Absolventská práce: přednemocniční neodkladná péče u břišních zranění

Tato práce byla ověřena naším učitelem: 20.01.2026 v 12:04

Typ úkolu: Odborné znalosti

Přidáno: 19.01.2026 v 6:09

Úrazy břicha v přednemocniční neodkladné péči – absolventská práce

I. Úvod

Záchranáři a zdravotnické posádky v terénu jsou často první, kdo rozhoduje o dalším osudu pacienta – jejich odbornost, rychlé rozhodování a schopnost aplikovat správné postupy jsou zcela zásadní. Tyto zásahy jsou však často komplikovány absencí zobrazovacích metod i laboratorní diagnostiky, a proto roste význam znalosti klinického vyšetření a správné interpretace příznaků. Cílem této práce je představit čtenáři celistvý pohled na problematiku úrazů břicha: od anatomických a fyziologických základů, přes klasifikaci traumat, až po detailní postupy v přednemocniční péči v podmínkách českých záchranných složek. Zvláštní prostor bude věnován praktickým případům z domácího prostředí a kritické analýze úspěchů i omylů z české praxe.

II. Anatomie a fyziologie dutiny břišní jako základ pro pochopení úrazů

Nejzranitelnější jsou vaskularizované orgány uložené intraperitoneálně. Játra, coby největší žláza v těle, jsou extrémně náchylná k poraněním zejména při dopravních nehodách – jejich bohaté cévní zásobení způsobuje riziko masivního krvácení i při relativně malém poškození. Slezina, mající důležitou úlohu v imunitním systému, je rovněž častou „obětí“ tupých traumat, což může vést k život ohrožujícímu krvácení (podrobně například uvádí Beneš v učebnici Chirurgie, 2016).

Žaludek a střeva hrají nezastupitelnou roli v trávení a vstřebávání živin, jejich perforace však znamená rychlý vznik peritonitidy kvůli úniku tráveniny do dutiny břišní. Menší, ale nikoliv zanedbatelnou roli mají žlučník a vaječníky. Tyto orgány jsou zpravidla chráněné, přesto však mohou být v důsledku silné komprese nebo penetrace zraněny.

Retroperitoneální oblast skrývá ledviny, které jsou obklopeny tukovou tkání a dobře fixovány v prostoru – přesto se setkáváme s jejich pohmožděním, roztržením a následným krvácením, například při pádu z výšky. Slinivka břišní se svým hlubokým uložením komplikuje diagnostiku – její poškození nebývá vždy patrné ihned, což často vede k opožděnému rozpoznání závažnosti stavu.

Nejčastějšími mechanismy úrazů jsou tupý traumatismus (nárazy, pády, dopravní nehody) a poranění penetrující (bodné a střelné rány). Energie při dopadu je přenášena skrz břišní stěnu, což může vyústit jak v povrchní hematomy, tak i v hlubší léze vnitřních orgánů.

III. Klasifikace úrazů břicha a jejich charakteristiky

Každý orgán může reagovat jinak. Játra trpí parenchymovými trhlinami spojenými s masivní krevní ztrátou, slezina může prasknout bez výrazných počátečních příznaků, což znemožňuje rychlou diagnózu bez zobrazovacích metod. Perforace žaludku nebo střev vedou k „akutnímu břichu“ a rychlé kontaminaci celého prostoru břišní dutiny. Poranění břišní stěny mohou znamenat například vznik podkožního hematomu, ale i rozsáhlou rupturu svalů.

Klinicky se úrazy projevují bolestí břicha, obranným napětím svalů, lokálními známkami (hematom, prosáknutí) a v těžších případech šokem – bledost, studený pot, tachykardie a pokles krevního tlaku, což je známkou vnitřního krvácení.

IV. Diagnostika úrazů břicha v prostředí přednemocniční péče

Fyzikální vyšetření břicha v terénu spočívá v pohledu, pohmatu, poslechu a poklepu. Při palpaci lze zjistit obranné napětí, bolestivost, případný odpor nebo tuhost. Poklep může poukázat na přítomnost volné tekutiny nebo vzduchu. Při podezření na poranění břicha je důležité rozpoznat varovné příznaky – náhlé zhoršení stavu, zmatenost, výrazná bledost či zástava oběhu, které signalizují nutnost okamžitého transportu.

Diagnostická technika, která pronikla i do české přednemocniční medicíny, je tzv. FAST ultrazvuk, umožňující rychlou detekci volné tekutiny v břišní dutině. Dalšími dostupnými pomůckami jsou měření krevního tlaku, EKG a pulzní oxymetrie. Bohužel absence laboratorních testů a rentgenologického vyšetření limituje přesnost diagnózy – rozhodování musí být často založeno na zkušenostech a pečlivém sledování dynamiky stavu.

V. Postup přednemocniční neodkladné péče u pacientů s poraněním břicha

Úleva od bolesti je dalším zásadním opatřením. Aplikace opiátů, jako je fentanyl, je možná za předpokladu opatrné titrace a monitorování vitálních funkcí. Zajímavé je, že výzkum z Fakultní nemocnice Motol ukazuje benefit titrovaných dávek oproti bolusové aplikaci, což vede k lepší kontrole bolesti i nižšímu riziku deprese dýchání.

Indikace anestezie je v přednemocničních podmínkách výjimečná, obvykle pouze při kritických stavech s nutností intubace. Také imobilizace a správné uložení pacienta (například v poloze na zádech s mírným pokrčením nohou) má za cíl snížit napětí v břišní stěně, minimalizovat další poškození a usnadnit transport.

Zcela klíčová je spolupráce s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému (IZS). Na místě hromadného neštěstí nebo dopravní nehody je třeba koordinovat zásah s hasiči kvůli bezpečnosti a s policií z důvodu zajištění scény. Komunikace s příjmovým zdravotnickým zařízením musí být přesná a kompletní, aby tým na urgentním příjmu byl připraven převzít pacienta bez zbytečné prodlevy.

VI. Praktická část: aplikace teoretických znalostí v reálných situacích

Zdravotnická posádka při příjezdu na místo dbá na rychlé zhodnocení scény – je-li přítomno podezření na poranění břicha, provádí prioritu ošetření podle závažnosti. Fyzikální vyšetření zahrnuje pohled na břicho (modřiny, pohmožděniny), palpační nález rezistence nebo citlivosti, poslech střevní peristaltiky, případný poklep na hledání tekutiny nebo vzduchu.

Transport do nemocnice je veden vozidlem RLP (rychlé lékařské pomoci) nebo RZP (zdravotnické pomoci), u těžkých poranění s doprovodem lékaře. Nepostradatelné je průběžné sledování stavu při převozu, včetně měření tlaku, saturace či trendu bolesti. Koordinace s operačním střediskem nebo urgentním příjmem nemocnice probíhá po telefonu, často i během samotného převozu.

U hromadných neštěstí je zásadní precizní týmová spolupráce. Klasickým příkladem může být incident na silnici D1, kde došlo ke srážce několika osobních vozidel a těžkému poranění dvou dětí – výborná spolupráce posádky ZZS s hasiči umožnila rychlé vyproštění, první pomoc a transport v rekordním čase.

Analýza kazuistik ukazuje, že právě rutinní důslednost (pravidelná kontrola a monitoring, včasná aplikace analgetik, důsledný report stavu) je klíčem k úspěchu. Naopak chybou je přehlédnutí vnitřního krvácení při absenci zevního poranění nebo podcenění významu bolestivosti a obranných příznaků.

VII. Diskuse

Velkým limitem je absence zobrazovacích a laboratorních metod v terénu – proto je potřeba neustálý praktický trénink a školení, například formou simulací a kazuistických seminářů, které jsou v posledních letech stále populárnější napříč českými zdravotnickými školami. Vyspělejší diagnostické nástroje jako kapesní ultrazvuk jsou cenným rozšířením výbavy.

Perspektivy do budoucna ukazují na další rozvoj telemedicíny, rychlých diagnostických testů a širší sdílení zkušeností mezi týmy z různých krajů i mezi jednotlivými složkami IZS.

VIII. Závěr

Pro další zlepšování péče by bylo vhodné podporovat sdílení praktických zkušeností, rozvoj možností diagnostiky v terénu a spolupráci mezi jednotlivými odborníky i institucemi. Úrazy břicha zůstanou výzvou – čím lépe se na ně připravíme, tím větší šance dáme každému zraněnému.

IX. Seznam literatury