Voluntarismus v 19. století: Schopenhauer, Nietzsche a dědictví vůle

Typ úkolu: Slohová práce

Přidáno: předevčírem v 15:59

Shrnutí:

Poznej voluntarismus 19. století a vliv Schopenhauera s Nietzschem na filozofii vůle a moderní myšlení. Pro střední školy i domácí úkoly.

Voluntarismus ve filosofii 19. století

Úvod

Voluntarismus patří mezi ty filozofické směry, které výrazně proměnily způsob, jakým chápeme povahu světa i lidskou existenci. Jedná se o myšlenkový proud, jehož středem pozornosti je vůle – její síla, tvůrčí energie a neustálé působení v zákulisí lidského jednání i samotné podstaty bytí. Zatímco předchozí epochy, zejména osvícenství 18. století, stavěly na piedestal rozum jako nejvyšší princip, 19. století zažilo výrazný odklon od racionalismu k uznání iracionálních sil, citů a pudů v člověku. Není proto náhodou, že právě v této době vystupují do popředí osobnosti jako Arthur Schopenhauer a Friedrich Nietzsche – filosofové, kteří ve svých uznávaných dílech obrátili pozornost ke konceptu vůle a zasadili dobrodružný pól racionalistické tradice.

Cílem této práce je přiblížit podstatu voluntarismu, podat plastický obraz jeho filosofických kořenů, konfrontovat rozdílné přístupy Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho a uvést jejich vliv na moderní myšlení. Esej současně poukáže na to, proč je dobrodružství vůle aktuální i v kontextu současné společnosti a proč je toto téma stále výzvou pro kritické myšlení.

---

I. Kontext a vznik voluntarismu v 19. století

A. Filosoficko-historický kontext

Na přelomu 18. a 19. století dominoval evropské filosofii idealismus, zejména v německé tradici prostřednictvím Immanuela Kanta, Johanna Gottlieba Fichteho či Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Tito myslitelé spatřovali podstatu reality především v rozumu, svět pojímali jako výsledek idejí a racionálního uspořádání. Postupně však narůstala nespokojenost s tímto přístupem – nejen kvůli jeho abstraktnosti, ale i ochlazení lidské stránky poznání. Nástup romantismu v umění a literatuře – například v dílech Karla Hynka Máchy či Karla Jaromíra Erbena – posiloval touhu po hlubších, citových, až iracionálních aspektech lidské existence.

Toto období bylo také výrazně poznamenáno rychlým rozvojem přírodních věd. Darwinova teorie evoluce, nové poznatky o fungování lidského mozku či nervové soustavy začaly zpochybňovat samozřejmost svobodné vůle a racionální volby. Svět se začal jevit jako prostor zápasu, touhy a energie, kde má vůle a pud větší význam než rozumové plánování.

B. Charakteristika voluntarismu

Voluntarismus je filosofický směr, který klade vůli na nejvyšší místo v hierarchii sil utvářejících realitu. Oproti racionalistům tvrdí, že je to právě vůle, nikoli rozum, co tvaruje svět a lidské jednání. Vůle zde není chápána pouze jako subjektivní rozhodování jedince, ale jako hlubší, často neuvědomovaná a všudypřítomná síla.

Voluntarismus má nejen ontologický rozměr (vůle jako základ skutečnosti), ale i epistemologický (vůle stojí za poznáním, ovlivňuje ho). Tímto způsobem podrobuje kritice víru v nezávislou objektivitu „čistého rozumu“ a směruje filosofii zpět k otázkám trýzně, vášně, motivace a smyslu.

---

II. Arthur Schopenhauer a jeho pojetí vůle

A. Životní a intelektuální zázemí

Arthur Schopenhauer (1788–1860) vyrůstal v době, kdy na evropské scéně probíhaly napjaté revoluční změny. Již od mládí vnímal rozpor mezi ideály a skutečností, což posílila i ztráta otce a komplikovaný vztah s matkou. Studoval na univerzitách v Göttingenu a Berlíně; jeho učiteli byli mj. Johann Gottlieb Fichte a později i vlastní kritik Hegel. Schopenhauer však brzy vystoupil proti abstraktním systémům a začal usilovat o filosofii, která se více opírá o zkušenost.

B. Klíčové myšlenky

CENTRÁLNÍ tézí jeho myšlení je pojetí vůle jako nefiltrované, ontologické síly, která leží za všemi jevy. V hlavním díle „Svět jako vůle a představa“ vysvětluje, že svět je ve své podstatě dvojího charakteru: na jedné straně je fenoménem představ, které utváří vědomí, na straně druhé je prolnut přívalem neukojitelné vůle. Tato vůle podle Schopenhauera není racionální, ani není ovládána logikou – je slepá, nekonečně toužící, žene svět kupředu a způsobuje utrpení, neboť nikdy nemůže být zcela uspokojena.

C. Výklad a důsledky

Schopenhauerova temná vize reality je postavena na přesvědčení, že život je řetězcem chtění a zklamání. Čím více člověk chce, tím více trpí. Jediná úleva proto přichází skrze „osvobození od vůle“: v uměleckém prožitku nebo v askezi. Schopenhauer obdivoval sílu hudby, která nás podle něj dokáže povznést nad každodenní utrpení a nabídnout iluzi smíření. Zajímavé je, že řada českých literátů 19. století, například Svatopluk Čech, ve svých dílech také tematizovala rozpor mezi idealismem a krutou realitou života – v tom lze vystopovat inspiraci schopenhauerovským pesimismem.

D. Hlavní dílo a jeho význam

„Svět jako vůle a představa“ je spis, který zásadně přehodnotil význam touhy a utrpení v evropském myšlení. Schopenhauer v něm analyzuje nejen metafyziku vůle, ale také morální dimenzi – jeho filosofie je zároveň výzvou k soucitu a empatii. V českém kontextu tyto myšlenky rezonovaly zvlášť v období realismu a dekadence, kdy například básníci Josef Svatopluk Machar nebo Antonín Sova vyjadřovali melancholii a existenciální úzkost v duchu šíření vůle a bolesti.

---

III. Friedrich Nietzsche a proměna pojetí vůle

A. Životní profil a inspirace

Friedrich Nietzsche (1844–1900) je považován za jednoho z nejvlivnějších filosofů přelomu 19. a 20. století. Narodil se jako syn protestantského pastora, brzy však ztratil otce a osobní tragédie poznamenaly jeho myšlení. Jako profesor klasické filologie v Basileji se hluboce zabýval řeckou tragédií, ovlivněn byl nejen Schopenhauerem, ale i Darwinem a soudobou kritikou křesťanství. Nietzscheho odvážná polemika s tradiční morálkou byla ve své době šokující – kritizoval vše, co ulpívalo na defenzivním pohledu na život.

B. „Vůle k moci“ jako filosofický motor

Na rozdíl od Schopenhauerovy vůle, kterou vnímal jako ničivou a spíše destruktivní sílu, Nietzsche rozvíjí koncept „vůle k moci“ – energie člověka tvořit, překonávat sám sebe a měnit běh věcí. Vůle k moci se u něj netýká jen touhy po materiálním ovládnutí, ale především schopnosti sebepřekonání, originalitě a sebeurčení. Tato vůle je základní vlastností všeho živého; pohání vývoj nejen jednotlivce, ale i společností.

C. Nadčlověk jako ztělesnění vůle

Pro Nietzscheho je vrcholem vývoje „nadčlověk“ (Übermensch) – jedinec, který překonává konvenční morálku, jestliže dokáže tvořit vlastní hodnoty. Nadčlověk je symbolem nejvyšší míry seberealizace, odvahy „překročit sebe sama“ a přijmout i své slabosti. V českém literárním kontextu můžeme najít inspiraci v postavách Karla Čapka, jehož hrdinové se často pokouší překonávat limity lidského osudu, nebo dokonce v několika výrazných osobnostech meziválečné avantgardy.

D. Kritika a proměna hodnot

Nietzsche útočil zejména na tzv. „morálku otroků“, která podle něj vznikla jako výsledek slabosti a závisti. Prosazoval naopak morálku „pánů“ – hodnoty silných, tvořivých a nezávislých osobností. Revoluce hodnot je v Nietzscheho pojetí cestou k autentickému životu, kde se člověk nebojí převzít odpovědnost za vlastní směřování.

E. Hlavní díla a význam

Mezi klíčová díla patří „Tak pravil Zarathustra“ – literární manifest, kde je vůle k moci prakticky ztělesněna, a „Vůle k moci“, kde jsou tyto myšlenky shrnuty v intelektuálním závěru jeho tvorby. Nietzsche sám ostře polemizoval s filosofií minulých epoch a jeho spisy se staly inspirací například pro české dekadentní básníky i avantgardní výtvarníky.

---

IV. Komparace voluntarismu Schopenhauera a Nietzscheho

A. Společné rysy

Oba myslitelé chápou vůli jako ústřední princip – síla vůle je podle nich klíčem k pochopení života, jeho dynamiky i krutosti. Odmítají slepé spoléhání na rozumovou kontrolu světa a přiznávají iracionálním motivům primární roli. To je cítit i v tehdejší české literatuře, například v prózách Jaroslava Vrchlického, kde se lidská touha a vůle střetává s limity racionality.

B. Zásadní rozdíly

Zatímco Schopenhauer sílu vůle vidí pesimisticky a hledá únik z utrpení v popření chtění, Nietzsche opěvuje její kreativní potenciál a vyzývá k přijetí života ve všech jeho stránkách. Schopenhauer navrhuje cestu soucitu, askeze a uměleckého vytržení; Nietzsche klade důraz na hrdost, odvahu a tvořivou energii. Pro Schopenhauera je výsledkem tlumení vůle vyrovnanost a pokoj, pro Nietzscheho naopak rozvoj a seberealizace jedince.

C. Vliv na další filosofii a kulturu

Voluntarismus ovlivnil evropskou filosofii 20. století – například existencialismus (Jean-Paul Sartre, Albert Camus), fenomenologii (Edmund Husserl, Jan Patočka), nebo psychoanalýzu (Sigmund Freud, jehož pojem pudu smrti i pudu života nese silné rysy voluntarismu). V české kultuře se motiv vůle objevuje v poezii Otokara Březiny nebo ve filozofických úvahách T. G. Masaryka.

---

V. Praktický význam voluntarismu: maturitní otázka a současnost

A. Filosofický přínos

Voluntarismus je cennou protiváhou racionalismu, protože vrací lidskou zkušenost, emoci, motivaci a subjektivitu do středu filosofických i společenských debat. Připomíná, že bez vůle a touhy není možné chápat skutečné příčiny jednání.

B. Debaty dneška

Dnešní filosofie mysli i neurovědy znovu přemýšlí o otázce svobodné vůle: jsme tvůrci svých činů, či otroky pudů a přírodních zákonitostí? Z psychologického hlediska je silná vůle zásadní pro zvládání stresu, dosažení cílů i překonávání překážek.

C. Maturitní tipy a propojení

Při zpracování maturitní esejistické otázky je zásadní: 1. Definovat hlavní pojmy (vůle, voluntarismus). 2. Stručně představit Schopenhauera a Nietzscheho, interpretovat jejich rozdílné přístupy. 3. Vyjádřit vlastní názor a propojit téma s vlastní zkušeností – například jak můžeme osobně rozvíjet vůli, uspět ve škole i životě. Aktuální společenská témata – překonávání krizí, životní motivace či odolnost – často odkazují právě na voluntaristické otázky.

---

Závěr

Voluntarismus je myšlenkový proud, který zásadně rozšířil horizont evropské filosofie. Připomněl, že lidská existence nestojí jen a pouze na logice, ale zejména na síle vůle překonávat, tvořit a čelit světu. Schopenhauer a Nietzsche názorně ukázali, že vůle může být zároveň zdrojem utrpení i motorem osobní (a společenské) proměny.

Pro dnešního maturanta není voluntarismus jen suchou kapitolou dějin filosofie, ale také výzvou k sebepoznání a kritickému sebereflexi. Nebojte se jít vlastní cestou, rozvíjejte svou vůli – bez ní totiž není možné stát se tvůrcem vlastních hodnot a života.

---

Doporučená literatura

- Arthur Schopenhauer: Svět jako vůle a představa - Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra, Vůle k moci - Emanuel Rádl: Dějiny filosofie - Jan Patočka: Tělo, společenství, jazyk, svět - Výběrové studie v časopisech „Filosofický časopis“, „Host“

---

Možné otázky k maturitnímu zamyšlení

- V čem je vůle silnější než rozum v každodenním životě? - Jaké místo má voluntaristický pohled v současné psychologii a výuce? - Může být kultura tvořena čistě tvůrčí vůlí jednotlivců, nebo je vázaná na kolektivní hodnoty?

---

Taková esej nabídne ucelený pohled na problematiku, využije český kulturní kontext a umožní prokázat vlastní myšlenkovou originalitu.

Ukázkové otázky

Odpovědi připravil náš učitel

Co je voluntarismus v 19. století a proč je důležitý?

Voluntarismus v 19. století zdůrazňuje vůli jako hlavní sílu utvářející realitu a lidské jednání, což znamenalo odklon od racionalismu a větší důraz na iracionální aspekty lidské existence.

Jak Schopenhauer vysvětluje pojem vůle v kontextu voluntarismu?

Schopenhauer chápe vůli jako slepou, nekonečně toužící a neracionální sílu stojící za všemi jevy, která žene svět dopředu a je hlavním zdrojem lidského utrpení.

Jaký je rozdíl mezi voluntarismem a racionalismem v 19. století?

Voluntarismus klade důraz na vůli a city jako tvůrčí sílu, zatímco racionalismus 18. století staví rozum na nejvyšší místo při utváření světa a poznání.

Proč je voluntarismus v 19. století aktuální i dnes?

Voluntarismus je stále aktuální, protože upozorňuje na význam vnitřních sil, motivací a smyslu, což jsou otázky podstatné i v současné společnosti a kritickém myšlení.

Jak ovlivnili Schopenhauer a Nietzsche dědictví vůle ve filozofii?

Schopenhauer a Nietzsche rozvinuli myšlenku vůle jako klíčového principu lidské existence a jejich přístupy zásadně ovlivnily moderní filozofii i vnímání síly iracionálních motivů.

Napiš za mě slohovou práci

Tagi:#filozofie #voluntarismus #referat