Analýza Eposu o Gilgamešovi podle Vojtěcha Zamarovského
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 23.01.2026 v 8:39
Typ úkolu: Slohová práce
Přidáno: 18.01.2026 v 17:52
Shrnutí:
Objevte analýzu Eposu o Gilgamešovi podle Vojtěcha Zamarovského a zjistěte význam postav, motivů a historický kontext díla. 📚
Úvod
Epos o Gilgamešovi patří mezi nejvzácnější poklady světového písemnictví a je často označován jako nejstarší dochovaná literární památka. Jeho původ sahá až do třetího tisíciletí před naším letopočtem do starověké Mezopotámie, kde se rozvíjela první města, vznikalo písmo a formovala se myšlenková základy evropské i blízkovýchodní civilizace. Pro českého čtenáře však se toto dílo stalo skutečně živým díky adaptaci Vojtěcha Zamarovského. Právě Zamarovský, jako významný historik a populárně-naučný autor dvacátého století, dokázal Gilgameše nejen převyprávět, ale také odhalit jeho hluboké poselství v kontextu naší kultury a historie.Význam Eposu o Gilgamešovi přesahuje samotné vyprávění o polobožském králi Uruku. Stále se dotýká otázek, které jsou aktuální i dnes: Jak se smířit se smrtelností? Co dává lidskému životu hodnotu a smysl? Jak ovlivňuje přátelství člověka samotného? A jaký je vztah člověka k vyšším silám, k bohům nebo osudu? Témata přátelství, viny, utrpení, hrdinství i nevyhnutelné smrti ostře rezonují ve všech kulturních obdobích a právě proto Gilgameš přežíval a nadále přežívá nejenom v obsahu, ale i v myšlenkách, které rozvíjí.
V této eseji se zaměřím na důkladnou analýzu Gilgameše podle Zamarovského podání, včetně rozboru klíčových postav, hlavních motivů, děje a významu díla pro současného čtenáře – tedy nejen jako historického zjevu, ale i literární a filozofické inspirace.
---
I. Kontext a pozadí eposu Gilgameš
Mezopotámie – kolébka písemnictví i eposu
Starověká Mezopotámie, oblast dnešního Iráku, byla dějištěm vzniku prvních měst, zákonů a pisma – klínového písma. Právě zde byl zformulován epos o Gilgamešovi, původně zapsaný na hliněných tabulkách v sumerském a akkadském jazyce. Mezopotámské eposy spojovaly mytologii, reálné dějiny i náboženské představy. Eposy plnily funkci jakési „učebnice života“, kde se vyprávěním předávaly zkušenosti i ukázky životních postojů skrze hrdinské příběhy.Gilgameš, historicky doložený král Uruku (asi okolo 2700 př. n. l.), byl lidmi chápán jako polobožská postava – jeho význam je srovnatelný třeba se Starými pověstmi českými, které nám formují vlastní národní identitu a hodnoty, byť Gilgameš představuje univerzální lidské otázky.
Vojtěch Zamarovský – most mezi minulostí a dneškem
Vojtěch Zamarovský proslul schopností převádět složité historicko-mytologické látky do srozumitelného jazyka. Jeho Gilgameš není suchou vědeckou adaptací, ale živým příběhem, v němž se spojily znalosti dějepisu, mýtů a humanistického pohledu na člověka. Zamarovský kladl důraz na čtivost, vypravěčský spád a snahu přiblížit starověké motivy čtenářům všech generací, podobně jako Eduard Petiška učinil u Starých řeckých bájí a pověstí.---
II. Hlavní postavy a jejich význam
Gilgameš – rozporuplný vládce
Gilgameš je králem Uruku, z poloviny bohem a z poloviny člověkem. Na počátku příběhu se projevuje jako silný, neústupný a někdy dokonce krutý vládce; jeho vůle převyšuje ostatní i díky božskému původu. Jeho povaha ale není bez konfliktů. Neustále bojuje mezi touhou po nesmrtelnosti a úzkostmi lidského života. Právě v tomto rozporu tkví jeho blízkost každému člověku.Enkidu – protipól a katalyzátor proměny
Enkidu byl stvořen bohy jako protiváha ke Gilgamešovi. Původně divoký tvor představující přírodu a původní člověčenství je ochočen a civilizován, až se z něj stává Gilgamešův nejbližší přítel. Jejich přátelství je jednou z ústředních linií eposu; právě smrt Enkidua znamená zásadní zlom v Gilgamešově vývoji. Zde najdeme paralely s postavami, jako je Šemík ve Starých pověstech slovenských, kde také vztah ke „společníku“ zásadně ovlivní hlavního hrdinu.Božské a legendární postavy
Vedle nich vystupují mimořádné postavy – Gilgamešova matka Ninsun, moudrá a laskavá, kterou bychom mohli přirovnat k postavám Mokoš ve slovanské tradici. Bohyně Ištar zosobňuje vášeň, pomstu i ženskou energii, její spor s Gilgamešem vyúsťuje až ve smrtelná nebezpečí (příběh s Nebeským býkem). Utanapištim, mezopotámský „Noe“, přináší do příběhu motiv velké potopy a zkoušku bdění, čímž dává příběhu hlubší kapitolu existence a nesmrtelnosti. Pomocníkem na cestě je převozník Uršanabi, typ postavy průvodce, na jakého narazíme například v českých baladách.---
III. Dějová linie a její význam
Příběh začíná panováním Gilgameše v Uruku. Lidé mu sice skládají pocty, současně si však stěžují na jeho krutost, proto bohové vytvoří Enkidua. Po jejich střetu se oba stávají přáteli a vydávají se na společná dobrodružství. První velkou zkouškou je boj s Chumbabou, strážcem cedrového lesa, kde spolu poprvé zakusí skutečné nebezpečí a slávu hrdinského činu.Další výprava proti Nebeskému býku, vyvolanému Ištar za Gilgamešovo odmítnutí, znamená sice další vítězství, ale také božský trest – smrt Enkidua, která Gilgamešem otřese. Enkiduova smrt jej donutí čelit vlastní smrtnosti a vydat se na cestu za tajemstvím nesmrtelnosti. Putuje daleko za svět živých, potkává duchy a bohy podsvětí, až nakonec dosáhne Utanapištima.
Po zkoušce bdění a selhání Gilgameš poznává, že věčného života nedosáhne, smrt je nevyhnutelná pro všechny. Po návratu do Uruku nachází hodnotu svého života v činech, paměti a slávě – tedy v tom, co zanechá budoucím generacím. Příběh končí smířením se smrtelností a uznáním, že pravá nesmrtelnost spočívá v odrazu našeho života v paměti druhých.
---
IV. Tematické okruhy a myšlenkové motivy
Epos o Gilgamešovi přináší několik zásadních témat:Smrtelnost a smysl života
Gilgamešova cesta je symbolickou reflexí lidského strachu ze smrti a touze po překonání smrtelnosti. Tato otázka nebyla nikdy aktuálnější než v naší době plné náhlých zvratů a nejistot. Podobně jako se v českých bájích diskutuje život a smrt jako přirozené součásti bytí (například v Erbenově Kytici), i Gilgameš přichází k poznání omezeností, ale i krásy lidského údělu.Přátelství a osobní růst
Klíčovou roli hraje vztah Gilgameše a Enkidua. Přátelství je katalyzátorem hrdinovy proměny, vytrhává ho z izolace, předává mu lidskost a soucit. Smrt přítele způsobí hluboký vnitřní zlom – člověk teprve skrze ztrátu pozná hodnotu druhého.Vztah k božskému a náboženské motivy
Bohové v Gilgamešovi nejsou jen vzdálené bytosti, ale aktivně zasahují do života lidí. Lidský osud je často v rukou osudu i vyšších sil, což je motiv, s nímž se setkáváme i v českých pohádkách a pověstech – odraz víry ve štěstěnu i v boží záměry.Heroismus a lidská přirozenost
Hrdinství v Gilgamešovi není jen otázkou síly, ale především odvahy čelit vnitřním i vnějším démonům. Gilgameš je současně božský i hluboce lidský; je schopen velkých činů i slabostí – tím je lidsky přitažlivý a inspirující.Osud versus svobodná vůle
Zdánlivě je vše předurčeno – Gilgameš je polobohem, jeho cesta je vykolíkována. Přesto zjišťuje, že změnit směr svého života lze jedině vlastním rozhodnutím a přijetím jeho hranic. Tento motiv má ozvěnu na všech stupních literatury i života.---
V. Jazyková a literární stránka díla v Zamarovského podání
Vojtěch Zamarovský dokázal propojit starobylost námětu s moderním jazykem. Jeho styl je srozumitelný, čtivý, nevzdává se však poetických obrazů. Jména postav a některé motivy mohou být pro současného žáka složité, to však není na škodu – nutí k zamyšlení a hledání hlubších souvislostí.Dějová struktura je logicky vystavěná, jednotlivé příběhové vrcholy jsou zdůrazněny gradací, například ztráta Enkidua. Dialogy nejsou dlouhé, avšak vyjadřují podstatu konfliktů i citů. Zamarovského přínos je hlavně v zestručnění a zpřehlednění spletitých sumerských motivů.
---
VI. Osobní názor a hodnocení
Epos o Gilgamešovi v Zamarovského podání má podle mého názoru vysokou hodnotu jak pro mladší, tak pro starší čtenáře. Na základní škole je možné využít stručnější převyprávění, na střední již doporučuji číst i s vysvětlením mytologických souvislostí. Silnou stránkou díla je jeho univerzálnost a schopnost podnítit otázky po smyslu života, věrnosti a odvaze.Za slabinu bych označil určitou jednobarevnost vedlejších postav a méně výrazné zakončení, ale to je spíš vlastností samotného eposu než Zamarovského zpracování. Přesto knihu považuji za vhodnou pro zařazení do povinné četby – právě proto, že ukazuje naše „kořeny“ a současně i nadčasové otázky.
---
Závěr
Gilgameš v Zamarovského převyprávění je nejen mostem do starověku, ale také zrcadlem, které odráží i náš dnešní svět – strach ze smrti, touhu po věčnosti, hodnotu přátelství a vztahu k sobě samému. Zamarovský svým jazykem i přístupem odhalil skrytý poklad minulosti a umožnil tak českým čtenářům nahlédnout do kolébky lidské civilizace.Přečetl-li člověk Gilgameše, je nejen o díl moudřejší v poznání dějin, ale i o krok blíž pochopení sebe sama. Hasící otázky přetrvávají a čtení eposu je výzvou k vlastní úvaze – nejen pro žáky, ale i pro dospělé. Proto by měl Gilgameš zůstat součástí našeho literárního dědictví i výuky, neboť umožňuje promýšlet, kým jsme a čeho si máme na životě vážit.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se