Srovnání teorií Freuda, Junga a Adlera o utváření osobnosti
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 15.01.2026 v 19:20
Typ úkolu: Slohová práce
Přidáno: 15.01.2026 v 19:06
Shrnutí:
Freud, Adler a Jung nabízejí tři klíčové teorie vývoje osobnosti, jež ovlivňují psychologii, terapii i naše sebepoznání. 👤
Úvod
Téma utváření a vývoje lidské osobnosti bylo, je a s největší pravděpodobností bude jedním z nejzásadnějších otázek, kterou si klade nejen psychologie, ale i celá humanitní věda. Schopnost chápat, proč jsme jací jsme, jak nás ovlivňuje dětství, naše vztahy a naše hluboko zakořeněné motivy, není pouze filosofickým rozjímáním, ale otázkou zásadní pro osobní štěstí, efektivní terapii i pro pochopení širších společenských procesů. Právě proto mají teorie tří zakladatelů tzv. hlubinné psychologie – Sigmunda Freuda, Carla Gustava Junga a Alfreda Adlera – dodnes zásadní význam. Ačkoliv se narodili na přelomu 19. a 20. století, jejich myšlenky formovaly nejen psychologii coby vědeckou disciplínu, ale vrývají se i do českého kulturního povědomí, například prostřednictvím knih Vladimíra Proppa či Vítězslava Nezvala, a to i díky kulturním vlivům z Vídně, odkud Freud pocházel.Cílem této eseje je představit a vzájemně porovnat hlavní koncepce utváření osobnosti podle těchto tří myslitelů hlubinné psychologie, ukázat jejich hlavní rozdíly i důležité paralely a ilustrovat praktické důsledky, které z jejich teorií vyplývají. V první části se zaměřím na základní Freudovy východiska, následně na Adlerovu individuální psychologii a nakonec na Jungův koncept analytické psychologie.
---
1. Sigmund Freud a utváření osobnosti
1.1 Teoretický základ
Sigmund Freud, významný vídeňský lékař a zakladatel psychoanalýzy, položil základní kameny pro hlubší porozumění vnitřnímu životu člověka. Freudova teorie vznikala na přelomu 19. a 20. století, v době, kdy byla medicína zaměřena převážně na tělo a duševní procesy byly často opomíjeny. Freud přinesl zásadní obrat – jeho pohled na člověka je determinován neviditelnými silami skrytými v našem nevědomí. Svůj význam mají jeho práce i v českém prostředí – například čeští psychiatři jako Jaroslav Skála či Stanislav Grof na počátku rozvíjeli Freudovy poznatky v oblasti psychoterapie.1.2 Fyziologický determinismus
Freud byl přesvědčen, že psychika člověka je zásadně formována biologickými procesy, a zdůrazňoval takzvaný fyziologický determinismus. Podle něj je většina našich motivů a vnitřních konfliktů spouštěna silami, které mají původ v našem těle – tedy především sexuálními a agresivními pudy. Psychoanalýza tak klade důraz na nevědomé struktury a na silný vliv dědičnosti.1.3 Sexuální povaha duševní energie (libido)
Freud definuje libido jako základní psychickou energii, která se v průběhu života přesouvá mezi různými oblastmi. Nejdůležitější součástí jeho teorie je pět psychosexuálních stádií vývoje: orální (uspokojení skrze ústa – kojení), anální (uspokojení skrze ovládání vyměšování), falické (fixace na genitálie a vznik oidipovského komplexu), stadium latence (dočasné uvolnění pudových motivů) a genitální (dospělost a schopnost zralé sexuality). Pokud dojde během těchto fází k přetížení nebo nedostatečnému rozvoji, může nastat tzv. fixace, která ovlivní charakter jedince v dospělosti, například v podobě puntičkářství (anální fixace) či závislosti na péči druhých (orální fixace).1.4 Nevědomí
Freudova koncepce nevědomí je zásadní inovací, která ovlivnila nejen psychologii, ale i literaturu a umění (například v díle Karla Čapka nalézáme motivy nevědomých pohnutek). Nevědomí podle Freuda obsahuje zkušenosti, přání a pudy, které byly vytěsněny, protože jsou pro vědomí nepřijatelné. Tyto obsahy pronikají na povrch například skrze sny, přeřeknutí či uměleckou tvorbu. Freud v praxi rozvinul techniky analýzy snů a volných asociací, které měly pomoci odhalit skryté motivy pacienta.1.5 Struktura osobnosti: id, ego a superego
Freud osobnost rozděluje na tři části: Id (ono) představuje základní, instinktivní složku, která usiluje o okamžité uspokojení pudů. Ego (já) je zprostředkovatelem mezi nároky id, reality a požadavky společnosti, v českém kontextu bychom mohli říci, že jde o „selský rozum“. Superego (nadjá) je výsledkem internalizace společenských hodnot (například výchova k poctivosti a poslušnosti v české tradici), představuje tedy vnitřní hlas svědomí a ideálů.1.6 Interakce id, ego a superego
Konflikty mezi těmito třemi složkami tvoří jádro Freudovy teorie. Ego musí často čelit tlaku id a zároveň požadavkům superega. Takové konflikty mohou vést například k neurotickému chování, pokud nejsou adekvátně zpracovány. Typickým příkladem je vnitřní zápas mezi touhou po spontánním zážitku a vnitřním pocitem viny, který je často zesílený v tradičních českých rodinách silným důrazem na poslušnost a povinnost.1.7 Intrapersonální konflikty
Freud popsal množství obranných mechanismů, které ego používá k ochraně před úzkostí z vnitřních konfliktů – například vytěsnění, popření, projekci nebo sublimaci, což lze krásně ilustrovat i v literatuře, například v postavách románů Jaroslava Havlíčka či ve hře R.U.R. od Karla Čapka.1.8 Vývoj osobnosti podle Freuda
Freud považoval rané dětství za klíčový čas formování osobnosti. Nedostatečně vyřešené konflikty vedou k fixaci nebo regresi, což v dospělosti poznáme na různých druzích neuróz, úzkostí či opakujícím se problematickém vztahovém chování. Vývoj osobnosti je tak podle Freuda sérií zápasů mezi iracionálním id, realistickým egem a normami superega, přičemž klíčová je síla a flexibilita ego-struktury.---
2. Alfred Adler a jeho koncept osobnosti
2.1 Základní teoretický rámec
Alfred Adler, původně Freudův spolupracovník, se později vydal vlastní cestou. Ústředním bodem jeho individuální psychologie je odmítnutí Freudova důrazu na sexualitu a přesun zájmu na společenský kontext a lidskou vůli ke smysluplnosti.2.2 Usilování o nadřazenost
Adler tvrdil, že každý člověk zažívá v dětství pocit méněcennosti, třeba i kvůli zdravotnímu handicapu nebo sociálnímu znevýhodnění. Jde o univerzální zkušenost, která nás motivuje k překonání a dosažení vyšší úrovně schopností či uznání. Tento proces nazýval kompenzací. Pocit méněcennosti může být pozitivní hnací silou (motivace ke zlepšení), ale také zdrojem komplexů (fixace na vlastní nedostatky).2.3 Společenský důraz
Na rozdíl od Freudova často egocentrického modelu vidí Adler člověka jako bytost bytostně společenskou. Důležitost mezilidských vztahů a přirozené potřeby začlenit se do společnosti je pro něj ústřední. Ve svých pracích často popisuje důsledky nedostatečného sociálního citu pro vznik patologie – například je známo, že v některých českých školách se dnes klade důraz na rozvíjení spolupráce, což odráží adlerovský ideál sociální soudružnosti.2.4 Cílevědomost
Podle Adlera je osobnost aktivní systém, který směřuje k určitým životním cílům. Tyto cíle jsou někdy vědomé (touha po úspěchu, uznání), jindy nevědomé (například lpění na určitém chování, které původně mělo smysl v dětství). Významné je, že Adler spatřuje možnost změny, což kontrastuje s Freudovým determinismem. Úspěšný a duševně zdravý jedinec je ten, kdo dokáže adaptovat své životní cíle v souladu se společenskými potřebami i vlastními hodnotami.2.5 Vývoj osobnosti z Adlerova pohledu
Při utváření životní filozofie a stylu hraje klíčovou roli rané rodinné prostředí. Adler byl jedním z prvních, kdo upozornil na význam pořadí sourozenců — například nejstarší obvykle bývá zodpovědnější, prostřední usiluje o uznání, nejmladší je často rozmazlován. Tato pozorování lze ilustrovat na českých rodinných vzorcích, často popisovaných například K. Poláčkem v „Bylo nás pět.“2.6 Cíl vývoje osobnosti: sociální cit
Adlerovskou vizí harmonického člověka je rozvinutý sociální cit, schopnost empatie, spolupráce a zodpovědnosti vůči druhým. Ten umožňuje jedinci nejen překonávat vlastní nejistoty, ale konstruktivně přispívat společnosti. V českém prostředí je sociální cit rozvíjen např. v ideálu Masarykova humanismu.2.7 Individuální životní styl
Životní styl je podle Adlera jedinečný soubor strategií a hodnot, které jedinec rozvine ve světle svých zkušeností. Nejde o něco neměnného – člověk může ve světle nových zkušeností svůj životní styl měnit a tím růst. Tato myšlenka je dnes velmi aktuální, značí otevřenost ke změnám a možnosti osobního a společenského růstu.---
3. Carl Gustav Jung a jeho pohled na osobnost
3.1 Jungova teorie
Carl Gustav Jung, Švýcar židovského původu, se od Freuda odlišil zejména opuštěním jednostranného důrazu na sexualitu. Jeho koncept tzv. analytické psychologie je celostní – zohledňuje nejen biologii a vztahy, ale i kulturní, symbolické a mýtické vrstvy člověka.3.2 Osobnost jako samostatný systém
Jung rozšířil pojetí osobnosti na komplexní, autoregulační systém, v jehož rámci hrají roli vrozené vlastnosti i zkušenosti. Proslul rozlišením mezi introverzí a extraverzí, které je dodnes využíváno i v české školní psychologii a pedagogice k lepšímu typu komunikace s žáky.3.3 Nový pohled na nevědomí
Jedním z největších Jungových přínosů byla revize a rozšíření Freudova pojmu nevědomí. Jung rozlišil osobní nevědomí (individuální zážitky, často zapomenuté či potlačené) a kolektivní nevědomí, což je vrstva psychiky společná celému lidstvu, kterou utvářejí archetypy.3.4 Kolektivní nevědomí
Kolektivní nevědomí je podle Junga zásobárnou univerzálních symbolů, obrazů a motivů, které nacházíme například v lidových pohádkách, mytologii a náboženství (např. postava Moudrého krále či Stínu). Archetypy – jako jsou stín, anima/animus nebo matka – ovlivňují lidské chování, sny i vztahy. I v českých pohádkách se archetypálně projevuje např. motiv „moudrého starce“ nebo „krásné, avšak nebezpečné matky“ (Baba Jaga, Jezinka).3.5 Osobní nevědomí
Obsahuje vzpomínky, touhy a konflikty, které byly pro vědomí nepříhodné nebo traumatické. Tyto obsahy jsou zdrojem komplexů, jakými je například „matčin komplex“ nebo „komplex méněcennosti“ – pojem, který vlastně sdílí i s Adlerem.3.6 Ego – vědomé já
Ego je podle Junga centrem vědomí, organizuje přímou zkušenost a zprostředkovává vztah mezi vnitřkem a vnějším světem. Ego je však pouze částí osobnosti, nikoliv jejím pánem.3.7 Bytostné já (Self)
Na rozdíl od Freuda a Adlera vytyčil Jung cíl vývoje v dosažení harmonie mezi různými složkami osobnosti, procesu zvaného individuace. Tento proces vede ke sjednocení vědomých i nevědomých aspektů, což symbolizuje archetyp Self, označovaný také jako Bytostné já. S tímto motivem pracují např. české pohádky, v nichž hrdina musí sestoupit do podsvětí a spojit síly se svým „stínem“ (srovnej např. Balada o Radúzovi a Mahuleně).---
Závěr
Teorie Freuda, Adlera a Junga představují tři různé, avšak vzájemně se doplňující přístupy k pochopení vývoje osobnosti. Freud stojí na biologických pudových základech, zdůrazňuje konflikt a dynamiku mezi složkami osobnosti. Adler přehlíží sexualitu a obrací pozornost k sociálním vztahům, pocitu sounáležitosti a sebezlepšování. Jung kombinuje individuální prožitky s univerzálními archetypálními vzory a hledá cestu ke sjednocení vědomí a nevědomí.Všechny tyto teorie obohatily psychologii a dodnes ovlivňují terapeutickou praxi. Od Freuda jsme zdědili analytické metody a pochopení významu raného dětství, od Adlera praktické zaměření na problémy v rodině a ve vztazích, od Junga otevřenost ke zkoumání symbolů, snů a kreativity. V českém psychologickém prostředí se všechny tyto vlivy promítají jak v odborné literatuře, tak v zájmu široké veřejnosti, například formou kurzů sebepoznání.
I dnes mají všechny tři teorie velký význam – ať už v terapii, vzdělávání, nebo osobním růstu. Pomáhají nám více chápat sami sebe, své motivy a vnitřní konflikty. Při hlubším studiu však musíme zohlednit i další vývoj psychologie, ať už jde o humanistickou nebo kognitivní psychologii, které dílo těchto klasiků doplňují a korigují. Přesto Freud, Adler a Jung zůstávají základními kameny, na nichž stojí moderní zkoumání každého z nás.
Z osobního hlediska považuji za inspirativní hlavně možnost tyto poznatky využít ke každodennímu sebepoznání, lepšímu rodinnému soužití a v neposlední řadě i k hlubšímu pochopení kulturních motivů, které jsou v české společnosti stále velmi živé.
Ukázkové otázky
Odpovědi připravil náš učitel
Jak Freudova teorie vysvětluje utváření osobnosti?
Freudova teorie klade důraz na biologické pudy a nevědomé konflikty mezi id, egem a superegem. Osobnost se podle něj formuje zejména v raném dětství a závisí na zvládnutí psychosexuálních stádií.
Čím se liší Adlerova teorie o utváření osobnosti od Freuda?
Adler klade důraz na sociální vztahy, pocit méněcennosti a snahu o společenské začlenění. Oproti Freudovi odmítá sexualitu jako ústřední motiv a zdůrazňuje možnost aktivní změny životního stylu.
Jaký význam má podle Junga kolektivní nevědomí v utváření osobnosti?
Jung věří, že kolektivní nevědomí obsahuje univerzální archetypy, které ovlivňují lidské chování a sny. Tato vrstva psychiky je sdílená celým lidstvem a formuje naši osobnost skrze symboly a mýty.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi Freudovou, Jungovou a Adlerovou teorií o osobnosti?
Freud klade důraz na pudy a konflikty, Jung na archetypy a individuaci, Adler na sociální vztahy a cíl osobního růstu. Každá teorie preferuje jiný zdroj motivace a vývoje osobnosti.
Proč je srovnání teorií Freuda, Junga a Adlera důležité pro studium psychologie?
Srovnání teorií ukazuje různé pohledy na vznik osobnosti a umožňuje hlubší pochopení lidského chování. Pomáhá zvolit vhodnější přístup v terapii i osobním rozvoji.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se