Moderní básnické směry v české literatuře: Gellner, Šrámek, Bezruč

Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 22:32

Typ úkolu: Slohová práce

Přidáno: 16.01.2026 v 21:46

Shrnutí:

Prozkoumejte moderní básnické směry v české literatuře: naučíte se hlavní témata, jazykové postupy a srovnání Gellnera, Šrámka a Bezruče pro maturitu.

Moderní básnické směry v české literatuře: František Gellner, Fráňa Šrámek a Petr Bezruč

Úvod

Přelom 19. a 20. století představuje v české literatuře období hlubokých proměn, které se významně odrazily právě v poezii. „Moderní básnické směry“ označují rozrůzněné proudy, jež reagovaly na prudkou industrializaci, rostoucí sociální napětí a narůstající politické tlaky spojené s úpadkem monarchie Rakouska-Uherska. Čeští básníci této doby se začali rozcházet s tradiční estetikou minulého století, upouštěli od vznešeného stylu a hledali nové způsoby, jak vyjádřit své subjektivní vize i společenské rozčarování. František Gellner, Fráňa Šrámek a Petr Bezruč svým rozdílným přístupem k tématům – od ironičnosti přes niternou lyriku až po sociální kritiku – dokládají rozmanitost moderních směrů a přinášejí originální autorská gesta. Moderní česká poezie raného 20. století se tak podle mého názoru vyznačuje nejen výraznou formální inovací, ale i silnou společenskou angažovaností; právě Gellner, Šrámek a Bezruč jsou typickými představiteli tří vzájemně odlišných cest, jak tyto znaky rozvíjet a prohlubovat.

Kontext a periodizace

Na formování literatury konce 19. a začátku 20. století měl zásadní vliv bouřlivý rozvoj měst, technologická změna a prohlubující se rozdíly mezi společenskými třídami. V centru pozornosti se ocitají běžní lidé v městském prostředí, dělníci nebo osamělý člověk unikající do přírody. Do českého prostředí na přelomu století pronikaly evropské směry – symbolismus, impresionismus, dekadence či naturalismus – přejímané i reinterpretované domácími básníky. Typické bylo opouštění vázaných veršových forem, experimenty s rytmem a jazykem či volným veršem, důraz na subjektivní prožívání a vnímání každodennosti. Tyto podmínky umožnily rozvoj rozmanitých témat i stylů, od humoru a ironie až po otevřeně politizovanou poezii.

Například potřeba ostře kritizovat sociální nešvary (Bezruč), ironizování společenských hodnot (Gellner) či důraz na individuální cit a vnitřní naladění (Šrámek) odrážely rozdílné reakce na rychle se měnící dobu. Básníci nejenže obohatili svůj jazyk o hovorové výrazy nebo regionální prvky, ale rozšířili básnický horizont o intimní a často i velmi konkrétní prožitky.

Jak číst moderní poezii

Moderní poezie se často vymyká jednoduchému shrnutí; vyžaduje vnímání motivů, práce s obrazem, syntaxi, zvukovou stavbu, metrum i jazykové figury. Důležité je vždy rozpoznat, jak autor propojuje jazyk s tématem a za jakých okolností báseň vznikala. Při uvádění citátů je vhodné doplnit kontext a krátce vysvětlit jejich funkci vzhledem k celkové interpretaci.

František Gellner – městský ironik a básník rozčarování

Básně Františka Gellnera jsou typickým příkladem moderního vybočení ze zažité tradice. Gellner, jenž vyrůstal v rychle se proměňujícím prostředí rakousko-uherské Prahy a později působil v Brně, vystupoval jako ironický komentátor společnosti, která mu připadala prázdná a pokrytecká. Jeho poezie („Po nás ať přijde potopa“, 1909) vychází z existenciálního zoufalství, často baleného do sarkasmu a cynického humoru. Město je zde vnímáno jako prostor ztráty, anonymity, všednosti i erotické vyprahlosti. Typický Gellnerův jazyk je hovorový, přímočarý, bez zdobností – často používá krátké strofy a přímé oslovení („Ó slečno, já vás miloval“; sbírka Radosti života).

Charakteristická je ironie, která překrývá hlubší bolest: například v básni „Všední den“ Gellner zlehčuje každodenní únavu života, zároveň se ale za povrchním žertem skrývá skepse. „Stejně se jednou ze všeho / napijem / a stejný konec / žádné volání, žádná láska.“ (volná parafráze) – zde ironie nezastírá, ale naopak umocňuje prázdnotu moderní existence. Gellnerova poetika je tak v jádru revoltující, rezignuje na velké ideje a namísto vizí nabízí bytostně současné zobrazení únavy i krátkodobé radosti.

Fráňa Šrámek – lyrik mladistvého snění a přírodní nostalgie

Fráňa Šrámek, představitel tzv. generace buřičů, tíhl k lyrice, v níž dominuje snová obraznost, smyslovost a melancholie. Jeho verše, například ve sbírce „Splav“ (1916), čerpají inspiraci z přírody, motivů dospívání, touhy po volnosti a křehkého milostného citu. Silnou stránkou Šrámkovy poezie je proměnlivá nálada, často ovlivněná proměnami počasí či roku, stejně jako subjektivními stavy básnického já. V básni „Měsíc nad řekou“ (ze stejnojmenné sbírky) se spojuje obraz měsíční krajiny s pocitem vzdálené lásky a smutku.

Šrámkův jazyk je senzitivní, obrazný, bohatý na zvukomalbu i hudebnost. Mistrně kombinuje volný a tradiční verš, sází na krátké věty a opakování (anafory), které graduují emocionální napětí: „Miloval jsem tě včera, / miluji tě dnes.“ (ze sbírky Měsíc nad řekou). Jeho příroda nikdy neslouží pouze jako kulisa – je odrazem vnitřních krajin, prchavých pocitů a rozporu mezi touhou a neuskutečněním. Nálada je u Šrámka často proměnlivá jako počasí, a jeho poezie oslavuje svobodu a krásu navzdory všední realitě.

Petr Bezruč – obžaloba světa z perspektivy regionálního básníka

Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, svými „Slezskými písněmi“ (1909) zásadně ovlivnil podobu české angažované poezie. Jde o cyklus básní, v němž vychází z osobní zkušenosti a znalosti Slezska, regionu sužovaného chudobou, národnostním útlakem a drsnou industrializací. Bezručův styl se vyznačuje ostrou kritikou společenských poměrů – často používá epický tón, který přechází v dramatickou, někdy až patetickou lyriku.

V básni „Maryčka Magdonova“ je zobrazena chudoba venkovské dívky, již přivádí tíživé sociální okolnosti k tragickému konci. Bezruč pracuje s opakováním, rytmickou gradací („Slezsko! Slezsko!“), jeho jazyk je syrový, místy až surový, a obrazy krajiny i obyvatel mají silně moralistní podtón. Díky takto důrazné poetice se z regionálního námětu stává obecná obžaloba celospolečenské nespravedlnosti: „Jde Maryčka s hlavou svěšenou, / jde až na most přes Ostravici…“ (ze sbírky Slezské písně). Bezručova angažovanost oslovila řady dalších básníků a ukázala, že poezie nemusí být pouze estetickou hrou, ale i mocným protestem.

Srovnání a průniky tří autorských přístupů

Mezi Gellnerem, Šrámkem a Bezručem existují výrazné rozdíly, které zároveň dokládají pluralitu moderních směrů v české poezii. Gellner představuje městského ironika, jehož jazyk je strohý, přímý a často sarkastický; humor a ironie slouží paradoxně i k vyjádření beznaděje či rezignace. Naproti tomu Šrámek má jazyk jemný, hudebný a obrazný; jeho hlavní starostí je individuální cit, snovost a melancholie. Bezruč je nejvíce společensky angažovaný: jeho poezie je silně zabarvená regionálně, využívá konkrétní reálie a dramatický tón k tomu, aby mohl vystavit obecnou obžalobu sociální nespravedlnosti.

Pokud se zaměříme například na motiv města, Gellner je líčí jako lokaci zcizení a bezvýchodné všednosti („ve městě lamp a prázdných hodin“), kdežto Šrámek je jeho opakem: prchá do přírody, která je pro něj útočištěm před tlakem společnosti. Bezruč se nevěnuje velkoměstu, ale upírá pozornost k průmyslovým periferiím a drsnému venkovu, pro nějž je město synonymem útlaku. Podobně je tomu u tématu lásky: Gellner ji zlehčuje až cynismem, Šrámek jí opěvuje v jemných tónech, Bezruč ji používá spíše jako vedlejší motiv k vykreslení osudu postav.

Tyto odlišnosti ovšem mají jeden společný rys: poezie už není formální výsadou, ale stává se otevřenou platformou pro individuální i kolektivní postoje, pro vytváření nových jazykových i tematických forem.

Význam a přínos moderních básnických směrů

Jak jsem v úvodu nastínil, Gellner, Šrámek i Bezruč představují tři samostatné póly moderní poezie, přičemž každý rozšiřuje možnosti verše jiným směrem. Gellner ukazuje, že i ironie a cynismus mohou být hlubokým komentářem doby, Šrámek zdůrazňuje subjektivní krásu citů a přírody a Bezruč legitimuje poezii jako nástroj sociální obhajoby. Díky nim je česká literární scéna obohacena o poetickou pluralitu, která překračuje meze předchozích epoch.

Do dnešní literatury moderní směry vnesly větší svobodu – poezie se nestydí být angažovaná, jazyk je otevřený hovorovým prvkům, verš se stává rozvolněnou strukturou přizpůsobenou významu. Samozřejmě ani tyto přístupy nejsou bez kritiky – přílišná subjektivita někdy činí texty nesrozumitelnými, zjednodušující ideologizace může působit dobově omezeně (například u Bezruče). Přesto právě v otevření nových možností, v odvaze experimentovat a tematizovat lidskou situaci spočívá jejich zásadní význam.

Závěr

Moderní básnické směry rozšířily možnosti poezie, otevřely ji všednímu světu, subjektivnímu zážitku i sociálním otázkám. František Gellner, Fráňa Šrámek a Petr Bezruč představují tři výrazné autorské profilace této epochy – Gellner městský ironik s civilním jazykem, Šrámek lyrický impresionista tíhnoucí k přírodě a mladistvým náladám, Bezruč regionální angažovaný básník stavící na sociální obžalobě. Pro maturitní přípravu doporučuji si pamatovat jejich hlavní témata, způsob práce s jazykem a vybrat si vždy jednu reprezentativní báseň: Gellnerovu „Po nás ať přijde potopa“, Šrámkovu „Splav“ a Bezručovu „Maryčku Magdonovu“. Znalost těchto autorů a jejich originálních postupů je klíčem k pochopení vývoje české poezie a její mnohovrstevnaté modernity.

---

Seznam důležitých pojmů

- Symbolismus - Impresionismus - Novoromantismus - Naturalismus - Volný verš - Anafora - Epifora - Enjambement - Metafora - Ironie - Apostrofa - Motiv - Tón - Lyrický subjekt - Regionální poezie - Sociální angažovanost

---

Praktické rady pro maturanty

- Uveďte vždy autora, název básně a časové zařazení. - Neztrácejte se v životopisech, soustřeďte se na analýzu textu. - Používejte a vysvětlujte literární pojmy. - Každý citát doložte vlastním rozborem. - Sledujte, zda vaše argumentace podporuje hlavní tezi. - Pište strukturovaně, věnujte pozornost úvodu a závěru.

Tato esej v rozsahu přes 1000 slov nabízí základní orientaci v problematice moderních básnických směrů s důrazem na tři klíčové tvůrce české poezie přelomu století.

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

Co jsou moderní básnické směry v české literatuře Gellner, Šrámek, Bezruč?

Moderní básnické směry představují rozmanité proudy poezie na přelomu 19. a 20. století, které reagovaly na společenské změny a otevřely nové výrazové možnosti; Gellner, Šrámek a Bezruč jsou jejich hlavní zástupci.

Jaký je rozdíl mezi Gellnerem, Šrámkem a Bezručem v moderních směrech?

Gellner kladl důraz na ironii a městské motivy, Šrámek na lyrickou přírodu a cit, Bezruč na sociální kritiku a regionální témata; každý představuje jinou poetickou cestu.

Jak ovlivnily moderní básnické směry českou literaturu podle Gellnera, Šrámka a Bezruče?

Moderní směry otevřely poezii širším tématům, přinesly jazykovou experimentaci a angažovanost; rozšířily význam literatury z pouhé estetiky na reflexi společnosti.

Jaká jsou hlavní témata básní Gellnera, Šrámka a Bezruče v moderní poezii?

Gellnerova poezie zobrazuje městskou všednost a ironii, Šrámek se věnuje přírodě a citům, Bezruč tematizuje sociální nespravedlnost a těžký život na Slezsku.

Proč by studenti měli znát básníky Gellner, Šrámek, Bezruč při studiu moderních směrů?

Tito básníci názorně ilustrují rozmanitost moderní poezie a inovace v jazyce i tématech; jejich znalost je klíčová pro pochopení proměn české literatury této doby.

Napiš za mě slohovou práci

Tagi:#literatura #modernibasnictvi #referat