Jenny Nowaková a román Nemrtvý: Temnota, nesmrtelnost a lidskost
Typ úkolu: Referát
Přidáno: dnes v 9:59
Shrnutí:
Objevte temná témata, nesmrtelnost a lidskost v románu Nemrtvý od Jenny Nowakové. Naučte se analyzovat postavy a literární motivy jednoduše.
Jenny Nowaková – Nemrtvý: Román na pomezí temnoty a člověčenství
Úvod
Jenny Nowaková patří mezi jedinečné autorky české fantastické literatury, jejíž dílo „Nemrtvý“ (vyšlo v roce 1994 jako 21. publikace autorky) představuje významný mezník nejen v rámci její tvorby, ale i v kontextu domácího literárního zpracování mytologie upírů. V českém prostředí, kde se spíše traduje folklórní zpracování hororových motivů a gotických legend, přináší Nowaková kultivovaný, přitom však otevřeně temný pohled na nesmrtelnost i hranice lidskosti. Propojuje klasické motivy upírsko-romantické literatury s hlubokým psychologickým ponorem do nitra svých postav a zároveň se odvažuje posunout děj do speciálního prostředí meziválečné Ameriky a světa filmu. Klíčové téma románu tvoří otázka životní proměny, vztahu ke smrti, síle lásky a údělu „nemrtvého“, příslušníka mezi světy.Význam upíra jako literárního symbolu se napříč evropskou kulturou vyvíjel již od romantismu. Kromě známých děl evropské literatury, jako jsou prózy polského autora Władysława Reymonta nebo tvorba slavného maďarského básníka Jánose Aranyho, měl upír nezanedbatelné místo i v českém folklóru – například v pověstech z Beskyd, na Vysočině, v okrajových částech Slovácka. Upír v těchto příbězích neznamenal pouze hrozbu smrti, ale také symbol touhy po nesmrtelnosti, věčné lásce či pomstě. Jenny Nowaková tuto tradici transformuje do moderní a psychologicky působivé podoby, čímž román “Nemrtvý” získává výsadní postavení. Cílem této eseje je podrobná analýza nejdůležitějších postav, klíčových dějových linií, tematických motivů a výrazových prostředků románu.
---
I. Historicko-literární kontext a místo děje
Román zasazuje svůj děj na pomezí starého a nového světa. První část příběhu se odehrává v okleštěných, zakaboněných krajinách Transylvánie – místa provždy spojeného s upírskou legendou, jež svým chladným tajemstvím pronikla i do českého vnímání (stačí si připomenout třeba lidovou baladu o krvavém Jožkovi). Temné hvozdy, odlehlé vesnice i atmosféra tajemství dávají ději příchuť něčeho letitého, všudypřítomného a současně zlověstného. Přirozené prostředí, v němž se „nemrtvý“ pohybuje, je tak v přímé spojitosti s jeho sebepojetím – uzavřený, vnitřně rozpolcený svět.Nowaková mistrně využívá posunu v čase i prostoru. Když se děj přenáší do světa poválečné Ameriky, nenásilně tím podtrhuje zásadní proměnu nejen samotného Bely, ale i společnosti a kulturních měřítek. Motiv emigrace, nových příležitostí a úniku před minulostí byl klíčový i pro mnohé české emigranty v reálné historii (připomeňme útěky po roce 1948 či 1968). V románu Amerika znamená možnost začít znovu, stát se někým novým – a zároveň nikdy nezapomenout na samotu, ke které jsme odsouzeni.
Pokud porovnáme Belu s postavami klasických upířích děl (například Draculou Brama Stokera, jenž vyšel bezprostředně před přelomem století), cítíme zde blízkost archetypu nesmrtelného, ale Nowaková přidává nový prvek: snahu přenést upíra z opuštěných hrobů přímo do světel reflektorů, rovnou do Hollywoodu. Tento inovativní prvek nejen rozrušuje hranice žánru, ale ukazuje proměnu legendy ve „výrobek“ nové doby – v osobu, která je současně prokletá i fascinující pro okolí.
---
II. Charakteristika hlavních postav
Bela Denszo Dracula – mezi démonem a člověkem
Bela je ústřední pilíř románu. Už samotná jeho identita – upír, původem z prostředí východní Evropy, vynucený nomád a outsider – je předurčena ke konfliktu. Bela není temnota bez tváře; jeho charakter je vystavěn na neustálém napětí mezi touhou po krvi a snahou po lásce, přijetí, dokonce snad i smíření. Tento motiv „démonické vs. lidské stránky“ se objevuje i u jiných českých literárních postav balancujících na hraně dvou světů, například u Viktora Šklovského v některých jeho povídkách nebo v barokních baladách Karla Hynka Máchy.Bela prochází hlubokým vývojem – od cynického, smířeného predátora k tragické bytosti, která se dokáže obětovat kvůli druhým. Jeho vnitřní boj vyúsťuje v konečnou katastrofu: drobné pokusy o zachování lidskosti nakonec nestačí, protože upír si nikdy zcela nevybojuje svou duši zpět. Jeho smrt je symbolickým východiskem z pasti věčné osamělosti.
Liane – obraz nevinnosti a zmařené lásky
Liane je protipólem Bély. Její postava vnáší do příběhu prvek prostoty, dobra a naděje – až do tragické smrti ve svatostánku, který je symbolem ochrany člověka před zlem. Její skon představuje zlomový bod nejen pro Bélu, ale i pro ztvárnění častého motivu „zakázané lásky“, kterou nalézáme v mnoha českých pověstech i pohádkách (například motiv smrtelné lásky v Jiráskově „Zahořanském koši“ nebo v Erbenově baladě „Svatební košile“).Branico, Pembry a další postavy
Branico je nositelem minulosti a mostem přes dvě epochy románu. Je jeho přítel, souputník i někdo, kdo má zkušenost s oběma světy. Zatímco Pembry ztělesňuje přízemní, lidskou rovinu Béliny existence (je jeho pomocníkem i rádcem při cestě Amerikou), Bridget Anabell Brightonová nastupuje jako Bélin idol ve světě filmu. Se vztahy se všemi těmito osobami je však spojena nevyhnutelná tragika a vědomí propasti mezi lidským a upířím světem. Vedlejší postavy přitom nejsou pouhými kulisami – často fungují jako zrcadla, v nichž se Bela konfrontuje s vlastní vnitřní rozpolceností.---
III. Hlavní dějové linie
Román se rozděluje do několika dějových fází, které reflektují postupnou proměnu nejen hlavního hrdiny, ale i celého prostředí.Existence v Transylvánii: tragická láska
V úvodní části sledujeme Bélu jako nemrtvého uvězněného mezi žízní po krvi a touhou po lásce k Liane. Jejich vztah je poznamenán tragikou, kdy láska překračuje hranici možného a stává se zničující silou. Násilná smrt Liane je naplněním osudu, v němž dobro ani nevinnost nemůže zvítězit, pokud je v sázce démantická zkáza.Branico: most mezi minulostí a současností
S Branicem přichází do příběhu naděje na znovuoživení – metaforické i doslovné. Branico pomáhá Bélovi překonat stagnaci a symbolizuje možnost začít znovu, byť cesta ke štěstí zůstává uzavřená. Opakovaný motiv obnovy a proměny (často přítomný i v české poezii, např. u Františka Hrubína) podtrhuje neustálý vnitřní boj postav.Amerika: herecké věno, přechod do nové epochy
Příchod do Ameriky znamená pro Bélu šanci nejen fyzicky začít znovu, ale především symbolicky uniknout svým démonům. Představa, že by upír mohl žít v záři reflektorů a stát se uznávaným hercem, má v sobě ironii i nový tragický rozměr. Připomenout můžeme skutečné evropské hvězdy meziválečné Prahy a jejich emigraci na Západ, např. Jiřího Voskovce či Hugu Haasovou, jimž byl útěk z vlasti taky jedinou cestou ke svobodě. Prostituce vlastní identity, vykořenění, pocit nepatřičnosti tvoří i zde osové napětí příběhu.Tragická katarze
Závěrečná část historie už jen završuje předchozí témata a ztráty. Bélin vztah s Bridget je opět poznamenán nemožností lidského štěstí – jakmile překročí hranici svých pudů, ztrácí i poslední zbytek lidskosti. Scéna, kdy se Béla stává skutečným predátorem a zároveň obětí vlastní vášně, uzavírá kruh marnosti, ztráty a smutku.---
IV. Tematické motivy románu
Krev
Krev je zde ústřední metaforou života a smrti, prokletí i spojení. Objevuje se v každé fázi Béliny existence: někdy znamená nade vše žádanou životní sílu, jindy prokletí, které nelze zlomit. V české literatuře je symbolika krve častá (například ve folklórních baladách), ale u Nowakové nabývá existenciálního významu. Krev pojí všechny postavy – je symbolem lásky, viny i věčného odsouzení.Láska
Láska v Nemrtvém není vykoupením, naopak – láska znamená utrpení, touhu po nemožném a často i smrt. Motiv zakázaných emocí, žárlivosti, zrady i sebezničení rozehrává autorka hluboce psychologicky. Čím více se Bela pokouší splynout s člověkem, tím více je vykořeněn.Identita a proměna
Motiv proměnlivosti a hledání vlastní podstaty rezonuje českou literaturou již od dob Macharových a Wolkerových veršů. Upír jako neustále se měnící, hledající a nikdy nedosažitelný tvor je mnohovrstevnatým obrazem lidské situace: touhou být jiný, uniknout minulosti, začít znovu.Smrt a nesmrtelnost
Konečně otázka smrti a jejího překonání je zásadním motivem – Nowaková nahlíží na nesmrtelnost nikoliv jako na výsadu, nýbrž břemeno. Bela je v pasti své existence a nekonečného trvání, které už dávno ztratilo smysl.---
V. Jazyková a stylová analýza
Styl Jenny Nowakové je citlivý, atmosférický, někdy až baladický. Mistrovsky kombinuje popisné pasáže, ve kterých detailně vykresluje krajinu i psychický stav postav, s dialogy plnými silných emocí. Práce s jazykem je zároveň věcná a poetická – v duchu některých českých autorů fantastiky devadesátých let (např. Vilmy Kadlečkové či Karla Čapka v jeho satirických povídkách).Symbolismus je v textu všudypřítomný – kostel jako místo očisty a smrti, krev jako osudové pouto, hrobka jako pradávná tajemství. Stejně tak lokalizace děje (Transylvánie, Amerika, zákulisí filmového studia) má vždy hlubší význam a pomáhá dotvářet atmosféru.
---
Závěr
Román „Nemrtvý“ představuje jednu z nejpůsobivějších variací upířího mýtu v české literatuře. Jenny Nowaková zde nabízí nejen příběh o nesmrtelnosti a lásce, ale především hlubokou úvahu o hranicích člověčenství, osudu a samotě. Děj se opírá o silné postavy, promyšlené prostředí a proměnlivé symboly. Dílo vybízí k zamyšlení nad vlastní identitou i nad tím, jestli je možné uniknout tomu, co je v nás podstatné.Pro současného čtenáře je „Nemrtvý“ nejen poutavým čtením, ale také zrcadlem osobních i společenských otázek: Co znamená touha po nesmrtelnosti? A jakou cenu má člověk platit za možnost milovat přes hranice vlastního prokletí? Doporučuji román srovnat i s dalšími díly evropské fantastické literatury a zvažovat jej třeba ve srovnání s klasickou postavou Draculy nebo moderními variacemi upírských příběhů. Vždy zde budeme nalézat otázku: Je-li možné změnit svůj osud a překročit vlastní stín?
---
Přílohy (stručně)
- Chronologický přehled: Transylvánie → smrt Liane → Branico → Amerika → vztah s Bridget → Bélin konec - Hlavní postavy: Bela (upír, outsider), Liane (láska, nevinnost), Branico (kontakt s minulostí), Pembry (pomocník), Bridget (láska, tragédie) - Významné lokace: Transylvánie (tradice, mýty), Amerika (změna, únik), kostel (ochrana, ztráta) - Výběr citátu: „Nemrtví nemilují, pouze touží po tom, co ztratili navěky.“ (parafráze autorčina vyznění)Román Jenny Nowakové tak zůstává nejen cenným příspěvkem k vývoji české fantastické literatury, ale především niternou výpovědí o tom, co znamená být člověkem – či nemrtvým.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se