Josef Věromír Pleva: Robinson Crusoe – rozbor díla
Typ úkolu: Referát
Přidáno: před hodinou
Shrnutí:
Objevte rozbor díla Josef Věromír Pleva Robinson Crusoe, jeho děj, hlavní myšlenky i postavy a získejte přehledný podklad pro referát.
Josef Věromír Pleva – Robinson Crusoe
Příběh Robinsona Crusoe patří k těm literárním dílům, která jako by nikdy úplně nezestárla. Každá doba si v něm našla něco svého: jednou dobrodružství na moři, jindy zápas člověka s přírodou, jindy zase otázku, co vlastně z člověka zůstane, když přijde o pohodlí civilizace. V českém prostředí se s tímto příběhem setkaly celé generace žáků právě prostřednictvím převyprávění Josefa Věromíra Plevy. To není jen mechanické zkrácení slavného románu Daniela Defoea, ale promyšlené nové podání, které klasický text přibližuje mladému čtenáři a zdůrazňuje hodnoty, které byly důležité ve 20. století a které mají co říct i dnes.Plevův Robinson není jen hrdina dobrodružné knihy, kde se něco stane, někdo se zachrání a na konci se vrátí domů. Je to především člověk, který se ocitl v krajní situaci a musel v sobě probudit schopnosti, o nichž možná dřív ani nevěděl. Musí přemýšlet, pracovat, překonávat strach i samotu, a zároveň si zachovat lidskost. Právě v tom spočívá trvalá síla tohoto díla. Pleva ukázal, že i starý příběh může být živý, pokud je vyprávěn jazykem blízkým nové době a pokud se v něm zvýrazní to podstatné: vytrvalost, rozum, smysl pro práci a potřeba druhého člověka.
Josef Věromír Pleva jako autor převyprávění
Josef Věromír Pleva patří mezi autory, kteří jsou v českém školním prostředí dobře známí. Je spojen především s literaturou pro děti a mládež a s takovým stylem psaní, který je srozumitelný, přehledný a přitom ne hloupý nebo povrchní. To je důležité zdůraznit, protože převyprávět klasické dílo pro mladší čtenáře neznamená jen „zjednodušit děj“. Znamená to také rozhodnout, co je v příběhu opravdu nosné, jak vystihnout hlavní postavy a jak zachovat napětí, aniž by se ztratila myšlenková hloubka.Pleva měl blízko k výchovnému poslání literatury. To ale neznamená, že by psal suchopárně nebo školometsky. Spíše věřil, že dobrá kniha může čtenáře nejen pobavit, ale i formovat. V české tradici to ostatně není nic neobvyklého. Když si vzpomeneme třeba na Karafiátovy Broučky, Němcové Babičku nebo Foglarovy chlapecké romány, vždy se v nich spojuje příběh s určitým hodnotovým rámcem. Pleva na tuto linii navazuje.
Jeho převyprávění Robinsona vzniklo v době, kdy bylo třeba klasická díla nově zpřístupnit mladému čtenáři. Děti a dospívající ve 20. století vyrůstali v jiném světě než čtenáři osmnáctého nebo devatenáctého století. Změnil se jazyk, rytmus četby, očekávání od knih i citlivost k některým tématům. Pleva proto neusiloval o doslovnost, ale o převod. Chtěl zachovat základní příběhovou linii a smysl díla, ale podat je tak, aby čtenář neměl pocit, že drží v ruce cizí a zastaralý text.
Důležité je také to, že Pleva k látce přistupoval poctivě. Robinsonův příběh totiž stojí nejen na dobrodružství, ale i na množství praktických detailů. Jak si člověk obstará potravu? Jak uchová zásoby? Jak si vytvoří obydlí? Jak využije to, co zachrání ze ztroskotané lodi? Právě tato konkrétnost dává příběhu věrohodnost. Kdyby šlo jen o neurčité vyprávění o trosečníkovi, kniha by sotva působila tak silně. Pleva tuto praktickou rovinu zachoval a tím vytvořil hrdinu, který nepřežívá zázrakem, ale díky práci, rozumu a disciplíně.
Dobrodružný příběh, který je víc než jen napětí
Na první pohled je Robinson Crusoe především dobrodružná kniha. A právě tím si získává mladé čtenáře dodnes. Touha po dalekých cestách, moři, neznámých krajích a nebezpečí je silný motiv, který funguje téměř vždy. Robinson je od začátku přitahován přístavy, loděmi a možností opustit bezpečí domova. Nechce žít jen klidný, předem nalinkovaný život. Chce poznat svět, riskovat a zažít něco mimořádného.Tady se příběh dotýká něčeho, co je blízké zejména dospívajícímu čtenáři: touhy po samostatnosti. Odchod z domova není jen geografický pohyb, ale symbolické překročení hranice. Robinson opouští jistotu a vydává se do prostoru, kde už nebude chráněn rodinou ani známým prostředím. To je sice riskantní, ale zároveň osvobozující. Podobný motiv najdeme i v dalších knihách, které se ve škole často čtou – třeba v některých dobrodružných románech Julese Verna, kde cesta do neznáma znamená nejen nebezpečí, ale i zkoušku charakteru.
Zásadní zlom nastává ve chvíli ztroskotání. To, co mělo být cestou za dobrodružstvím, se mění v zápas o holý život. Robinson se ocitá na pustém ostrově úplně sám. V této chvíli příběh získává jinou hloubku. Už nejde o napínavé události na moři, ale o psychologii samoty, strachu a bezmoci. Robinson je odříznut od lidí, od společnosti, od všech jistot, na které byl zvyklý. A právě to je možná nejdůležitější moment celé knihy: ztroskotání není konec, ale začátek jeho skutečné proměny.
Dobrodružství se tu ukazuje v širším smyslu. Není to jen střet s nebezpečím, ale i schopnost nezhroutit se a jednat. Robinson musí řešit praktické problémy, které by v běžném životě vůbec nevznikly. Jak se ukrýt před počasím? Jak si zajistit pitnou vodu? Jak se bránit? Jak si uspořádat den, aby se člověk nezbláznil samotou? Dobrodružný román se tak mění v příběh o lidské odolnosti.
Proměna Robinsona: od zoufalství k soběstačnosti
Jedním z největších přínosů Plevova převyprávění je důraz na Robinsonovu proměnu. Na začátku není žádným nedotknutelným hrdinou. Je vystrašený, nešťastný a zlomený. Uvědomuje si svou bezmoc. Ztratil kontakt s civilizací a neví, jestli se někdy vrátí. Pocit opuštěnosti je tak silný, že by člověk v jeho situaci snadno podlehl zoufalství.Právě proto je důležité, že Robinson se postupně rozhodne nevzdat se. Tato změna nepřijde najednou, ale rodí se z drobných kroků. Začne zachraňovat předměty ze ztroskotané lodi, přemýšlí, co bude potřebovat, učí se hospodařit s omezenými zásobami. V této fázi se ukazuje jeho rozum a schopnost plánovat. Není impulzivní, jedná uvážlivě. Každá věc, kterou vytáhne z lodi, může mít na ostrově cenu života.
Postupně si buduje nový domov. To je velmi silná část příběhu, protože z chaosu a pustoty vzniká řád. Robinson si zřizuje obydlí, obstarává oheň, vytváří zásoby, pěstuje plodiny a stará se o zvířata. V podstatě znovu zakládá malé lidské společenství, byť zpočátku jen pro jednoho člověka. Práce se tu neukazuje jako trest, ale jako způsob, jak si zachovat důstojnost. Není náhoda, že právě tento motiv býval v české škole vždy zdůrazňován. Představa, že člověka formuje poctivá práce, má v naší kultuře silnou tradici – od venkovských obrazů u Boženy Němcové až po sociálně laděná díla 19. a 20. století.
Velmi zajímavý je i motiv času. Robinson si vede záznamy, počítá dny, měsíce a roky. Nejde jen o praktickou pomůcku. Je to obrana proti rozpadu osobnosti. Člověk, který ztratí pojem o čase, jako by pomalu přestával patřit do lidského světa. Deník a systematické zaznamenávání událostí proto v příběhu symbolizují paměť, rozum a kontinuitu. Robinson se tím brání proti tomu, aby se z něj stal pouhý živočich reagující jen na okamžité potřeby.
Robinson jako moderní hrdina
V Plevově podání je Robinson velmi moderní typ hrdiny. Není to rytíř ani bojovník, který vítězí především silou. Je to člověk činu, ale zároveň člověk rozumu. Nečeká pasivně, až ho někdo zachrání. Opravuje, staví, pěstuje, plánuje. Je samostatný a praktický. Umí spojit fyzickou námahu s přemýšlením. V tom připomíná ideál aktivního člověka, který se nezalekne překážek a bere odpovědnost za svůj život do vlastních rukou.Zvlášť působivá je jeho technická a hospodářská vynalézavost. Dokáže využít každou zachráněnou věc, nic zbytečně neplýtvá, vše promýšlí dopředu. To je důležitý rozměr knihy i pro dnešního čtenáře, který žije v době nadbytku. Robinson na ostrově ukazuje, že věci mají hodnotu tehdy, když rozumíme jejich použití. V tomto smyslu je příběh až překvapivě aktuální. Mluví se dnes o udržitelnosti, soběstačnosti, návratu k základním dovednostem – a Robinson toto všechno svým způsobem praktikuje dávno před námi.
Vedle praktických schopností má však i morální pevnost. Právě to z něj dělá víc než jen přeživšího. Je odpovědný, poctivý a snaží se jednat spravedlivě. Pleva zdůrazňuje jeho lidský rozměr, takže Robinson nepůsobí jako chladný dobyvatel přírody, ale jako člověk, který si svou existenci na ostrově musí teprve mravně obhájit. Proto může být čten jako vzor, aniž by byl idealizován do nepřirozené podoby.
Pátek a návrat k lidské společnosti
Významnou postavou je Pátek. Jeho příchod mění Robinsonův svět zásadním způsobem. Do té doby je ostrov prostorem samoty, ticha a jednostranného boje o přežití. S Pátkem se vrací lidský hlas, dialog a možnost spolupráce. Najednou už nejde jen o vztah člověka k přírodě, ale také o vztah člověka k člověku.Ve starších podobách příběhu bývá vztah Robinsona a Pátka někdy vnímán jako velmi nerovný a poznamenaný dobovým pohledem Evropana na „domorodce“. Právě tady je Plevovo zpracování důležité. Zdůrazňuje více lidskost, důvěru a přátelství než nadřazenost. Samozřejmě zůstává patrné, že Robinson učí Pátka nové věci, například zacházet se zbraní nebo používat některé nástroje. Zároveň ale Pátek není jen pasivní příjemce pomoci. Je to živý člověk, který Robinsonovi vrací to nejpodstatnější: společnost a vědomí, že život má smysl i ve sdílení.
Pátek tak symbolizuje obnovu společenského života. Člověk může být sebevíc schopný a pracovitý, ale sám si nevystačí úplně. Potřebuje mluvit, sdílet, důvěřovat. To je myšlenka, která přesahuje rámec dobrodružného románu a činí z knihy také úvahu o lidské přirozenosti.
Plevovy úpravy a jejich význam
Pleva klasický příběh nepřebírá beze změn. Přizpůsobuje jej době, ve které píše, i čtenářům, pro které je určen. Jeho úpravy mají ideový význam. Oslabuje některé zastaralé prvky, například silné náboženské moralizování, a více zdůrazňuje obecně srozumitelné hodnoty: odvahu, pracovitost, spravedlnost a spolupráci.Podobně je tomu i ve vztahu k jiným národům a kulturám. Moderní čtenář je citlivější na předsudky a nerovnost než čtenář doby Defoeovy. Plevovo převyprávění proto působí vyváženěji a lidštěji. To je důležité i školně, protože žák může příběh číst bez toho, aby jej rušily některé historicky podmíněné postoje původního textu.
Smysl mají i úpravy vedlejších postav a konfliktů. Sympatie nejsou automaticky na straně moci nebo síly, ale na straně poctivosti a odpovědnosti. To odpovídá představě literatury, která má nejen bavit, ale také napomáhat vytváření mravního úsudku.
Motivy a symboly
Ačkoli se Robinson Crusoe často čte hlavně jako napínavý příběh, obsahuje i silné symbolické motivy. Ostrov je především symbolem izolace, ale zároveň i prostoru sebepoznání. Teprve když člověk zůstane sám, ukáže se, co v něm opravdu je. Ostrov může být vnímán jako zkouška, ale také jako příležitost.Loď představuje civilizaci a spojení se světem. Ztroskotaná loď znamená ztrátu dosavadního života, zatímco každá další loď v dálce nese naději na návrat. Oheň je symbolem přežití a zároveň prvním krokem k vytvoření domova. Není to jen technická potřeba, ale znamení, že člověk ještě nepodlehl divočině.
Velmi důležitý je deník. Ten připomíná, že lidskost nespočívá jen v biologickém přežití, ale i v paměti, jazyce a schopnosti dát svému životu řád. A Pátek, jak už bylo řečeno, symbolizuje návrat k mezilidskému vztahu. Bez něj by ostrov zůstal jen prostorem samoty; s ním se znovu stává místem života.
Význam knihy pro školní četbu v České republice
Není divu, že se Plevův Robinson tak dlouho drží ve školní četbě. Má srozumitelný děj, jasnou zápletku a přitom nabízí mnoho témat k rozboru. Dá se na něm dobře ukázat charakteristika hlavní postavy, proměna hrdiny, vztah člověka a přírody, význam práce i problém samoty. Kniha navíc čtenáře opravdu vtahuje, což je ve škole velmi důležité. Mnohá díla jsou sice významná, ale mladé čtenáře oslovují obtížněji. Robinson v tomto ohledu funguje spolehlivě.Jeho výchovný přínos je také zřejmý. Učí vytrvalosti, samostatnosti a odpovědnosti. Ukazuje, že člověk překonává krizi postupnou prací a rozumným jednáním, ne pouhým přáním nebo náhodou. To je cenné sdělení v každé době.
Ve výuce lze navíc Robinsona dobře srovnávat. Nabízí se porovnání s původním Defoeovým románem, s jinými převyprávěními, ale třeba i s příběhy o osamění a zkoušce člověka v jiné literatuře. Žáci mohou přemýšlet, jak by si vedl dnešní člověk, zvyklý na technologie a komfort. A mohou také diskutovat o tom, jak se mění pohled společnosti na jiné kultury a na kolonialismus. Právě tím se z knihy stává nejen dobrodružná četba, ale i výchozí bod k přemýšlení.
Závěr
Plevův Robinson Crusoe má trvalý smysl právě proto, že spojuje napětí s hlubším lidským obsahem. Není to jen příběh o trosečníkovi na pustém ostrově. Je to vyprávění o tom, co člověka drží nad vodou, když přijde o jistoty. Robinson přežívá díky práci, rozumu, trpělivosti a schopnosti neztratit víru v budoucnost. Když se pak v jeho životě objeví Pátek, ukazuje se ještě jedna důležitá pravda: člověk nepotřebuje jen střechu nad hlavou a potravu, ale také druhého člověka.Josef Věromír Pleva dokázal starý příběh převést do podoby, která je blízká modernímu čtenáři a zvlášť dobře funguje ve školním prostředí. Zdůraznil aktivního, poctivého a lidsky citlivého hrdinu, jehož osud může inspirovat i dnes. V době, kdy se často mluví o pohodlnosti, závislosti na technice a ztrátě odolnosti, působí Robinsonův příběh možná ještě aktuálněji než dřív. Klade totiž jednoduché, ale důležité otázky: Co člověk skutečně potřebuje k životu? Jak si zachová řád a důstojnost v těžké situaci? A proč je lidskost úplná teprve tehdy, když ji můžeme sdílet s druhými?
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se