Oběžný majetek podniku – přehled k maturitní otázce

Typ úkolu: Referát

Přidáno: dnes v 8:45

Oběžný majetek podniku

Oběžný majetek je důležitý proto, že zajišťuje běžný provoz podniku. Firma bez zásob materiálu nemůže vyrábět, bez zboží nemůže prodávat, bez peněz v pokladně nebo na účtu nemůže hradit své krátkodobé závazky a bez pohledávek by se zase neuskutečnila velká část obchodních vztahů. Správné řízení oběžného majetku tedy přímo ovlivňuje likviditu, náklady i schopnost podniku plnit objednávky. Dá se říci, že zatímco dlouhodobý majetek tvoří „kostru“ podniku, oběžný majetek je jeho každodenní „krevní oběh“.

Podstata a základní charakteristika oběžného majetku

Na rozdíl od dlouhodobého majetku, například výrobního stroje, který podnik používá několik let, oběžný majetek mění svou podobu neustále. Mouka v pekárně se promění v pečivo, to se prodá zákazníkovi a výsledkem jsou peníze v pokladně nebo na účtu. Podobně obchod nakoupí zboží, dočasně ho skladuje a pak ho prodává. Výrobní firma zase pořídí materiál, zpracuje ho a vytvoří z něj výrobek určený k prodeji.

Mezi hlavní složky oběžného majetku patří zejména: - zásoby, - pohledávky, - krátkodobý finanční majetek.

V širším účetním pojetí sem můžeme zařadit i další krátkodobá aktiva, ale právě tyto tři skupiny jsou nejdůležitější. Každá z nich plní jinou funkci. Zásoby umožňují výrobu a prodej, pohledávky souvisejí s obchodními vztahy a krátkodobý finanční majetek zajišťuje okamžitou platební schopnost podniku.

Význam oběžného majetku spočívá v tom, že bez něj by nebylo možné zabezpečit plynulý provoz. Firma musí vědět, kolik prostředků má vázáno v zásobách, jak rychle se jí vracejí peníze z pohledávek a zda má dostatečné finanční prostředky na úhradu mezd, energií, dodavatelů nebo daní. V české podnikové praxi je proto sledování oběžného majetku důležité nejen z účetního hlediska, ale i pro plánování cash flow, hospodaření a ekonomické rozhodování.

Zásoby jako nejvýznamnější složka oběžného majetku

Zásoby se obvykle člení na několik základních druhů. První skupinu tvoří materiál. Sem patří suroviny, pomocné látky, provozovací látky, náhradní díly, obaly a další věci potřebné k výrobě nebo provozu. Ve strojírenském podniku to mohou být plechy, šrouby, plastové součástky nebo technické kapaliny. V truhlářské dílně bude mezi materiál patřit dřevo, laky, lepidla a kování. V autoopravně se jedná například o filtry, oleje, těsnění nebo náhradní díly.

Další kategorií je nedokončená výroba, tedy produkty, které už vstoupily do výrobního procesu, ale ještě nejsou hotové. Typickým příkladem může být rozpracovaný nábytek ve výrobní hale nebo těsto v pekárně, které se teprve zpracovává do finálních výrobků.

Na nedokončenou výrobu navazují polotovary vlastní výroby. To jsou výrobky, které už prošly určitým stupněm zpracování, ale nejsou určeny k přímému prodeji konečnému zákazníkovi. V podniku se často používají jako součást další výroby.

Další skupinou jsou výrobky, tedy hotové produkty určené k prodeji. V pekárně to bude hotové pečivo, ve sklárně vázy a sklenice, v nábytkářské firmě stoly a skříně.

Zvláštní postavení má zboží, což je majetek nakoupený za účelem dalšího prodeje beze změny nebo jen s minimální úpravou. Typický příklad je supermarket, papírnictví nebo e-shop. Obchodník zboží nevyrábí, ale pořizuje ho a prodává dál.

V některých odvětvích se mezi zásoby řadí také mladá a ostatní zvířata, což je důležité například v zemědělských podnicích. V českém prostředí to může souviset se zemědělskými družstvy nebo rodinnými farmami.

Zásoby jsou velmi praktická a konkrétní složka majetku. Každý podnik s nimi pracuje trochu jinak, ale skoro žádná firma se bez nich úplně neobejde.

Pořízení oběžného majetku a zásob

Druhým způsobem je vlastní výroba. Podnik si část zásob vytváří sám. Typické je to například u výrobků, polotovarů nebo nedokončené výroby. Továrna na nábytek si sama vyrábí stoly a židle, pekárna si sama vyrábí pečivo, cukrárna zákusky.

Méně časté je bezúplatné nabytí, tedy například dar. V běžné praxi nejde o častý způsob, ale účetně je možný. K takové situaci může dojít například při převzetí majetku v rámci spolupráce, podpory nebo jiného mimořádného případu.

Další možností je převod mezi sklady nebo útvary uvnitř podniku. Ve větších firmách bývá více provozoven nebo skladů a zásoby se mezi nimi přesouvají podle potřeby. To je běžné třeba v maloobchodních řetězcích nebo u větších výrobních podniků.

Při rozhodování o pořízení zásob podnik neřeší jen samotnou cenu. Musí zvažovat i kvalitu, dodací lhůtu, spolehlivost dodavatele, dopravní podmínky nebo sezónnost. Když například školní bufet nakupuje zboží na začátku září, ví, že první týdny školního roku bývají provozně silnější. Proto může objednat větší množství nápojů, baget nebo cukrovinek. Naopak restaurace bude opatrnější u čerstvých surovin, aby se zbytečně nekazily.

V české podnikatelské praxi se hodně ukázalo, jak důležitá je spolehlivost dodavatelů například v době výpadků dopravy nebo růstu cen energií a materiálů. Firma, která má dobře vybrané dodavatele a správně nastavený systém objednávek, zvládá problémy lépe než podnik, který nákup podceňuje.

Skladové hospodářství a evidence zásob

Evidence zásob je důležitá z několika důvodů. Umožňuje kontrolu množství, přehled o pohybu zásob, správné účetnictví a také ochranu proti ztrátám, omylům nebo krádežím. Bez přesné evidence by podnik nemohl zjistit, zda má dostatek materiálu na výrobu nebo zda mu někde „nemizí“ zboží.

Zásoby se ukládají ve skladech tak, aby byly chráněny před poškozením, znehodnocením i odcizením. Různé druhy zásob vyžadují různé podmínky. Potraviny potřebují vhodnou teplotu a hygienické uskladnění, chemické látky zase bezpečnostní opatření, textil ochranu před vlhkostí a elektronika ochranu před poškozením. V praxi tedy nestačí mít jen „nějaký sklad“, ale je nutné přizpůsobit skladování povaze zásob.

Skladová evidence sleduje tři základní údaje: - příjem zásob, - výdej zásob, - zůstatek na skladě.

V minulosti se často vedly skladové karty ručně, dnes je ve většině českých podniků běžná elektronická evidence. Používají se účetní a skladové programy, které bývají propojené s fakturací, objednávkami i účetnictvím. To usnadňuje práci, ale zároveň klade větší nároky na správné zadávání údajů.

S pohybem zásob souvisejí také konkrétní doklady. Mezi nejčastější patří: - příjemka, - výdejka, - skladový list, - dodací list, - faktura, - inventurní soupis.

Příjemka potvrzuje převzetí zásob na sklad, výdejka zaznamenává jejich vydání, dodací list doprovází zboží od dodavatele a faktura slouží jako účetní doklad o ceně a platbě. Bez těchto dokumentů by nebylo možné zajistit správnost evidence ani účetnictví.

Velmi důležitou součástí kontroly je inventarizace. Ta porovnává skutečný stav zásob se stavem uvedeným v evidenci. Provádí se pravidelně, zejména ke konci účetního období. Inventarizace pomáhá odhalit manka, přebytky, poškozené zásoby i ztráty. V českém účetnictví má inventarizace velký význam, protože podnik musí prokázat, že stav majetku uvedený v účetnictví odpovídá realitě.

Optimální výše zásob a řízení zásob

Nízká úroveň zásob může způsobit přerušení výroby, opožděné dodávky a nespokojenost zákazníků. Když výrobní firma nemá materiál, nemůže plnit termíny. Když obchod nemá zboží, zákazník odejde ke konkurenci. V době silné konkurence to může být zásadní problém.

Naopak příliš vysoké zásoby znamenají zbytečně vázané peníze. Podnik má hodnotu „uloženou ve skladu“, ale nemůže ji využít jinde. Kromě toho rostou náklady na skladování, pojištění, manipulaci a zvyšuje se riziko znehodnocení nebo zastarání. To je zvlášť viditelné u potravin, módy, elektroniky nebo sezónního zboží.

Optimální výši zásob ovlivňuje mnoho faktorů: - velikost podniku, - obor činnosti, - rychlost obratu zásob, - dodací lhůty, - sezónnost, - spolehlivost dodavatelů, - skladovací náklady, - technologické požadavky výroby.

Podnik proto obvykle stanovuje minimální zásobu, maximální zásobu a objednací zásobu. Minimální zásoba je ta nejnižší hranice, pod kterou by sklad neměl klesnout. Maximální zásoba zase představuje horní mez, nad niž už by byly zásoby neekonomické. Objednací zásoba je úroveň, při které je třeba vystavit novou objednávku.

Praktický příklad je restaurace. Ta musí mít dost surovin pro běžný provoz, ale zároveň nesmí nakoupit tolik čerstvého masa, zeleniny nebo pečiva, aby velká část skončila jako odpad. Jinak to bude u výrobní firmy, která používá základní materiál s dlouhou dodací lhůtou. Ta si často drží vyšší bezpečnostní zásobu, aby zabránila zastavení výroby.

Řízení zásob je tedy otázkou rovnováhy. Úspěšný podnik nehromadí zásoby bez rozmyslu, ale ani neriskuje jejich nedostatek.

Oceňování zásob

Nejběžnějším způsobem ocenění nakoupených zásob je pořizovací cena. Ta zahrnuje nejen samotnou nákupní cenu, ale i vedlejší pořizovací náklady, například dopravu, clo, pojištění při přepravě nebo balné. V české účetní praxi jde o standardní způsob, jak ocenit zásoby získané nákupem.

U zásob vytvořených vlastní činností se používají vlastní náklady. Ty zahrnují přímý materiál, přímé mzdy a další náklady související s výrobou. Typické je to u polotovarů, nedokončené výroby a hotových výrobků. Výrobní podnik tak musí spočítat, kolik ho skutečně stálo zásobu vyrobit.

Ve zvláštních případech se může použít také reprodukční pořizovací cena nebo cena odhadnutá. To je cena, za kterou by bylo možné zásobu pořídit znovu v daném okamžiku. Používá se spíše výjimečně, například pokud nelze určit původní cenu běžným způsobem.

Správné ocenění zásob má praktický dopad i na daňové a manažerské rozhodování. Ovlivňuje totiž náklady, výslednou cenu výrobků i výši vykazovaného zisku. Proto nestačí zásoby jen fyzicky mít; podnik musí přesně vědět i jejich hodnotu.

Doklady od dodavatele při pořízení zásob

Mezi základní dodavatelské doklady patří: - objednávka, kterou podnik vyjadřuje požadavek na dodání, - potvrzení objednávky, kde dodavatel potvrzuje dohodnuté podmínky, - dodací list, který doprovází zboží a uvádí jeho druh a množství, - faktura, tedy účetní doklad o ceně a platební povinnosti, - případně přepravní doklady, pokud jde o větší nebo specifickou zásilku.

Tyto dokumenty slouží jako podklad pro převzetí zásob na sklad, kontrolu dodávky, zaúčtování i případnou reklamaci. Podnik musí kontrolovat, zda odpovídá množství, kvalita i cena. Jestliže například kancelář přijme objednaný kancelářský materiál a zjistí, že část zboží chybí nebo je poškozená, musí mít možnost tuto skutečnost doložit a reklamovat.

V praxi proto skladník nebo odpovědný pracovník porovnává skutečně dodané zboží s dodacím listem a následně s fakturou. Tato kontrola je důležitá i proto, aby podnik neplatil za něco, co ve skutečnosti nepřevzal.

Úloha oběžného majetku v hospodaření podniku

Dále oběžný majetek ovlivňuje náklady a zisk. Špatně řízené zásoby znamenají vyšší skladovací náklady, větší ztráty z poškození, více odpadu a často i horší organizaci práce. Naopak efektivní řízení oběžného majetku může přinést úspory a zlepšit hospodářský výsledek.

Neméně důležitý je dopad na konkurenceschopnost. Podnik, který má správně řízené zásoby, dokáže rychle reagovat na objednávky, zvládat sezónní výkyvy a působit spolehlivě na zákazníky. To je dnes velmi důležité, protože zákazník očekává rychlost a jistotu. Ať už jde o e-shop, výrobní firmu nebo místní pekárnu, pravidlo je podobné: kdo umí dobře hospodařit s oběžným majetkem, má větší šanci obstát na trhu.

Závěr

Podnik musí stále hledat rovnováhu mezi dostatečnou zásobou a zbytečným vázáním peněz. Pokud zásob drží málo, riskuje výpadky výroby a ztrátu zákazníků. Pokud jich má příliš mnoho, rostou mu náklady a zhoršuje se likvidita. Správné řízení oběžného majetku proto není jen účetní povinnost, ale důležitý předpoklad finanční stability a úspěchu firmy.

Lze tedy shrnout, že kvalitní práce s oběžným majetkem pomáhá podniku být efektivní, platebně schopný a konkurenceschopný. A právě proto jde o téma, které má v ekonomice podniku i v maturitní přípravě zcela oprávněně své pevné místo.