Esej o Remarquově románu Tři kamarádi: přátelství a ztracené generace
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 23.01.2026 v 10:57
Typ úkolu: Slohová práce
Přidáno: 17.01.2026 v 18:28
Shrnutí:
Analyzujte Remarquův román Tři kamarádi: rozbor přátelství, traumatu, lásky a historického kontextu pro střední školu a domácí úkol. Včetně analýzy postav.
Erich Maria Remarque: Tři kamarádi
Esej ke stěžejnímu románu meziválečné literatury
Jméno studenta: Jan Novotný Předmět: Český jazyk a literatura Učitel: Mgr. Kateřina Sýkorová Datum: 5. dubna 2024Použité vydání: Erich Maria Remarque, Tři kamarádi (orig. Drei Kameraden, 1936), přeložil František Gel, vydalo nakladatelství Naše vojsko, Praha, 2015.
---
Úvod
„Z venku byl svět hlučný a krutý, ale v garáži byl klid, kamarádství a pohoda.“ Tak lze lakonicky vystihnout atmosféru Remarquova románu Tři kamarádi – díla, které pronikavě zobrazuje bloudění ztracené generace meziválečné Evropy. Remarque se v něm vyrovnává nejen s dědictvím první světové války, ale i s novou každodenní nejistotou, kterou přinesla poválečná ekonomická krize a vznikající politické tlaky. Právě přes trojici přátel – Roberta, Otta a Gottfrieda – autor zachycuje, jak hluboké jizvy války prostupují každodenní realitou, přátelstvími i možnostmi milovat.Tato esej bude tvrdit, že Tři kamarádi nejsou pouhým příběhem o soudržnosti mužů po válce, ale spíš existenciálním obrazem boje se ztrátou smyslu, s nemožností návratu k „normálnímu“ životu a se všudypřítomností smrti, jež už navždy zůstává mezi žijícími. V následujících oddílech se zaměřím na historické a biografické souřadnice románu, jeho kompozici, hlubokou analýzu postav a stěžejních témat, zvláštnosti jazyka a vyprávění, možné interpretace i zamyšlení nad protivnými hlasy či otevřenými otázkami díla.
---
Kontext vzniku díla
Román vzniká ve zvláštní atmosféře pozdních dvacátých a počátku třicátých let, kdy Německo žilo ve stínu Versaillské smlouvy, hyperinflace a politického chaosu. Válka vyprázdnila nejen ulici, ale i smysl každodenního života: mladí muži se vracejí domů z fronty, kde zažili, že lidský život lze zničit jedním výstřelem, a marně hledají v civilním světě útočiště. Krize zasahuje každou rodinu: rozsáhlá nezaměstnanost, hladové pochody a rostoucí popularita nacionalistických a komunistických stran dělá z Německa kotel, ve kterém bublají frustrace a zoufalství. Remarque, sám poznamenaný zraněním na frontě a záhy i nuceným exilovým životem kvůli násilnému postoji nacistů, zde píše o generaci, pro kterou je existence sama stále ohrožená.Literárně se román pohybuje v linii meziválečného realismu, podobně jako Hašekův Osudy dobrého vojáka Švejka nebo Kischovy reportáže. Není to však memoár, ale román – propůjčuje si realitu, ale filtruje ji skrze vnitřní jistoty a úzkosti postav. Ve své době byl „Tři kamarádi“ přijímán rozporuplně: zatímco jedna část kritiky ocenila pravdivé zobrazení ztracené generace, druhá mu vytýkala údajnou beznadějnost a pesimismus.
---
Stručný obsah a kompoziční schéma
Román sleduje životní dráhu tří přátel, kteří přežili válku, avšak nedokáží se začlenit do nového světa. Robert Lohkamp, vypravěč, je vnitřně rozpolcený a sžírán vnitřní prázdnotou. Otto Köster, pragmatický a neústupný, představuje energii i určitou dávku cynismu. Gottfried Lenz, nejveselejší a nejvřelejší, je nejhbitější při útěku před tíhou minulosti. Kolem nich se točí postava Patricie, jejíž křehkost a nemoc symbolizují zranitelnost všeho krásného v poválečném světě.Děj je uspořádán do sledů každodenních epizod: práce v dílně, hospodské večery, závody s milovanými automobily, malé úniky a drobná vítězství nad osudem. Klíčovými zlomovými body jsou Robertův vztah s Patricií, její dlouhá nemoc, respektive smrt, a nakonec i tragická smrt Lenzova. Celkový kompoziční rytmus je fragmentární, často skáče mezi minulostí a přítomností, což vystihuje posttraumatický stav hrdinů.
---
Charakteristika hlavních postav
Robert Lohkamp
Robert je vypravěčem celého příběhu. Jeho minulost vojáka ho pronásleduje – projevuje se jako melancholie, touha po klidu, ale také neschopnost se citově otevřít. Původně zřejmě z nižších měšťanských poměrů, nyní žije z příležitostné práce v dílně. Robert je typickým představitelem „ztracené generace“ – částečně cynický, částečně toužící nalézt smysl. Jeho nejcitelnější proměna nastává ve vztahu k Patricii, kdy poprvé zažije něhu a lásku v hlubokém slova smyslu – avšak i tuto zkušenost válka a smrt nakonec znesvětí. Jeho morální kompas je klidný: rozhoduje se spíš na základě vnitřních pocitů, než reálných kalkulací.Otto Köster
Otto je Robertovým opakem: rozhodný, schopný samostatné akce, v jistém smyslu také ochranitelský. V jeho charakteru se kloubí tvrdost s citlivostí, kterou dává najevo jen v krajních situacích. Nese v sobě obrovský smutek, přesto však dokáže ostatní podržet, když je potřeba. Otto je jakousi zemskou kotvou v příběhu – symbolizuje nezdolnost tváří v tvář katastrofám.Gottfried Lenz
Gottfried je nejsvětlejší postavou přátelské trojice. I když jeho humor a veselost působí jako obranný mechanismus vůči temnotě světa, patří mezi ty, kdo se neumí smířit s tím, co válka vzala. Jeho tragická smrt je jednou z nejemotivnějších scén románu, neboť představuje zánik posledního ostrůvku radosti pro ostatní.Patricie Holmanová
Patricie do života tří kamarádů vstoupí jako zjevení – krásná, křehká a záhadně fascinující. Její nemoc a postupné chřadnutí fungují jako memento pro všechny kolem. Patricie je i alegorií ztracených nadějí: dokud žije, existuje možnost záchrany, její smrt znamená i konec víry v návrat do „normálnosti“.Přátelství mezi Robertem, Ottem a Lenzem je v románu vykresleno jako pravé pouto – žádná idealizace, spíš společné stavění se osudu čelem a sdílení tíhy. Spory občas vznikají, například nad financemi nebo v otázkách, jak nejlépe Patricii pomoci, vždy je však převáží vědomí spolupatřičnosti.
---
Tematické osy
Přátelství a loajalita
Ústředním motivem je vzájemná loajalita, která přesahuje běžné kamarádství. Garáž není pouhým pracovním prostorem, ale azylem mezi zmateným světem. Scéna, kdy hrdinové společně v noci opravují starý automobil „Karla“, aby mohli ještě jednou vyrazit na výlet, krásně ukazuje, že v přátelství nachází hrdinové léčivou moc.Trauma a posttraumatické následky
Trauma války je v románu přítomno v kuchyni, v noci i ve chvílích štěstí – například Robert nemůže spát, ve snech se mu vrací zvuky děl, kadence výbuchů. Charakteristické je i to, co postavy nevysloví: utíkání do mlčení, nechuť mluvit o minulosti. Fyzické symptomy, jako úzkost, chronická únava, ale i neschopnost přijmout radost, tvoří základ postavení románu ve „velké tradici“ traumatické literatury.Láska a ztráta
Vzplanutí Robertovy lásky k Patricii působí jako krátkodobá šance uniknout z uzavřeného kruhu deziluzí. Jejich láska je zároveň úniková i likvidační – když Patricie umírá, Robert ztrácí poslední kotvu.Politika, ekonomika a existenční nejistota
Román je dějově i symbolicky svázán s hospodářskou krizí: nezaměstnanost, inflace, bída. Postavy bojují o přežití: „Člověk je šťastný, když má ráno droždí“ – jeden z detailů každodenní reality. Politické napětí je v textu přítomné v náznacích, například při setkání s „pouličními chlapci“ nebo v přímých odkazech na dobovou brutalitu.Smrt a smíření
Smrt je v románu neustále blízko: v retrospektivách, v vystavených zbraních, v pohledu na nemocnou Patricii. Vyprávěcí instance využívá smrti jako iniciační události, jež být zároveň traumatická i očistná. Závěrečná scéna pohřbu dává postavám možnost alespoň částečně přijmout smíření.---
Jazyk, styl a vypravěčské prostředky
Remarque pracuje s ich-formou, což příběhu dodává autenticitu i osobní tón. Jazyk je výstižný, úsečný, často strohý – odráží vyprahlost citového života postav. Dialogy jsou prosté, málomluvné, často vyznívají do prázdna, což zvyšuje efekt vnitřní únavenosti. Symbolika automobilů, deště, noci a dílny je mnohovrstevná: garáž je útočiště, noc je místo největšího ohrožení.Hudba, zvláště jazz či staré šlágry, slouží jako most do minulosti i únik z bezvýchodnosti. Styl je rytmizovaný střídáním popisů, dialogů a vnitřních monologů.
---
Možné interpretace a teoretické přístupy
Psychologická perspektiva
Román lze číst jako studii kolektivního traumatu: v traumatické literatuře (Kundera, Škvorecký) nacházíme podobné mechanismy – úniky, ticho, melancholii.Sociologická/Marxistická interpretace
Román zobrazuje napětí mezi bývalými vojáky a buržoazní společností: práce je mizerie, kapitalismus bezcitný. Ukazuje existenciální i ekonomickou nesvobodu postav.Existenciální čtení
Otázka, jak žít ve světě, kde smrt je stále přítomná, je v tomto románu zásadní. Postavy hledají smysl v přátelství, lásce, rituálech. Celkové ladění připomíná Kierkegaardovu či Camusovu otázku po smyslu utrpení.Genderová/komparativní perspektiva
Patricie není emancipační hrdinkou, spíš projekcí potřeb i slabostí mužských protagonistů. Při srovnání s jinou Remarquovou prózou, například Na západní frontě klid, je patrná větší intimita i zaměření na vnitřní svět hrdinů.---
Výběr klíčových scén pro detailní analýzu
1. Noční scéna v garáži po Patriciině smrti: Atmosféra ticha, prázdnoty a marnosti je podtržena obrazností tekoucího deště za oknem, nehybností automobilů a zastavením času. 2. Scéna závodů automobilů: Hrdinové zde krátce pociťují svobodu; popisy rychlosti a krajiny kontrastují s potemnělou realitou města. 3. Lenzova smrt: Citlivost zachycení přátelství a bezmoci ztráty – opakování slov, ticho před pohromou.Vždy je vhodné sledovat jazykové prostředky, například jak Remarque nakládá s opakováním motivu deště, nebo střídání rytmu ve vyprávění.
---
Kontrafaktická argumentace
Někteří čtenáři mohou vnímat román jako sentimentální či příliš temný. Proti tomu lze namítnout množství obrazů každý den překonávaných životních těžkostí: humor, absurdita, schopnost milovat i pod tíhou smrti nejsou známky sentimentality, ale života navzdory zoufalství. Kritika údajné pasivity postav vůči dění je rovněž problematická: náznaky odporu, ironie či malých „občanských“ hrdinství jsou latentně obsaženy.---
Závěr
Remarquovi Tři kamarádi zůstávají jedním z klíčových děl vyrovnávajících se s důsledky první světové války v evropské literatuře. Román nám umožňuje lépe porozumět nejen komplexnímu vnitřnímu životu „ztracené generace“, ale i mechanismům, jakými se lidé pokoušejí přežít ve zlomeném světě. Prvky přátelství, trauma i mizející naděje jsou mnohovrstevnou výpovědí i mementem pro současníky. Otázka po smyslu, kterou román klade, zůstává otevřená, čímž je jeho sdělení stále aktuální.---
Výběr literatury a citace
- Remarque, Erich Maria. Tři kamarádi. Přel. František Gel. Praha: Naše vojsko, 2015. - Sekundární literatura: odborné studie o životě E. M. Remarqua a recepci jeho díla, práce o meziválečné literatuře v Německu, teorie literatury traumatu. - Historické práce o Německu mezi světovými válkami.---
*Poznámka na závěr: Při četbě Tří kamarádů nikdy neztrácejte ze zřetele souvislosti mezi životní zkušeností autora, dobou a psychologií postav. Jen tak se podaří naplno ocenit sílu díla, které i po téměř sto letech působí neobyčejně živě.*
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se