Analýza komedie Lakomec od Molièra a její společenský význam
Tato práce byla ověřena naším učitelem: 15.01.2026 v 20:51
Typ úkolu: Slohová práce
Přidáno: 15.01.2026 v 20:30
Shrnutí:
Molièrův „Lakomec“ je barokní komedie o lakotě a lidské povaze, která kritizuje majetnickost skrze tragikomickou postavu Harpagona. 💰
Úvod
Jean-Baptiste Poquelin, známý spíše svým uměleckým jménem Molière, patří neoddiskutovatelně mezi nejvýznamnější dramatiky evropského baroka. Jeho nesmrtelná komedie "Lakomec" (francouzsky "L’Avare") je nejen jedním z vrcholů jeho autorské dráhy, ale současně živým důkazem důvtipu a kritického pohledu na společnost sedmnáctého století. V době, kdy v Paříži vzkvétaly jak dvorské slavnosti, tak i intelektuální debaty, působil Molière jako ostrý pozorovatel lidských povah a především jejich slabostí. Komedie "Lakomec", kterou napsal roku 1668, představuje v jeho díle přelom ve zpracování klasických témat – sleduje totiž nejen rozpor mezi morálkou a penězi, ale i hluboce lidské konflikty, které jsou dodnes aktuální.Hra je rozdělená do pěti dějství a odehrává se v prostředí pařížské měšťanské rodiny. Samotný žánr komedie zde však slouží nejen k pobavení, ale hlavně k nastavení křivého zrcadla společenským nešvarům – lakotě, pokrytectví a sobectví. Klíčovým tématem "Lakomce" je lakota, která ovlivňuje nejen hlavního hrdinu, Harpagona, ale i jeho blízké. Skrze spletité rodinné a milostné vztahy dokazuje Molière, jak fatálně může chtivost po majetku poškodit mezilidské vztahy i osobní štěstí.
Cílem této eseje je proniknout hlouběji do podstaty hlavní postavy, analyzovat její motivace a vztahy, a v neposlední řadě prozkoumat, jak Molière prostřednictvím komedie vstupuje do diskuse o hodnotách své doby i té naší.
---
I. Kontext vzniku a literární zdroje
Molière a společnost jeho doby
Molière žil v období, kdy byla francouzská společnost ovlivněna silnou centralizací, absolutismem a společenskými konvencemi. V duchu baroka byla kultura výstřední, často okázalá, ale zároveň se stále více obracela k vnitřním konfliktům člověka. Komedie tehdy sloužila nejen k pobavení, ale i ke kritice a zesměšnění špatností občanů a šlechty, což je patrné v celé Molièrově tvorbě. V podobném duchu kritizuje například i český Klicpera nebo Tyl rozpory mezi formální morálkou a skutečným životem měšťanské společnosti. "Lakomec" tak plynule navazuje na tradici divadla jako nástroje reflexe a nápravy společnosti, což potvrzuje i jeho trvalé zařazení do evropského i českého školského kánonu.Starověké inspirace a Molièrova originalita
Molière se při psaní Lakomce inspiroval antickou komedií – konkrétně Plautovou "Komedii o hrnci". Zatímco Plautus kladl důraz hlavně na vnější komiku a praštěné zápletky, Molière tuto antickou předlohu přetváří a obohacuje – nejenže přizpůsobuje tematiku měšťanskému světu barokní Francie, ale především dává příběhu hlubší psychologický i morální rozměr. Zvláštní je i formální stránka díla: na rozdíl od tehdejšího francouzského standardu, kdy se divadelní hry psaly vesměs ve verších, Molière zvolil prózu, čímž podtrhuje věrohodnost postav i situací.Dramaturgické principy Lakomce
Na rozdíl od svých komediálních předchůdců Molière dokázal vystihnout jednotu času, místa i děje – to byli požadavky klasicistní estetiky, jak ji známe i z pozdějších francouzských tragédií. Tím umožnil postavám jednat v sevřeném prostoru jediného dne a domu, což dodává hře napětí a dramatičnost.---
II. Hlavní postava: Harpagon – zosobnění lakoty
Psychologický portrét lakomce
Harpagon, otec rodiny a hlavní aktér celého příběhu, je předobrazem chorobného skrblíka. Jeho chování je určováno neustálým strachem ze ztráty majetku: v jeho očích mají lidské vztahy hodnotu pouze tehdy, pokud nepředstavují hrozbu pro jeho pokladnici. Jeho posezná opatrnost a podezřívavost se často mění až v paranoiu. V české literatuře můžeme nalézt podobné typy v postavách jako je Vavřena z Jiráskova „F. L. Věka“, kde je strach o rodový majetek silnější než city.Skrze Harpagona ukazuje Molière, jak majetnickost deformuje mezilidské vztahy i vlastní charakter. Harpagon není zakázaný zločinec ani veřejný škůdce, ale jeho posedlost penězi z něj dělá nešťastného, ba směšného člověka, který ve finále sám sobě škodí nejvíce.
Vztahy v rodině i s okolím
Harpagonova povaha negativně ovlivňuje jeho vztahy s dětmi – Eliškou a Kleantem. Otec je k nim nedůvěřivý, upírá jim svobodu a nutí je do sňatků, jejichž hlavním kritériem jsou peníze. Elišku chce otec provdat za starého a zámožného Anselma, zatímco Kleantovi nabízí pouze výhodný svazek s bohatou vdovou. Harpagon naprosto přehlíží skutečné city svých dětí a nechápe jejich touhu po lásce.Vztah Harpagona ke služebným a lidem v domácnosti je poznamenán hrubostí a podezříváním. Takový přístup vytváří napjatou atmosféru a půdu pro konflikty. Postava Čipery, sluha Kleanta, připomíná české sluhy ze starých frašek, kteří jsou jakousi světskou protiváhou svých pánů, schopní vtipem a mazaností vyvážit jejich tvrdost.
Groteskní komika Harpagona
Molièrovy komedie jsou známé svou schopností vytěžit i z tíživých témat silné komické momenty. Harpagonovo šílené pátrání po ztracených penězích budí smích nejen svou absurdností, ale i přehnaností – například jeho slavný výrok „Zloději! Vrahové!…“ se stal součástí evropské proslulosti a často se s ním v češtině setkáváme i mimo divadlo. Ač je Harpagon směšný svou krajní lakotou, zároveň působí až tragicky: jeho izolace a strach dokazují, že lakota vede k citové prázdnotě.---
III. Konflikt mezi majetkem a láskou – dějové zápletky
Úvodní konflikty
Děj se rozvíjí okolo série nedorozumění a spletitých milostně-majetnických vztahů. Ústředním motivem je ztráta Harpagonovy kazety s třiceti tisíci dukátů, která rozpoutá jeho paranoiu do krajnosti a staví na hlavu celý domácí režim.Milostné plány a překážky
Zatímco Harpagon plánuje obohatit rod tím, že provdá děti podle svých ekonomických úvah, Eliška miluje Valéra a Kleant Mariane – dlužníkova dcera. Jenže Harpagon má oči právě pro Mariane a je ochoten jí si sám vzít, což dále zamotává situaci. Nutno zmínit, že zde Molière mistrně střídá dramatické napětí s groteskou – například v Momentech, kdy Kleant vyznává city Marii přímo pod nosem žárlivého otce.Rozuzlení a morální ponaučení
Závěr přináší typickou komediální pointu – děti dostávají možnost vzít si ty, které milují, a zároveň se odhaluje, že Valér i Mariane jsou potomky bohatého Anselma, čímž je vše vyřešeno i po stránce majetkové. Harpagonovi zůstává majetek, ale ztrácí vliv nad rodinou. Takový závěr přináší jak úlevu, tak ponaučení: lakota je sice směšná, ale může mít vážné důsledky pro lidské štěstí.---
IV. Společenská kritika a komedie jako nástroj nápravy
Lakota jako varování
Molière vykresluje lakotu jako všeobecný, nadčasový zlozvyk, který se nevyhýbá žádné společnosti. Kritizuje sobectví nejen jednotlivce, ale i struktur celého společenského systému, kde majetek představuje hlavní životní hodnotu. V reáliích české společnosti by bylo možné nalézt obdobný motiv u Němcové v "Babičce", kde lidskost a štědrost přinášejí harmonii, zatímco lakomství vede k rozkolu.Humor jako lék
Humor v "Lakomci" neslouží jen k pobavení, ale je nástrojem, jak zesílit mravní poselství díla. Smějeme se Harpagonovi, protože v něm poznáváme vlastní sklony k malichernosti a sobectví. Smích zde funguje jako obranný mechanismus proti vlastním chybám, zároveň však Molière nenabízí jednoduchá řešení – pouze zrcadlo a výstrahu.Dobové recepce a současná aktuálnost
Ve své době byla hra přijímána rozpačitě, publikum nebylo ještě připravené na tak otevřenou kritiku morálních hodnot měšťanstva. Dnešní čtenář a divák však nalézá v Lakomci poselství, které je srozumitelné i po staletích: otázka chamtivosti, konflikt mezi generacemi a hledání štěstí, které nelze vykoupit penězi. „Lakomec“ je tak typickým příkladem tzv. tragikomedie, kde komika spíše odhaluje tragičnost nežli zmírňuje její dopad.---
Závěr
Molièrův "Lakomec" zůstává jedním z vrcholných děl světové dramatiky a zároveň nepřestává provokovat k zamyšlení. Hlavní postava Harpagona je zosobněním varování před krajem lakotou – jeho tragikomická pouť dokazuje, jak hluboce může lpění na majetku zničit štěstí jemu samotnému i jeho okolí. Humor zde není samoúčelný, ale stává se mocným nástrojem kritiky i sebeironie, která umožňuje společenskou změnu.Význam "Lakomce" nespočívá jen v jeho uměleckých kvalitách, ale především v jeho nadčasovosti – stejně jako v době jeho prvního uvedení, i dnes nás nutí ptát se, zda materiální hodnoty mají mít poslední slovo v rodině i ve společnosti. Možná právě proto zůstává dílo pevnou součástí školních osnov a opakovaně se vrací na česká jeviště.
Na závěr bych položil otevřenou otázku: Kolik Harpagonů poznáváme kolem sebe i v sobě? A dokážeme se jim postavit s nadhledem a smíchem, který nabízí Molière?
---
Doplňky
Významná citace: „Zloději! Vrahové!…“ – Slavná replika, v níž se promítá absurdita posedlosti majetkem.Přehled postav: - Harpagon – chorobně lakomý otec - Eliška – jeho dcera, miluje Valéra - Kleant – jeho syn, který miluje Marianu - Valér, Mariana – milenci, později odhalení jako děti Anselma - Čipera – mazaný sluha - Anselm – zámožný muž, který pomáhá vyřešit zápletku
Společenský kontext: V době Molièrova života byla Francie symbolem mocné monarchie, zároveň však čelila narůstajícím společenským konfliktům, což se odráží i v posedlosti majetkem a ztrátě citových hodnot.
Ohodnoťte:
Přihlaste se, abyste mohli práci ohodnotit.
Přihlásit se