 6:29
Typ úkolu: Dějepisná slohová práce
Přidáno: 16.01.2026 v 5:54
Shrnutí:
České umění 1918–1938: rozvoj architektury, malby i sochařství, silné osobnosti 🖼️, vliv avantgardy, hledání identity a propojení s Evropou.
Dějiny umění: České umění mezi válkami
*Maturitní otázka 18/20*---
Úvod
Meziválečné období, konkrétně léta 1918–1938, patří v dějinách českého umění mezi zásadní mezníky. Vznik samostatného Československa po rozpadu Rakouska-Uherska znamenal nejen politickou, ale především kulturní a uměleckou obnovu i rozmach. Nově nabytá svoboda otevřela dveře experimentům, modernistickým směrům a touze definovat, co znamená být „českým“ umělcem v evropském i světovém kontextu. Cílem této eseje je přiblížit hlavní umělecké oblasti meziválečného Československa – především architekturu, sochařství, malířství a užité umění. Důraz kladu na klíčové osobnosti, kulturní příběhy a na to, jak se v tehdejším umění promítala česká identita, hledání nových forem a reakce na dobový chaos i naděje.---
I. Kontext: Proměna společnosti a kultury
Vznik samostatného státu roku 1918 neznamenal pouze změnu státního zřízení, ale i hlubokou společenskou transformaci. Čeští umělci usilovali o nové způsoby vyjádření, které by reflektovaly atmosféru změn i národní sebeuvědomění. Kulturní instituce, jako například Spolek výtvarných umělců Mánes či Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, hrály významnou roli při utváření diskuse o podobě českého moderního umění. Probíhalo napětí mezi pokračováním historismu a potřebou razantně se odlišit, což vedlo k nástupu avantgardních směrů – kubismu, funkcionalismu i později surrealismu. Česká kultura se ocitla na průsečíku evropských vlivů, které však dokázala překvapivě originálně přetavit do vlastních specifických podob.---
II. Architektura: Fórum experimentů a nové identity
1. Zrod moderní architektury
Meziválečná česká architektura je výjimečná nebývalou pestrostí: od doznívající secese a dekoračních prvků k naprosté čistotě funkcionalismu. Architekti reagovali nejen na estetické otázky, ale i na nové potřeby společnosti – bydlení pro široké vrstvy, rozvoj průmyslu, stavbu škol a dalších veřejných institucí.2. Josip Plečnik a jeho pražská éra
Velkou osobností byl Slovinec Josip Plečnik, který přišel na pozvání prezidenta T. G. Masaryka přetvořit Pražský hrad. Jeho rukopis spojuje monumentalitu a jednoduchost, práci s tradicí i duchovní rozměr. Plečnikova úprava Hradu, zahrad a kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech jsou příklady, kde architektura oslovuje nejen formou, ale i hlubokou symbolikou.3. Další přední tvůrci: Gočár, Janák, Loos
Josef Gočár vnesl do českého prostředí jak kubismus (Legiobanka v Praze), tak později účelný funkcionalismus (kavrny, školy či vilová čtvrť v Hradci Králové). Pavel Janák byl mistrem architektonického kubismu (dům Diamant v Praze). Adolf Loos, původem z Brna, přinesl do české architektury radikálně čisté formy bez zbytečných ozdob, což se nejvýrazněji projevilo na vilách v Plzni.4. Významné stavby a odkaz
Výčet pozoruhodných staveb by byl dlouhý: Veletržní palác (Jiří Kroha), Winternitzova vila (Adolf Loos), ale také řada činžovních domů, škol a kulturních institucí odráží tehdejší směřování. Funkcionalistické obrazy Zlína jsou dokladem industriálního pokroku. Architektura tedy v meziválečném Československu znamenala nejen vizuální revoluci, ale především nový pohled na to, jak může umění měnit každodenní život a sloužit „novému člověku“.---
III. Sochařství: Hledání výrazu mezi tradicí a modernou
1. Přechod od akademismu k nové plastice
Symbolické postavy a hrdinské náměty ustupují v meziválečném sochařství experimentu s tvarem. Klíčem je snaha o vystižení moderního člověka, jeho tělesnosti, emocí a existenciálních otázek.2. Jan Štursa: Dramatismus a lidskost
Jan Štursa, absolvent Akademie výtvarných umění, mistrně spojil symbolismus (např. Pomník obětem války ve Střelné) se zjednodušenou, někdy až hrubou formou. Jeho plastiky jakoby dýchaly vnitřním napětím – jsou civilní, současně hluboce emotivní.3. Otta Gutfreund: Kubistické vize
Gutfreund je často označován za zakladatele moderního českého sochařství. Jeho díla, například „Úzkost“ a „Don Quijote“, ohromují expresivitou a hranatou stylizací. Kubismus v jeho pojetí není pouhou formální hrou, ale autentickým hledáním smyslu a identity.4. Další jména: Pokorný, Dvořák
Karel Pokorný či Karel Dvořák pokračovali v rozvíjení veřejné plastiky. Jejich sochy (např. památníky padlým, reliéfy na budovách) zlidšťují veřejný prostor, často reflektují tíhu doby, ale i každodenní realitu běžného člověka.---
IV. Malířství: Styly, generační střety a avantgardy
1. Tradiční a realistické proudy
Zatímco větší část veřejnosti stále oceňovala akademické malby, například krajinářské práce Antonína Slavíčka nebo český folklór v tvorbě Josefa Lady („Hospoda“, „Zima“), mladí autoři hledali výraz radikálnější.2. Tvrdošíjní: Opozice vůči avantgardě
Skupina Tvrdošíjných (např. Jan Zrzavý, Vlastimil Rada) se soustředila na rozvíjení tradičních žánrů. Je pro ně typická úspornost, návrat ke kořenům a odpor ke stále abstraktnějším trendům.3. Avantgarda: Devětsil a surrealismus
V Praze vzniká spolek Devětsil, v jehož řadách působili Karel Teige, Jindřich Štyrský i Toyen. Cílem bylo provokovat a reflektovat rychlý vývoj doby, hledat inspiraci v evropských avantgardách. U Toyen a Štyrského je patrné ovlivnění surrealismem a symbolismem – malby těchto autorů překračují hranici reality a snu. Toyen dosáhla uznání nejen doma, ale také v Paříži. Skupina Hollar zase soustředila grafiky a ilustrátory, mezi které patřili například Josef Čapek nebo Cyril Bouda.4. Kritika a reflexe
Bohatá výtvarná kritika a debaty v odborném i populárním tisku (např. časopis Volné směry) spoluvytvářely živou uměleckou scénu a přispěly ke konfrontaci různých stylů.---
V. Abstrakce a experimentální tendence
Abstrakce, již v západní Evropě zastupovali například Kandinsky či Mondrian, nacházela i v ČSR odvážné pokračovatele. Zdeněk Pešánek zkoušel kombinovat světlo, pohyb a barvu (osvětlený „Křižíkův pavilon“), Hana Wichterlová přinášela experimenty v grafice, Bedřich Štefan hledal nové polohy malby. Sochař Vincent Makovský vytvářel trojrozměrné objekty, které inovativně překonávaly původní koncepce plastik.Česká abstrakce byla přijímána ambivalentně: mladá inteligence ji chápala jako znak pokroku, konzervativnější veřejnost na ni často hleděla s nepochopením.
---
VI. Umělecké řemeslo a užité umění
1. Oživení tradic, styl art deco a funkcionalismus
V meziválečných letech výrazně vzrostl zájem o spojení krásy a každodennosti. Československý design skla, keramiky a nábytku (např. ateliéry firmy Moser, návrhy Ladislava Sutnara) sklízel mezinárodní obdiv. Art-deco prosazovalo bohatší dekor, opakem byl funkcionalismus – jednoduché, účelné formy.2. Artěl: Umělecké družstvo
Umělecké sdružení Artěl navazovalo na dřívější snahy spojit umění a život. Tvořili zde přední malíři, keramička Helena Johnová i designéři Emil Králiček a Alois Wachsmann. Produkty Artělu – nádobí, šperky, užitkové předměty – měly nezaměnitelný styl a staly se běžnou součástí životního stylu městské střední vrstvy.3. Lidové tradice a inspirace v designu
Vedle mezinárodní inspirace byl patrný i návrat k českému folklóru a lidovým vzorům, například v keramice nebo textilu. Tyto motivy často kombinovali například textilní výtvarníci s modernistickými principy.---
Závěr
Meziválečné období bylo v českém umění epochou hledání. Umělci experimentovali, polemizovali, inspirovali se v zahraničí, ale zároveň hledali a budovali osobitý národní styl. Architektura, sochařství, malířství i užité umění prošly zásadní proměnou, na níž dnes stojí pověst českého moderního umění. Československo vytvořilo svébytnou kulturní atmosféru – od „prvorepublikové noblesy“ po avantgardní vzpoury. Kořeny tohoto období zasahují do vývoje současného výtvarnictví i architektury. Chápat meziválečné umění znamená rozumět komplexnímu příběhu české moderní kultury, jejíž odkaz je stále živý nejen na výstavách, ale i v dnešním veřejném prostoru.Pokud si mladý člověk chce rozšířit obzory, doporučuji navštívit Veletržní palác v Praze, projít si Zlín nebo sledovat, jak vznikají současné realizace v duchu funkcionalistické jednoduchosti. Česká meziválečná tvorba patří k pilířům evropského modernismu – a právem.
Ukázkové otázky
Odpovědi připravil náš učitel
Jaké klíčové směry ovlivnily české umění mezi válkami?
České umění mezi světovými válkami ovlivnily kubismus, funkcionalismus, surrealismus a art deco, které reagovaly na moderní trendy a společenskou změnu.
Kdo byli nejvýznamnější osobnosti českého umění mezi světovými válkami?
Mezi klíčové osobnosti patřili Josip Plečnik, Josef Gočár, Jan Štursa, Otta Gutfreund, Toyen a Karel Teige, kteří určovali směr jednotlivých uměleckých oborů.
Jaký význam měla architektura v českém umění mezi světovými válkami?
Architektura představovala fórum pro experimenty a vyjádření nového životního stylu, přičemž ovlivnila veřejný prostor a každodenní život občanů.
Jak se projevila česká identita v umění mezi světovými válkami?
Česká identita se odrážela ve snaze spojit evropské vlivy s domácími tradicemi, hledání národního výrazu a oživení folklorních motivů v moderním kontextu.
V čem se lišilo sochařství a malířství v českém umění mezi válkami?
Sochařství kladlo důraz na experiment s tvarem a emocionální výraz, malířství zahrnovalo jak tradiční realismus, tak avantgardní a surrealistické tendence.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se