Proměna hrdiny v Cestě kolem světa za 80 dní – literární analýza
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 16.01.2026 v 14:21
Typ úkolu: Analýza
Přidáno: 16.01.2026 v 13:56
Shrnutí:
Verne: Phileas Fogg oběhá svět kvůli sázce; čas, technika a náhoda promění strohého gentlemana v empatického člověka.
V době, kdy se svět měřil v mílích a hodinách: Jules Verne a proměny v Cestě kolem světa za 80 dní
Bylo to století, kdy tikot hodinek určoval nejen rytmus měst, ale i smělost lidské fantazie. Co všechno je možné, když člověk spojí neotřesitelnou přesnost západního světa s divokou nevyzpytatelností vzdálených kontinentů? Právě v takovém čase, na přelomu století, kdy železnice zkracovaly vzdálenosti a parníky překonávaly oceány, vznikl román, který nadchl evropskou společnost posedlou rekordy – Cesta kolem světa za 80 dní od Julese Verna. Verne, klasik dobrodružné literatury s hlubokým zájmem o technologii, zde rozehrává příběh Philease Fogga, jehož život je podřízen hodinám, plánům a logice, až jej osud i cizí světy donutí objevovat i jiné hodnoty. Tímto dílem autor nejenže vystavuje lidskou snahu ovládnout čas a prostor zkoušce, ale zároveň tematizuje limity techniky, sílu náhody a nečekaných setkání, kriticky nahlíží na vztahy mezi Evropou a koloniálním světem a proměňuje svého hlavního hrdinu ze stroje na člověka.V této eseji proto analyzuji Cestu kolem světa za 80 dní především jako obraz proměny hlavní postavy v důsledku střetu mezi železnou disciplínou a lidskostí. Vedle toho se zaměřím na motiv času, témata moderní dopravy a kulturních střetů, symboliku peněz a hodin, jakož i na narativní strategii románu. V závěru se krátce věnuji významu románu v rámci naší kulturní tradice, jeho ohlasu a aktuálním možnostem kritického čtení.
---
Dějová osa a čas jako hybatel příběhu
Středobodem příběhu je sázka v exkluzivním Reform klubu v Londýně: gentleman Phileas Fogg tvrdí, že lze za osmdesát dní obkroužit zeměkouli – a sází celé jmění. S konceptem „osm desítek dnů“ stanovuje Verne základní časový rámec, který rozvrhuje všechny události; každé zpoždění, každá kolize či improvizace se hodnotí podle tohoto nemilosrdného limitu. Následuje zběsilá cesta napříč kontinenty – od Londýna přes Suezu a Indii, přes Hongkong a Pacifik až do San Francisca a zpět do Anglie – plná ztracených minut, stíhání, dobrodružství a drobných i větších proher. Konečné rozuzlení – překvapivý zisk jednoho dne díky posunu datové hranice – je nejen dramatickým obratem, ale i ironií vůči lidské domýšlivosti, že vše lze podřídit matematickému plánu. Čas zde vystupuje jako úhlavní protivník i jako mocný nástroj: žene hrdiny vpřed, nutí je přehodnocovat rozhodnutí a přináší napětí, které by bez této „časové mřížky“ zůstalo jen sledem epizod.Takto stroze vymezený časový rámec tak postupně prověřuje nejen odhodlání hlavních postav, ale i samotné limity techniky, lidské psychiky a společenských hodnot, což je základní východisko pro mou další analýzu.
---
Phileas Fogg – strojový člověk na hranici možností
Od první kapitoly je Fogg ztělesněním ideálu sebeovládání a disciplíny. Vše v jeho životě má pevný řád: každodenní rituály, pečlivé hospodaření, přesné dochvilnosti. Tento „gentleman bez jediného výstřelku“ (Verne, Cesta kolem světa za 80 dní, přel. V. Cibula, kap. 1) nosí hodinky nejen v kapse, ale i v duši. Když uzavírá sázku, činí tak s logickou samozřejmostí, téměř bez emocí. Stejně systematicky sestavuje itinerář, sleduje čas a očekává přesnost od všeho i všech kolem sebe – od vlakových rozvrhů až po vlastní služebnictvo.Foggovu povahu prozrazují situace, kdy je konfrontován s neočekávaným – třeba při selhání železnice v Indii namísto frustrace okamžitě vypočítává alternativu a bez okolků kupuje slona. Jeho vnější klid a chladná racionalita se takto testují jak moderní technikou, která občas selhává, tak přírodou a okolnostmi, které nemohou být nikdy plně ovládnutelné. Je proto pochopitelné, že sledujeme „mechanického člověka“ ve světě stále ještě neúplně zmechanizovaném.
---
Průlom emocí: Proměna Foggova charakteru
Významné je ovšem, že Foggovy stroje a peníze selhávají právě ve chvílích, kdy zákonitosti světa narážejí na náhodu či lidský faktor. Klíčová je například dramatická záchrana Aoudy odsouzené k sati (rituální upálení se ženou na hranici muže). Zde nejenže vystoupí z role nezúčastněného turisty, ale riskuje plán i sázku pro záchranu života, na nějž narazí téměř náhodně. Již zde náznakově dochází ke zlomení Foggovy logiky ve prospěch empatie.Postupně se Fogg proměňuje ze samotáře, který si pečlivě střeží soukromí, v člověka schopného oběti – jak ve vztahu k Passepartoutovi, tak hlavně k Audě. Opakovaně vydává i všechny své peníze v zoufalé snaze stihnout loď do Liverpoolu, přestože tím ohrožuje jak vlastní budoucnost, tak pověst. Z klidného deterministy se stává člověk ochotný v rozhodujících chvílích riskovat všechno, aniž by v tom hledal výpočet. Jeho závěrečné „štěstí není na čas, ale na člověku“ (verze ČS, kap. 37) je tak výsledkem nejen vnější porážky času, ale i vnitřní proměny postojů. Fogg zde tedy ilustruje tezi, že technická preciznost je hodnotná, ale pouze v kombinaci s lidskostí vede ke skutečnému štěstí.
---
Passepartout – lidskost, loajalita a humor jako protiváha
Role Passepartouta, sluhy, vnáší do příběhu živost, neklid a humor. Na rozdíl od Fogga je spontánní, upřímně emocionální a často jedná impulzivně, což ho mnohdy vede do trapných situací – od ztracení cestovníku až po nechtěnou kolaboraci s Fixem. Právě jeho nedokonalost a lidství kontrastuje s Foggovou strojovostí; vystupuje tak jako zástupce čtenáře, který vždy musí hledat lidské řešení v nečekaných podmínkách.Výraznou scénou je jeho nešťastný pobyt v Hongkongu, kde kvůli náhodné opilosti a omylům téměř zhatí celý plán – přesto jsou to paradoxně právě jeho chyby, kdo otvírá prostor pro Foggovu empatii a flexibilitu. Humoristické epizody slouží nejen k odlehčení, ale také akcelerují vývoj hlavní postavy. Na jejich dynamickém vztahu stojí celý tempařský rytmus románu, protože disciplína a lidskost se tu střídavě vyvažují.
---
Aouda – milostný motiv, kulturní napětí a otázka etiky
Postava Aoudy je problematickým, ale důležitým prvkem vyprávění. Zachráněná indická vdova je zároveň symbolem evropské morální odpovědnosti i vzdělaností překračující klišé „zachraňované princezny“. Zpočátku pasivní objekt záchrany, postupně se stává aktivní hybatelkou Foggovy proměny; její vděčnost přeroste v náklonnost a lásku, která legitimizuje hrdinovu změnu hodnot.Z hlediska kulturního je však její postavení v románu ambivalentní. Verne neváhá užívat romantizující obrazy „východu“, zároveň však dává Audě sílu subjektu – není zcela bezmocná a účastní se rozhodování. Moderní čtenář však vnímá i problém zasahování do cizích rituálů, byť z perspektivy tehdejší „bílé“ morálky šlo o samozřejmost. Aoudina proměna z „oběti“ na rovnocennou partnerku odpovídá románovému posunu od pouze mechanických cílů k širším lidským hodnotám.
---
Fix – personifikace omylu, pravidel a systému
Detektiv Fix představuje nejen antagonistu příběhu, ale hlavně instituci – zákonnou autoritu, která sice zastává pořádek, ale často se ve vlastní úzkostlivosti o spravedlnost míjí s realitou. Jeho nedůvěra, podezírání a nasazení při stopování Fogga jsou motivovány nikoliv osobní zlovůlí, ale systémovým omezením – je zcela závislý na tom, zda může či nemůže zakročit v exteritoriálním prostoru. Fixův omyl (podezírá Fogga neprávem) vedle dramatizace děje tematizuje právě omezenost zákona při střetu s individualitou a souvislostmi mimo domovinu.Nakonec se ukazuje, že úzkostlivé lpění na pravidlech narazí jak na technické, tak morální hranice. Fixova figura tak dokládá, že i dobře míněná víra ve spravedlnost je bez rozlišování kontextu defektní, což přímo zapadá do hlavního poselství románu – lidský rozměr nemůže být nikdy plně nahrazen strojem ani regulí.
---
Technologie, doprava a limity pokroku
Jedním z nejsilnějších aspektů Verneova románu je popis konkrétních dopravních prostředků a neustálé konfrontace pokroku s realitou. Vlaky, parníky i epizody s improvizovanou jízdou na slonovi či saních představují nejen reálný soubor možností doby, ale především prostředek dosažení tempa a napětí. Logistika – jak plánovaná, tak improvizovaná – tvoří kostru celého příběhu. Selhání tratě v Indii znamená nutnost hledat jiné řešení (koupě slona), zpoždění parníku nutí ke kreativním dohodám, nedostatečně bezpečné železnice v Americe vyústí ve střet s indiány, kde moderní stroje jsou bezmocné.Verne tu manifestuje víru v pokrok, ale není nekritický – přírodní překážky, mezery v infrastruktuře a lidské selhání ukazují, že byť rychlodráhy propojují svět, zdaleka jej nečiní předvídatelným. Tento skeptický realizmus najdeme i v dalších Verneových dílech (např. v Dětech kapitána Granta, kde expedice pohání snaha o exaktnost, ale rozhoduje náhoda a pohotovost). Vždy tak platí, že stroje jsou pouhým prodloužením lidské schopnosti improvizace, nikoliv zárukou úspěchu.
---
Symbolika: čas, mapa, peníze
Tři klíčové symboly pronásledují Foggovu cestu. Hodinky a čas jsou motorem i vězněm románu – určují vše, ale paradoxně jsou navrch přelstěny prostým přehlédnutím změny datové hranice (což je Verneova ironie i komentář k arbitrálnosti lidských systémů). Mapa jako plánování cesty vystupuje jako metafora snahy ovládnout chaos, ovšem zároveň ponechává prostor pro náhody a chyby.A peníze? Fogg s nimi řeší většinu problémů (odplácením, úplatky, nákup dopravních prostředků), ale právě ve scénách zásadních selhávají: nejsou dost na záchranu lidského života nebo pocitu domova. Peníze tedy vypovídají méně o skutečné moci a více o iluzorní jistotě, kterou si civilizace přisuzuje – tento moment podtrhuje hlavní tezi o potřebě symbiózy logiky a humanismu.
---
Epizodický styl, vypravěč a narativní strategie
Cesta kolem světa za 80 dní těží z epizodického stylu: rychlý spád událostí se střídá s krátkými dramatickými zastávkami (záchrana Aoudy, odvrácení konfliktního střetu v Americe). Vypravěč je neutrální, objektivní, často užívá ironii (např. popis Foggovy apatie v dramatických chvílích), což podtrhuje distanc, a zároveň dává čtenáři možnost samostatně nahlížet postavy.Tempo vyprávění odpovídá mechanickému plánu hlavní postavy, ale s každou nečekanou událostí se rytmus rozbíjí, což je v souladu s tématem: plán versus náhoda. Humor se vkládá především prostřednictvím Passepartouta a Fixe, což udržuje narativní dynamiku a zabraňuje jednostrannému moralismu.
---
Význam a adaptace: živé dědictví románu
Od svého vydání roku 1873 patří Cesta kolem světa za 80 dní mezi nejpřekládanější evropské romány; byl zařazen do čtenářských kanonů škol (i v českých učebnicích slouží jako příklad technologického optimismu i etického dilematu kolonialismu). Jeho přitažlivost nezmizela ani v době filmových a televizních adaptací – stačí připomenout slavnou filmovou verzi z roku 1956 (režie M. Anderson) či českou divadelní adaptaci Divadla Alfa.Román zůstává inspirací, protože zábavná forma skrývá závažné otázky: jak nahlížet zásahy do cizích kultur? Lze technikou překonat všechny překážky? A co s člověkem, který podřizuje štěstí hodinovému plánu? Současná postkoloniální čtení upozorňují na problematiku mocenských vztahů a stereotypů, zároveň ovšem román vybízí k dialogu mezi generacemi – děti v něm mohou spatřit dobrodružství, dospělí morální dilema.
---
Závěr: Když i nejpřesnější hodinky potřebují lidské srdce
Cesta kolem světa za 80 dní není jen románem o cestování, hodinové disciplíně a rekordech. Detailní rozbor postav, motivů a symbolů ukazuje, že klíčová je konfrontace mezi sebeovládáním a lidskostí. Fogg sám je svědectvím toho, že štěstí nelze spočítat, neboť každý plán podléhá lidským vztahům, náhodám a vnitřním proměnám. Verne vyniká v líčení jak vnějšího, tak vnitřního pohybu: technologie a peníze mají své místo, ale nikdy nejsou zárukou vítězství nad světem ani sebou samým. Kritická četba odhaluje i limity dobového eurocentrismu a potřebu etického sebereflexe.Čtenářovi nabízí Verne nejen napětí, ale i motiv k zamyšlení: co vše jsme ochotni riskovat pro abstraktní cíl, co vše můžeme získat, když dovolíme náhodě a citu překročit hranice plánu? V době, kdy se svět měřil v přesnosti strojů, kázal Verne skrze Fogga hodnotu změny – o štěstí rozhodují vždy okolnosti i odvaha podívat se za ciferník vlastního života. I dnes, když nám na zápěstí tikají chytré hodinky, má tento příběh co říci – protože štěstí, stejně jako svět, je vždy o trochu větší, než ho dokážeme spočítat.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se