Malý princ: Esej o dětském pohledu, odpovědnosti a pravdě
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 23.01.2026 v 15:41
Typ úkolu: Slohová práce
Přidáno: 21.01.2026 v 11:21
Shrnutí:
Poznejte hluboký dětský pohled, odpovědnost a pravdu v Malém princi a pochopte význam tohoto nadčasového díla pro střední školy.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
*Esej o nesmrtelnosti dětského pohledu, odpovědnosti a pravdě ukryté v jednoduchosti*Úvod
Když se v českém knihkupectví ocitne člověk před regálem s dětskou literaturou, téměř vždy mezi klasickými tituly spatří i útlou knížku s jemnými kresbami – *Malý princ* od Antoina de Saint-Exupéryho. Přestože kniha vznikla v první polovině dvacátého století, udržuje si v českém prostředí stejně pevnou pozici, jako třeba Karafiátovy *Broučci* nebo Erbenova baladická tvorba. *Malý princ* je však dílem, které skrývá své skutečné bohatství mezi řádky a dokáže zasáhnout čtenáře v jakémkoliv věku. Není to pouze pohádka o chlapci z jiné planety – je to dílo o hledání smyslu, odpovědnosti a lásce, které svádí čtenáře k přemýšlení o hodnotách, které v hektickém světě dospělých často upadají v zapomnění.Téma *Malého prince* jsem si zvolil nejen proto, že mne vždy fascinovalo propojení dětské nevinnosti s hlubokými filozofickými otázkami, ale i kvůli jeho aktuálnosti v dnešním světě, stále více ponořeném do povrchního materialismu. Cílem mé eseje je proto nejen rozebrat literární a významovou strukturu tohoto díla, ale též zarámovat jej do českého kulturního kontextu a ukázat, proč právě tuto knihu čteme a doporučujeme dětem i dospělým dodnes.
Kontext vzniku a autorova životní cesta
Antoine de Saint-Exupéry byl francouzský spisovatel, novinář a především letec – povolání, které jej doslova vtisklo do srdce a zásadně ovlivnilo celou jeho literární tvorbu. Jeho zážitky z letadel, která pilotoval jak během mírových časů, tak v druhé světové válce, se prolínají nejen *Malým princem*, ale i v reportážních knihách (*Noční let*, *Země lidí*). Osobní zkušenost s odloučením, nebezpečím, vnitřní osamělostí i solidaritou odvážných letců pronikla napříč jeho tvorbou a stala se klíčovým motivem i v tomto největším díle.*Malý princ* vznikal v době autorova amerického exilu, kdy Saint-Exupéry nejen fyzicky, ale i duševně prožíval bolestné odloučení od domova, rodiny a francouzské krajiny. V tomto niterném svíravém čase napsal knihu, která je jakýmsi mostem mezi dětským snem po domově a dospělým vědomím nevyhnutelné ztráty. Druhá světová válka prostupuje atmosférou knihy – v její melancholii, obrazech naděje i touze po pochopení a spojení s druhými. Čtenář v českém prostředí, který má před očima vlastní zkušenosti kolektivní paměti válek a exilů (například v Československu po roce 1938 nebo 1948), může v *Malém princi* nalézt řadu paralel k našim národním pocitům ztráty, exilu a hledání domova.
V neposlední řadě je třeba zmínit existenciální a humanistické inspirace, které prostupují Saint-Exupéryho dílo. Odpovědnost, která není pouze abstraktní slovní hříčkou, ale konkrétní volbou, kterou musí ponese každý člověk – to je poselství, jež dokázal autor propojit s citlivou reflexí lidského života, jeho smyslu a hodnot.
Tematická analýza díla
Na první pohled je *Malý princ* pohádkou o cestě malého chlapce z jiné planety, ovšem její pravé jádro tkví ve schopnosti podněcovat čtenářovu fantazii a zároveň vyvolávat myšlenky o povaze lidského bytí. Hlavní motivy knihy – dětská nevinnost, kritika „dospělácké“ povrchnosti, úvahy o smyslu přátelství a významu lásky – jsou univerzální a přitom nanejvýš konkrétní.Dětství a dětská schopnost (i odvaha) ptát se na věci, které dospělí považují za samozřejmé, tvoří základ kontrastu mezi světem Malého prince a světem dospělých. Autor nenápadně nastavuje zrcadlo společenským jevům, které známe i z českého prostředí: honba za postavením, bohatstvím, uznáním, a přitom často zapomínáme na skutečné hodnoty, které – slovy Karla Čapka či Jana Amose Komenského – dělají člověka člověkem. Právě taková kritika neempatického a materialistického světa dospělých je v *Malém princi* jedním z nejvýraznějších motivů.
Symbolika je patrná už v samotné struktuře: jednotlivé planety, které Malý princ navštěvuje, představují různé lidské povahy. Král, pijan, byznysmen, lampář či geograf nejsou pouze postavičkami pohádky, ale zosobněním určitých rysů moderní společnosti. Tyto alegorické postavy, stejně jako růže zosobňující krásu, jedinečnost a zodpovědnost, jsou snadno přenositelné i do našeho prostředí – kolik lidí je i v českých poměrech ochotno vnímat jedinečnost druhého člověka, místo aby se hnalo za vlastními tužbami?
Liška ve své slavné scéně s Malým princem učí, co znamená „krotit“ – vytvořit si pouto, za které jsme odpovědní. Toto poselství rezonuje i v českých kulturních pohádkách; stačí si připomenout třeba Erbenovu „Zlatovlásku“, kde pouto přátelství znamená ochotu nasadit život. Poselství o odpovědnosti za druhé, nezávislé na věku, kultuře či době, patří k etikám, na nichž stojí nejen literatura, nýbrž i mezilidský život.
Často opakované „správně vidíme jen srdcem“ je v knize vyjádřením toho, že opravdový smysl a krása věcí nejsou na povrchu, ale skryté v jejich podstatě. Tato filozofie nachází echo v českém prostředí nejen v pohádkách, ale i ve známých příslovích – „Nesuď knihu podle obalu“ nebo přesvědčení, že „skromnost zdobí člověka“.
Kompoziční a stylistická analýza
*Malý princ* využívá rámcové vyprávění, kdy se perspektiva průběžně přelévá od pilota – vypravěče k Malému princi a jeho vzpomínkám. Toto střídání dvou časových a hodnotových rovin (svět dospělých a dětí) umožňuje autorovi oslovit čtenáře na více úrovních. Českým čtenářům tento způsob není cizí – například v díle Bohumila Hrabala nebo Michala Viewegha se často setkáváme s vícehlasým vyprávěním, které poutá nejen děti, ale i dospělé.Žánrově lze knihu zařadit k filozofické pohádce či cestopisné alegorii, blízké nejen zmíněným autorům, ale i některým dílům Eduarda Petišky, například jeho lidové adaptaci antických bájí: jednoduchost slouží přiblížení těžkých pojmů a hlubokým myšlenkám. Styl Saint-Exupéryho však vyčnívá právě promyšlenou jednoduchostí. Jazyk není přepjatý, je naopak hravý a poetický – zcela přístupný malým čtenářům i dospělým. Metafory, opakování a symbolická obrazy dávají každému prostoru interpretovat příběh podle svých zkušeností. Dialogy Malého prince s postavami jednotlivých planet i s pilotem jsou proloženy monology a poetickými popisy, které vytvářejí silnou atmosféru a nabízejí prostor k hlubšímu přemýšlení.
Charakteristika hlavních postav
Malý princ sám je zosobněním dětské touhy po porozumění, ochoty mít rád, i odvahy zeptat se na otázky, které nejsou „praktické“. Jeho putování napříč planetami je obrazem cesty k poznání sama sebe i druhých. Zvědavost, laskavost, upřímnost a schopnost vnímat krásu skrytých věcí – v české literární tradici bychom našli podobné hrdiny například v postavě Sněhurky v Němcové pohádkách nebo v Komenského snaze o „nápravu věcí lidských“.Vypravěč, tedy pilot, je muž dospělý, ale s duší dítěte. Jeho vnitřní konflikt mezi pragmatismem dospělosti a nostalgií po dětském pohledu je jedním z hnacích motorů příběhu. Vztah s Malým princem mu umožňuje obnovit svůj dětský pohled a přijmout otázky po smyslu, které jej kdysi formovaly.
Ostatní obyvatelé planet – král, byznysmen, lampář, piják, geograf – vnášejí do příběhu nejen humor a hravost, ale jsou i ostrou kritikou jednostranností dospělého žití. Ať už je to touha po moci, honba za penězi nebo bezmyšlenkovité opakování povinností, všechny tyto vlastnosti najdeme v naší společnosti. Stejně tak růže a liška představují vztah, odpovědnost a věrné přátelství, jež láska automaticky zahrnuje – motiv tolik známý jak v českých baladách, tak v mezilidských vztazích dnešní doby.
Význam a poselství díla v současnosti
*Malý princ* zůstává neustále aktuálním právě svou snahou nezapomenout na sílu dětské otevřenosti a schopnosti vnímat svět srdcem. V době, kdy česká společnost čelí rychlému tempu, tlakům na výkon a materialismus, nabádá kniha čtenáře k návratu k hodnotám, které nelze změřit penězi.Humanistické poselství o odpovědnosti za druhého a ekologie prostředí, které sdílíme, je aktuálnější než kdy dřív. Téma odpovědnosti jednotlivce, zakořeněné v pohádkovém motivu „jsem odpovědný za svoji růži“, nabízí paralelu k ekologickým diskusím i ke vztahům v rodině a společnosti.
Z hlediska literatury, výchovy a kultury je vliv *Malého prince* v českém kontextu nezpochybnitelný – používá se ve školách při výuce literatury, často inspiruje psychology či pedagogy k diskusi o přátelství, identitě i o hledání vlastního místa na světě. Není divu, že české překlady a ilustrace (například od Zdeňka Seydla) dotváří jeho jedinečnou atmosféru, v níž se setkávají evropské i specificky české motivy pohádkové literatury.
Závěr
*Malý princ* od Antoina de Saint-Exupéryho je dílem, které dalece přesahuje rámec dětské pohádky. Pod maskou jednoduchého vyprávění skrývá hluboké filozofické otázky a poselství, jež jsou pro dnešního čtenáře stejně důležitá jako při prvním vydání knihy.Osobně vnímám *Malého prince* jako připomínku toho, že opravdová krása a smysl života není v tom, co vlastním, ale v tom, co dokáži vidět srdcem – a být odpovědný za ty, které ochočím, tedy kteří vstoupí do mého života. Každé nové čtení může přinést poznání jiné hodnoty, proto bych knihu doporučil nejen školákům, ale především dospělým, kteří v ní mohou najít tolik potřebné vedení k pochopení sebe, druhých i světa kolem.
*Malý princ* je výzvou – nezůstat jen u povrchu, ale hledat vlastní cesty k pochopení, otevřenosti i odvaze nebát se jednoduchých otázek.
---
Doporučená literatura: - Eduard Petiška: *Staré řecké báje a pověsti* (zažívání podobných motivů dětské touhy a odpovědnosti) - Jan Amos Komenský: *Labyrint světa a ráj srdce* - Karel Čapek: *Povídky z jedné kapsy* (morální dilemata, pohled „dětského srdce“ v dospělosti) - Kritické eseje o vlivu Malého prince v českém prostředí (časopisy Host, Tvar)
*Stačí otevřít knihu. Malý princ na nás čeká tam, kde jsme zapomněli být dětmi.*
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se