Literatura 19. století: přehled a poznámky pro 2. ročník gymnázia

Tato práce byla ověřena naším učitelem: 21.01.2026 v 9:27

Typ úkolu: Slohová práce

Přidáno: 19.01.2026 v 17:05

Shrnutí:

Objevte klíčové literární směry 19. století a poznáte významné autory pro 2. ročník gymnázia. Získejte přehled a hlubší pochopení doby.

Literatura – výpisky ze 2. ročníku gymnázia

Originální přehled literárních směrů a autorů 19. století v českých a světových souvislostech

---

Úvod

Literatura neoddělitelně patří k utváření kulturní a národní identity. Zvlášť v českých zemích sehrálo písemnictví klíčovou roli nejen v rozvoji samotné kultury, ale také v obraně jazyka a posílení vědomí sounáležitosti. Devatenácté století, které je středem zájmu v druhém ročníku gymnaziálního studia, znamenalo pro českou společnost zásadní přelom. Na pozadí doznívajících důsledků poroby a snah o germanizaci zde vznikly inspirující texty, které určovaly směr vývoje novodobé české literatury. Tato esej usiluje o jasný a celistvý přehled nejvýznamnějších literárních směrů i osobností tohoto století a zároveň pohlíží na tvorbu v kontextu společenských změn, které ji formovaly.

Cílem následující práce není suchý výčet jmen a děl, nýbrž důraz na pochopení, proč a jak literatura právě v této době reflektovala touhu po svobodě, spravedlnosti i vcítění se do života obyčejných lidí. Vždyť právě znalost základních rysů jednotlivých směrů, stejně jako schopnost vnímat širší souvislosti, přispívá ke skutečnému porozumění minulosti i vlastnímu postavení v dějinách.

V textu jsou využívány konkrétní literární příklady a kulturní odkazy čerpané z českého prostředí, aby se studentům otevřel co nejživější pohled na pestrobarevný svět devatenáctého století.

---

I. Národní obrození jako základ moderní české literatury

1. Historické pozadí a počátky odporu

Dlouhé období habsburského absolutismu přineslo českým zemím nejen útlak, ale i riziko úpadku rodného jazyka. Po bitvě na Bílé hoře narůstal tlak na užívání němčiny ve veřejném i kulturním prostoru. Navíc osvícenský racionalismus a centralizace moci v dobách Marie Terezie a Josefa II. způsobily, že čeština přestávala být jazykem vzdělanců. Právě proto mělo národní obrození mimořádný význam – bylo odpovědí na hrozící ztrátu nejen jazyka, ale i kulturní sebeúcty.

2. Kultura jako nástroj přežití

V 19. století se objevuje generace vlastenců, která pochopila, že obnova češtiny a národní kultury záleží hlavně na knihách, časopisech a vzdělávací činnosti. První čítanky, noviny, překladatelská díla i divadlo posloužily jako hlavní zbraně v zápase o přežití. Vezměme si například Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny, které začaly informovat i obyčejný lid v přístupné češtině.

3. Nejvýznamnější osobnosti a jejich přínos

Každý gymnazista zná jména jako Václav Matěj Kramerius, tvůrce oblíbených novin a vydavatel mnoha českých knih, nebo Josef Dobrovský, který systematicky zkoumal českou gramatiku a položil tak základy jazykovědy. Josef Jungmann nejen vytvořil rozsáhlý česko-německý slovník, ale překládal zásadní díla evropské literatury (Milton, Schiller, Rousseau), čímž češtinu pozvedl na úroveň vyspělých jazyků.

Nesmíme zapomenout na Františka Palackého, „otce vlasti“, jehož Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě měly hluboký dopad na národní hrdost. Díky těmto osobnostem je dnes čeština živým a bohatým jazykem.

4. Obrození divadla

Významné bylo také ochotnické divadlo, které se brzy proměnilo v důležitý nástroj obrozenecké osvěty. Dramatikové jako Václav a Karel Ignác Thámové, Prokop Šedivý nebo později Václav Kliment Klicpera spojovali zábavu s vlasteneckými motivy. Divadlo Bouda na Koňském trhu v Praze sehrálo průkopnickou úlohu, stejně jako slavné loutkové výstupy Matěje Kopeckého, který se stal oblíbeným lidovým vypravěčem.

5. Literární žánry

Typickými žánry této doby byla oslava minulosti (epická vlastenecká poezie), tematizace českých dějin a první pokusy o český román. Puchmajerovská škola básníků se zasloužila o rozvoj nové poezie, která čerpala inspiraci z dědictví vlastenectví i lidové tradice.

---

II. Romantismus v širších souvislostech

1. Hlavní rysy romantismu

Romantismus vychází z touhy po svobodě a hledání vlastní individuality v rámci společnosti, která je často v rozporu se sny jednotlivce. Oproti dřívějšímu klasicismu, který prosazoval rozum a řád, klade romantismus důraz na cit, představivost, tajemství, přírodu a často také samotu nebo tragický osud.

2. Romantismus ve světových literaturách

Inspiraci pro české tvůrce byl rozvoj romantismu ve Francii, Anglii, Německu, Rusku či Polsku. Když si třeba připomeneme Byrona či Shelleyho v Anglii, vidíme, jak moderní básníci toužili po originalitě a nevšednosti. Ve Francii působil Victor Hugo, který ve svých dílech Chrám Matky Boží v Paříži nebo Bídníci spojoval humanismus s bojem za spravedlnost. V Německu bratři Grimmové poslouchali pohádky prostého lidu, zatímco Rusko nabídlo čtenářům rozervané hrdiny Puškina či melancholické rozjímání Lermontova. Poláci jako Adam Mickiewicz oslavovali hrdiny boje za svobodu.

3. Romantismus u nás

Český romantismus byl poznačen nastupující vlnou vlastenectví, ale i vědomím určité osamělosti malého národa. Karel Hynek Mácha – snad nejsilnější zjev české poezie – spojil v básni Máj vznešený cit s obrazem přirozeného světa, úvahou nad existencí i tragikou lásky. „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas…“ – kdo by neznal tato slova?

Nejvlivnějším sběratelem a zpracovatelem lidové poezie byl Karel Jaromír Erben. Jeho Kytice, kde balada spojuje nadpřirozené s každodenním, je stále čtena. Z dramatiků a prozaiků lze uvést Josefa Kajetána Tyla (Slečna Fanny, Fidlovačka) a Karla Sabinu – oba spojovali národní témata s individuálním příběhem postav.

---

III. Realismus jako odpověď na změny doby

1. Zásadní znaky realismu

S postupující průmyslovou revolucí a měnící se strukturou společnosti přišla potřeba zachytit svět bez idealizace, se zaměřením na skutečné charaktery a každodenní realitu. Realistická literatura se vyžívá v popisu detailů, v analýze psychologických motivů postav či v odhalování sociálních rozporů.

2. Český realismus

V českém kontextu vystoupila do popředí osobnost Boženy Němcové, jejíž román Babička se stal symbolem idylického venkova a morální síly prostého člověka. Silná ženská hrdinka „babička“ zosobňuje tradiční hodnoty odolné všem změnám. Zcela jiného ražení je satira Karla Havlíčka Borovského: jeho epigramy a politická žurnalistika nastavovaly zrcadlo pokryteckým mocipánům své doby.

3. Realismus ve světě

Klasický realismus představili ve Francii Honoré de Balzac (Lidská komedie) a Gustave Flaubert (Paní Bovaryová), v Rusku Nikolaj Vasiljevič Gogol (Revizor), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest, Bratři Karamazovi), Lev Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina) a Anton Pavlovič Čechov (Višňový sad). Rozvíjel se i naturalismus, například u Émila Zoly (Germinal), který zkoumal determinaci člověka jeho prostředím a původem.

Anglická realistická literatura je neoddělitelně spjata s Charlesem Dickensem (Oliver Twist, David Copperfield) nebo sestrami Brontëovými (Jana Eyrová, Na větrné hůrce), kde se sociální motivy mísí s důrazem na psychologii a vztahy.

4. Další významná jména

V evropském kontextu nelze pominout polského Henryka Sienkiewicze, norského dramatika Henrika Ibsena (Nora), německého Karla Maye, slavného tvůrce dobrodružné literatury, i klasické pohádkáře jako H. Ch. Andersena.

---

IV. Česká básnická generace v závěru století

1. Kontext druhé poloviny 19. století

Po období bouřlivých společenských změn šedesátých let se česká literatura rozdělila na několik proudů, které společně usilovaly o modernizaci a evropské srovnání. Pokrokové odstíny byly patrné nejen v tematice, ale také v hledání nových forem.

2. Májovci – nová generační vlna

Takzvaní májovci navazovali na odkaz Mácha a jeho předchůdců, ale chtěli oslovit mladou generaci. Almanach Máj (1858) se stal symbolem snahy o otevřenost vůči Evropě a pojetí literatury jako svobodné umělecké činnosti. Z řad májovců vynikli například Vítězslav Hálek (Večerní písně), Jan Neruda (Povídky malostranské), Karolína Světlá a Rudolf Mayer.

3. Ruchovci a Lumírovci

Další básnická seskupení představovali ruchovci (například Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská) a lumírovci (Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer). První zdůrazňovali národní kořeny, vlasteneckou tematiku a odkazovali se na myšlenky českých dějin. Lumírovci pro změnu vůči evropanství netrpěli obavami: obraceli se k moderním světovým proudům a překlady seznamovali čtenáře s evropskou poezií.

---

V. Kritický realismus a drama v české literatuře

1. Venkovská próza a proměny na vsi

Sílící společenské rozpory přenesli někteří spisovatelé do venkova, kde se řešily drobné, ale významné rodinné či obecní spory. Karel Václav Rais (Zapadlí vlastenci), Teréza Nováková, Antal Stašek (Blouznivci našich hor), Josef Holeček, Jindřich Šimon Baar (Jan Cimbura) a Karel Klostermann (Ze světa lesních samot) dokázali zobrazit nejen krásy přírody, ale i složitost vztahů.

2. Historická próza

Významná část české literatury druhé poloviny 19. století se věnovala našim dějinám. Alois Jirásek (Staré pověsti české, F. L. Věk), Václav Beneš Třebízský a Zikmund Winter zobrazovali slavné i tragické okamžiky historie s cílem posílit národní sebevědomí.

3. Vývoj dramatu a divadla

V této době vzniká Prozatímní divadlo a později Národní divadlo – skutečné symboly české kultury. Hry Ladislava Stroupežnického (Naši furianti), Gabriely Preissové (Její pastorkyňa), bratří Mrštíků nebo Josefa Karela Šlejhara přinesly do české dramatiky realističtější pohled na život a širší tematickou paletu.

---

Závěr

Devatenácté století bylo pro českou (i evropskou) literaturu obdobím intenzivních změn, které určily směr dalšího vývoje. Od vzestupu národní identity přes romantický patos k hlubší analýze člověka v sociálním kontextu nám literatura té doby nabízí cenný pohled na hodnoty, které formovaly naši společnost.

Je inspirující sledovat, jak autoři jako Mácha, Němcová, Neruda či Jirásek dokázali spojit silné příběhy s touhou po spravedlnosti, svobodě a hrdosti. Porozumění těmto autorům a směrům proto není jen školní povinnost – je to klíč k pochopení vlastních kořenů a smyslu kultury ve světě, ve kterém žijeme.

---

Přílohy a doporučení pro studenty

- Tipy na výpisky: Každou kapitolu shrnout na 3–5 bodů (hlavní směry, autoři, nejznámější díla, typické rysy). - Doporučená četba: Máj (Mácha), Kytice (Erben), Babička (Němcová), Povídky malostranské (Neruda), Staré pověsti české (Jirásek). - Tabulka (pro rychlé opakování): | Směr | Rysy | Hlavní představitelé (ČR) | | -------------- | ----------------- | -------------------------------------- | | Národní obrození | Vlastenectví, obnova jazyka | Dobrovský, Jungmann, Kramerius | | Romantismus | Emoce, svoboda, příroda | Mácha, Erben, Tyl | | Realismus | Skutečnost, kritika, psychologičnost | Němcová, Havlíček, Rais | | Moderní poezie | Evropskost, kultura, volnost | Neruda, Hálek, Vrchlický |

Pokud si tyto poznatky osvojíte, nebude vám literatura 19. století připadat vzdálená – naopak, najdete v ní mnohé paralely ke světu, ve kterém žijeme dnes.

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

Jaké bylo historické pozadí literatury 19. století pro 2. ročník gymnázia?

Literatura 19. století vznikala v období národního útisku a germanizace, kdy čeština ztrácela postavení vzdělaneckého jazyka. Podpora národního jazyka a identity se stala klíčovým úkolem literátů i veřejnosti.

Kdo jsou nejvýznamnější autoři literatury 19. století podle přehledu pro 2. ročník gymnázia?

Mezi hlavní osobnosti patří Václav M. Kramerius, Josef Dobrovský, Josef Jungmann, František Palacký, Václav a Karel I. Thámovi a Václav K. Klicpera. Každý se výrazně zasloužil o rozvoj češtiny a literárního života.

Jaký byl význam divadla v české literatuře 19. století podle poznámek pro gymnázium?

Divadlo sloužilo jako mocný nástroj národního obrození a osvěty. Ochotnická i loutková představení přiblížila vlastenecké myšlenky široké veřejnosti.

Jaké literární směry jsou klíčové v přehledu literatury 19. století pro 2. ročník gymnázia?

Klíčové jsou národní obrození a romantismus. Tyto směry formovaly českou literární tvorbu ve spojení s evropskými literárními proudy a společenskými změnami.

Jaké žánry převládaly v literatuře 19. století podle poznámek pro gymnázium?

Nejčastějšími žánry byla epická vlastenecká poezie, dramatické hry s národním obsahem a počátky českého románu. Ty reflektovaly historii a touhu po svobodě.

Napiš za mě slohovou práci

Tagi:#literatura #19stoleti #prehled